Názor, že v Africe lidé nepracují a jen čekají s nataženou rukou, je paradoxní, míní šéfka českého UNICEFu Gomba

Pavla Gomba

Ředitelce české pobočky Dětského fondu OSN UNICEF učarovala Afrika. Rozhodla se v rámci fondu poskytovat pomoc místním potřebným dětem. A není sama. „Není den, aby nám někdo nenapsal, že chce někam vyjet a pomáhat jako dobrovolník,“ říká.

Dodává ale, že to není tak snadné. „Je to podobné, jako kdyby u nás vyskákali z autobusu Američané a chtěli pomáhat. To by asi moc nefungovalo.“ Z tohoto důvodu využívá UNICEF nejvíce místní dobrovolníky. Lidi, kteří znají prostředí a mluví tamním jazykem.

Nenávistné reakce

Gomba se se svým týmem ale setkává také s negativními reakcemi veřejnosti. „Vždycky existovali lidé, a je to asi ve společnosti přirozené, kteří nesouhlasí s tím, že by se mělo pomáhat. Vidí Afričany jako bytosti třetí kategorie, kteří jen zabírají místo na planetě,“ podotýká.

Co se ale podle šéfky české pobočky Dětského fondu OSN poslední dobou mění, je fakt, že vzkazy už nechodí jako anonymy z neidentifikovatelné mailové adresy.

„My jim občas i voláme a bývají pak velmi překvapeni, že to někdo vážně čte a za institucí stojí reálný člověk,“ uvádí.

Pacují velmi tvrdě

„Názor, že v Africe lidé nepracují a jen čekají s nataženou rukou, je hodně rozšířený. Je to paradox. Sedíte s takovým člověkem, který zrovna popíjí kafe a vůbec si neuvědomí, že ta káva pochází právě z nějaké takové země. Někdo to musel zasadit, vypěstovat, sklidit a zpracovat.

Kdyby ti lidé nepracovali, tak tam budou stamiliony těch, kteří umřou. Otázka je spíše: proč jsou ti lidé chudí? U nás to máme postavené tak, že být chudý rovná se nepracovat. Ale tamní lidé pracují strašně těžce a jsou pořád chudí,“ říká Gomba.

UNICEF se podle ní zapojuje s aktivitou v oblastech napětí a střetů, jako je Jemen, Sýrie a Barma, kde se snaží usnadňovat situaci pronásledované etnické menšině Rohingů.

Poslechněte si celý rozhovor Lucie Vopálenské s jejím hostem. Pavla Gomba mimo jiné vysvětlí, kde a jak fond v současnosti pomáhá nejsoustředěněji.

„Rwanda a Búthán jsou dvě země, které jsme si už před časem vybrali. Vybrali jsme raději menší země, kde je i se skromnějšími prostředky pomoc hodně vidět. Chceme našim příznivcům a dárcům ukázat, že jejich peníze se neztrácejí a má to smysl,“ otevírá téma.

autoři: Barbora Tachecí, Kateřina Tesařová

Související