Neandrtálci – inženýři kamene

Jeden z největších technologických zvratů v dějinách lidstva představovala tzv. levalloiská technika výroby kamenných nástrojů. Název dostala podle pařížského předměstí Levallois-Perret, kde byly nástroje vyrobené tímto postupem objeveny už v 19. století. Levalloiská technika se však zrodila zhruba před 300 tisíci roků v Africe a rozšířila se do zbytku světa osídleného lidmi.

Když si chtěl pravěký člověk vyrobit nový nástroj k řezání, škrabání a dalším činnostem, připravil si nejprve polotovar. Otloukal kus kamene jiným kamenem tak dlouho, až mu pak stačilo zasadit jediný dobře mířený úder, kterým se od polotovaru odštípl finální úštěp potřebné velikosti i tvaru.

Mnoho vědců bylo přesvědčeno, že pravěcí lidé byli při vytváření polotovaru z nejrůznějších kamenů vedeni zcela jasnou představou. Vznikaly polotovary zcela určitého tvaru, z nichž už pak dobře cílený finální úder musel zákonitě vytvořit jen nástroj žádaného typu. Nemohlo to dopadnout jinak. Bylo to tak trochu jako fotbalová penalta, kterou lze sice pokazit, ale pokud ji hráč kopne „jen trochu šikovně“, pak je to jistý gól.

Nástroj vzniklý levalloiskou technikou výroby |foto: Creative Commons Attribution 3.0 Unported, Archaeodontosaurus

Důkazy, které by teorie o standardizovaném postupu podpořily, však z pochopitelných důvodů chyběly. Interview s pravěkými lovci už nikdo neudělá. Antropologové Metin Eren a Stephen Lycett z University of Kent na to šli jinak. Zopakovali výrobní postup kamenných nástrojů levalloiskou technikou a následně porovnávali úštěpy vznikající při výrobě polotovaru s úštěpy vzniklými finálním úderem do polotovaru – tedy hotový nástroj. Zatímco při výrobě polotovaru vznikaly štěpiny nejrůznějších tvarů a velikostí, samotné nástroje měly tvar i velikost „předem dané“.

Z dokončeného polotovaru vznikal konečným úderem nástroj, jehož tvar se dal velmi přesně odhadnout předem. Tyto nástroje byly standardní – jako kdyby se pravěcí lidé při jejich výrobě řídili nějakou pravěkou normou. Jak píší Eren a Lycett ve studii publikované ve vědeckém časopise PLoS ONE: „Byla to inženýrská strategie s jasně stanoveným cílem“.

„Tato velmi důmyslná výroba nástrojů svědčí o tom, že pravěcí lidé vládli podobnými duševními schopnostmi, jaké jsou charakteristické i pro současné lidi,“ říká Metin, jehož hlavní úlohou byla výroba levalloiských nástrojů. Stephen Lycett, který měl na starost detailní analýzy všech kamenných úštěpů, tvrdí, že nástroje vyráběné neandrtálci a jejich současníky levalloiskou technikou jsou „super-úštěpy“.

„Nejsou tak tenké, aby to lidem překáželo v práci. Ale na druhé straně nejsou příliš silné, což by znesnadňovalo ostření jejich hran a případnou opravu. S ohledem na svou velikost a tvar nejsou ani příliš těžké, což byla pro lidi přesouvající se při lovu a sběru na velké vzdálenosti, jistě významná výhoda.“

Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru v pátek 27. ledna 2012 v 9:00.