Ne vždy musí mít novinář proti prezidentovi pravdu.

Ředitel tiskového odboru prezidentské kanceláře, Petr Hájek, pak poslal radě ČTK dopis, v němž, podle interpretace šéfredaktora zpravodajství ČTK Petra Holubce a podle vyjádření nejmenovaného člena rady ČTK, byla i věta, že by Petr Hájek, a teď citát: "Uvítal personální rozhodnutí, které by zlepšilo vzájemnou spolupráci ČTK s prezidentskou kanceláří". Rada ČTK si to asi správně vyložila tak, že Václav Klaus vykonává nátlak na to, aby byl vyměněn hradní zpravodaj, načež si vyžádala setkání s Petrem Hájkem v té věci.

Ten nyní, když Lidové noviny po několika měsících kolem toho rozpoutaly kampaň, tvrdí, že při tom jednání žádnou výměnu zpravodaje prezidentská kancelář nežádala, jen trvala na zlepšení profesionality příslušných pracovníků. I toto sdělení bude asi pravdivé, ovšem ona klíčová věta z původního dopisu radě ČTK se tím nevyvrací. Jenže právě z této věty celá aféra vznikla a novináři, solidárně s ČTK, jí teď využívají jako vděčné munice proti Hradu.

Podle agentury DPA jistý diplomat Klausovo chování dokonce přirovnal k postupům Alexandra Lukašenka. Domnívám se, že k těmto dosti divokým výrokům mohu osobně něco sdělit. Jakožto někdejší předseda rady ČTK z poloviny devadesátých let jsem měl co do činění s velmi podobnou záležitostí. Tenkrát přímo od tehdejšího premiéra Václava Klause s výslovným a jmenovitým požadavkem na odvolání tehdejšího zpravodaje ČTK ve Strakově akademii. Není to tedy dnes první naléhání Václava Klause na krátký proces s novinářem, k jehož práci má výhrady.

My jsme se tenkrát v radě ČTK zachovali k této personální záležitosti naprosto stejně, jako naši dnešní nástupci, a poradili jsme generálnímu řediteli ČTK, aby v žádném případě takovému nátlaku neustupoval. Mne však, bez přímé souvislosti, zajímala jiná stránka věci, která je zajímavá i dnes. Václav Klaus nám totiž v té době poslal dopis, v němž vyslovil své pohoršení nad tím, že on, když chce jako premiér vydat nějaké prohlášení, dlouho přemýšlí nad každým slovem, jak všechno zhustit třeba jen do tří vět.

Takto vypreparované prohlášení předá ČTK a vzápětí si v servisu agentury přečte něco, co se skládá z části věty první a třetí, zatímco klíčová věta druhá tam chybí, neboť ČTK ji v rámci krácení škrtla. Vyrukoval jsem tenkrát s naléhavým požadavkem, aby ČTK, jakožto zpravodajská agentura, zásadně vydávala plné texty projevů nejvyšších ústavních činitelů a nechala až na médiích, aby je případně zkracovala či po svém interpretovala.

Argumentoval jsem i tím, že se takto mnohdy už v ČTK ztratily i velmi důležité pasáže ze zahraničních projevů prezidenta Havla, o nichž se tak naše veřejnosti vůbec nedověděla. Musím říci, že jsem s tímto názorem zůstal naprosto osamocený a zejména ze strany vedení ČTK, naprosto stejného jako je dnes, jsem byl přímo utloukán jediným argumentem.

Žádná agentura na světě prý takto nepracuje a řeči státníků vždycky nějak krátí. No a teď to tady máme. Poslouchejte dobře. Václav Klaus k 15.3. řekne, že německá okupace zasáhla nejen osudy Čechů a dalších národností, žijících v naší zemi, a nakonec v podobě odsunu i českých Němců.

A ČTK o tomto výroku podá zprávu, v níž doslova a do písmene říká toto. "Prezident Klaus odsoudil poválečný divoký odsun sudetských Němců". Nebo před nedávnou schůzkou na Hradě vydala prezidentská kancelář prohlášení, v němž se pravilo: "Prezident je zneklidněn současnými pokusy znovu otevírat otázky minulosti. Česká společnost na počátku devadesátých let velmi obtížně nalezla konsensus ohledně pohledu na minulosti, na způsoby zmírňování historických křivd". Konec citátu. ČTK to interpretovala takto: "Schůzka se má zabývat problematikou odškodnění sudetských Němců i restitucí majetku, zabaveného na základě Benešových dekretů".

Tohle velice připomíná slavné interwiev Horníčka s Werichem, kdy po podrobném Werichově popisu jeho všedního dne Horníček říká: "Ano, já to shrnu, zkrátka trávíte den v činorodém ruchu".

Nakládá-li se takto s výroky prezidenta republiky nebo s prohlášeními jeho kanceláře, pak nutno dát za pravdu Petru Hájkovi, že se tím uvádí v omyl nejen česká veřejnost, ale mohou nastat i komplikace zahraniční. Aniž by tedy bylo nutno příslušné redaktory hned vyhazovat, stačilo by je vést k tomu, aby jakožto pracovníci zpravodajské agentury raději co nejpřesněji tlumočili to, co slyší a čtou, než aby příliš rozvíjeli svou vlastní literární fantazii.