Návrh italského státního rozpočtu vyvolal spory

Vláda pravého středu premiéra Silvia Berlusconiho však během svého pětiletého funkčního období strkala hlavu do písku. Ministr hospodářství, univerzitní profesor ekonomie Giulio Tremonti proslul jako kouzelník s čísly, čímž chtěl zamaskovat, že jím sestavené rozpočty porušují závazná maastrichtská kritéria. K žádným podstatnějším reformám se neodhodlal, a tak italské veřejné výdaje neustále rostly.

Je poněkud paradoxní, že provádět nepopulární reformy tak musí vláda levého středu v čele s Romanem Prodim. Jeho kabinet se Evropské komisi zavázel, že schodek státního rozpočtu na rok 2007 dosáhne výše 2,8% hrubého domácího produktu.

Aby mohlo být tohoto čísla dosaženo, musí vláda snížit schodek rozpočtu během jediného roku o zhruba dvě procenta hrubého domácího produktu. Už z tohoto čísla je patné, že na Prodiho čekal vskutku olbřímý úkol.

Jeho vypracováním byl pověřen ministr hospodářství Tommaso Padoa-Schioppa, respektovaný liberální ekonom, který několik let působil ve vedení Evropské centrální banky. Padoa-Schioppa během léta jasně naznačoval, že Itálie potřebuje odvážný rozpočet, který bude obsahovat řadu velmi nepopulárních opatření, především v oblasti výdajových škrtů. Netajil se také úmyslem zapracovat do rozpočtu penzijní reformu, která by znamenala zvýšení věku pro odchod do důchodu.

Vládní koalice Jednota je ale spojenectvím devíti heterogenních stran, mezi nimiž je hledání konsensu neobyčejně namáhavé. Jakmile do tisku pronikly první ministrovy představy, radikálně levicové strany a odbory se postavily ostře proti. Strana komunistické přeměny dokonce zaplavila ulice letáky, na kterých stálo, že tentokrát budou bohatí plakat. Padoa-Schioppa sice mohl počítat s podporou centristů i premiéra Prodiho, bylo však zřejmé, že radikálové jeho původní představy nepodpoří. Návrh rozpočtu na rok 2007, který vláda jednomyslně schválila, je toho důkazem: dokument významně vychází vstříc levici.

Opatření, které do rozpočtu ministerstvo hospodářství zapracovalo i tak přesahují astronomickou hodnotu 35 miliard eur. Rozpočtové škrty, které měly původně tvořit hlavní obsah celé operace, však nyní nedosahují ani polovinu této částky. Padoa-Schioppa zredukoval výdaje na státní administrativu a snížil příjmy, které z rozpočtu plynou na regionální a komunální úroveň. Daňové zatížení práce klesne v první fázi o tři procenta na místo slibovaných pěti procent. Po předcházejících proklamacích se to vše zdá být málo.

Hlavní náplň rozpočtových opatření tak tvoří změny na příjmové stránce. Vláda doufá, že se jí podaří omezit notorické daňové úniky, které jsou v zemi na Apeninském poloostrově doslova folklorem. Z dosavadních statistik se zdá, že se jí to relativně daří, příliš spolehlivým zdrojem příjmů tato oblast ale z pochopitelných důvodů není. Nejviditelnějším krokem kabinetu se tak staly změny v sazbách u daně z příjmu.

Tady vyšla vláda radikální levici nejvíce vstříc. Občané, vydělávající více než 75.000 eur ročně zaplatí daň ve výši 43 procent. Dosud byla tato sazba o dvě procenta nižší a týkala se příjmů přesahujících hranici sto tisíc eur. Rovněž u dalších pásem došlo ke zvýšení, naopak občané s nižšími příjmy na nových pravidlech vydělají. Romano Prodi tvrdí, že profitovat bude 90 procent Italů. Opozice to popírá a návrh rozpočtu označuje za "bezprecedentní sociální masakr", který chce Prodi spáchat na italské střední třídě. Opoziční lídr Silvio Berlusconi občany vyzval k pouličním demonstracím, pokud by návrh prošel parlamentem.

Jak už to bývá, pravda bude někde uprostřed mezi proklamacemi znesvářených politických táborů. Situaci vystihl šéf Sdružení italských průmyslníků Luca Cordero di Montezemolo. Prohlásil, že očekával mnohem odvážnější rozpočtový návrh, především proto, že vláda je na začátku svého funkčního období a právě nyní by tedy měla mít odvahu k nepopulárním krokům. Doplnil to, co už bylo zmiňováno: Padoa-Schioppa příliš ustoupil levici. Nové rozpočtové příjmy nemohou situaci dlouhodobě řešit, ministr se měl odhodlat k mnohem výraznější redukci přebujelých státních výdajů.

O osudu rozpočtu musí do konce roku rozhodnout italský parlament. Umírněné složky vládní koalice i opozice už diskutují o tom, že návrh je třeba upravit. Radikální levice ale o něčem takovém nechce ani slyšet a ani Berlusconi nejeví ochotu ke hledání rozumného kompromisu. Na premiéra tedy čeká nesmírně ostrý a komplikovaný parlamentní boj. Pokud by jím navrhovaný rozpočet neprošel, znamenalo by to konec jeho vlády. To už ostatně Romano Prodi zažil v roce 1998.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .