Návrh směrnice o volném pohybu služeb v Evropské unii

Tak zvaná Bolkesteinova směrnice o volném pohybu služeb byla jednou z hlavních příčin francouzského a holandského NE při hlasování o evropské ústavě. Kompromisní návrh direktivy o volném pohybu služeb byl schválena minulý týden hlasováním v Evropském parlamentu ve Štrasburku. Z téměř 640 europoslanců jich hlasovalo pro téměř 400. Po nekonečném týdenním dohadování a hlasování o čtyřech stovkách doplňujících návrhů v atmosféře často sršící elektřinou zavládla ve štrasburském hemicyklu všeobecná úleva. Zafungovalo zde spojenectví navázané o týden dříve mezi dvěma hlavními parlamentními skupinami - konzervativci z Evropské lidové strany a socialisty z Evropské socialistické strany.

Odpadlíky byli pouze francouzští a belgičtí socialisté a také komunisté, extremní levice a suverenisté všech vyznání. Přidali se nakonec i liberální demokraté z východních zemí. S ohledem na rozdílnou životní úroveň mezi východní a západní Evropou mnozí odboráři a politikové viděli v tomto návrhu riziko sociálního dumpingu. Proto byl po dlouhých debatách vypuštěn původní princip země původu. "Není to to, co jsme očekávali, ale už necítím hořkost", vyjádřil to Polák Bronislaw Geremek. Podle pravicového Le Figara se liberálové z východních zemí obávají, že návrh zabrání jejich podnikatelům využívat svých daňových a sociálních výhod k tomu, aby dobyli západní trh.

Proti původnímu návrhu holandského konzervativce Fritse Bolkesteina došlo v návrhu zákona k následujícím změnám: pole působnosti pravidel o službách bylo omezeno. Vyloučeny byly policie, právo, střední a vysoké školství, zdravotní, audiovizuální a finanční služby, bezpečnostní služby, jako přeprava peněz, hry a loterie, městská taxislužba, sanitní a pohřební služba, péče o staré osoby a sociální bydlení. Zato zůstala v rámci směrnice úprava vody a zpracování odpadu, elektrické podniky plynárny a pošta. Klíčem k přijetí textu ale bylo zrušení obecného pravidla principu země původu, to znamená uplatňování práva země, z níž poskytovatelé služeb pocházejí, a ne země, v níž chtějí vykonávat svou činnost. Tuto zásadu odmítaly zvláště Francie, Belgie a Řecko, prosazovaly ji zato Polsko, Maďarsko, Česko, Španělsko, Holandsko a Velká Británie.

Princip země původu, který dodnes ztělesňuje onen bájný polský instalatér, se stal pro francouzské odboráře strašákem. Proto svolala Evropská odborová konfederace manifestaci proti přijetí Bolkesteinovy směrnice, která se konala 14. února ve Štrasburku před sídlem Evropského parlamentu a jíž se zúčastnilo 25 000 manifestantů.

Evropská komise již přislíbila, že se bude řídit názorem Evropského parlamentu. Na přelomu dubna a května má tedy Komise pod předsednictvím Manuela Barrosa předložit nový návrh ke schválení všem pětadvaceti členským státům v Evropské radě. Avšak o hlavních zásadách by se mělo diskutovat na Radě hlav států a vlád 23. a 24. března.

Po odhlasování kompromisního textu jsou podrobeny zkoušce dvě priority Barrosovy komise: jeho liberální agenda, jež je proti jakékoliv formě protekcionismu, a jeho politika dohánění určená východním zemím. Hlavními pilíři evropského sjednocování je volný pohyb osob, kapitálu a služeb. A v tomto směru doznal nový text významných změn. Francouzská ministryně pro evropské záležitosti Catherine Colonna se raduje, že již nelze hovořit o Bolkesteinově směrnici. Nový předkladatel směrnice a následník Fritse Bolkesteina, irský poslanec Charlie McCreevy, již vzkázal, že nechce tvrdě lpět na zásadách a ignorovat, že bylo referendum ve Francii a v Nizozemí. Ale jak dříve připomínal Günter Verheugen, místopředseda Komise a velký zastánce směrnice o službách, kterou schválil v jejím původním znění: "Evropská unie spočívá na tržní ekonomice. A protekcionismus ani státní dirigismus jí neumožní čelit mezinárodní konkurenci."

Vedoucí české, polské, slovenské, maďarské, estonské, litevské a lotyšské delegace vyjádřili své zklamání nad rozředěním a oslabením směrnice. Věřme, že více nebylo za současné atmosféry možno dosáhnout. Po francouzském a holandském odmítnutí evropské ústavy je to však přece jen krok kupředu. Reakcí východních a nových zemí bylo, že svůj prostor otevřely. Finsko připouští volnou konkurenci, Česko se otevírá Rumunům a Bulharům. Je jisté, že byť s bolestmi, tento proces bude v Evropě pokračovat.