Násilí na škole jako výraz selhání multikulturní společnosti?

Některé kolegyně a kolegové do určitých tříd chodí jen s mobilem v ruce, aby si v případě potřeby mohli přivolat pomoc. Jsme bezmocní. Podrobnější pohled na vývoj naší školy nás přesvědčuje, že vyrovnávací škola se ocitla na konci slepé uličky bez možnosti jakéhokoli obratu. Jaký smysl má shromažďovat ve školy žákyně a žáky, kterým ani jejich rodiče, ani hospodásřtví neposkytují jedinou perspektivu, díky které by jejich život byl alespoň trochu naplněn smyslem...

Tato slova obsahuje dopis, kterým neuköllnští učitelé prakticky volají o pomoc. Škola v Rütlinské ulici je charakteristická tím, čím je charakteristická celá tato berlínská čtvrť. Přes osmdesát procent žáků této školy není německého původu. Jde o Němce zejména arabského a tureckého původu. Problémem dětí není ani tak jejich původ, jako totální nihilismus a beznaděj, pocit bezvýchodnosti, které ovládají jejich život a které představují špušťadlo, stojící na počátku bezuzdné šikany a ignorance učitelů. Mladí Arabové trápí mladé Turky. Mladí Němci v Neuköllnu a v Kreuzbergu ze strachu mluví raději špatnou němčinou, aby nebyli nápadní. Z integrace na nás vane, píše v deníku Die WELT Ulf Poschardt, smutné dusno.

Ahmed Toprak, odborník na interkulturní pedagogiku a prevenci násilí tvrdí, že němečtí učitelé nejsou na stávající realitu připraveni. Znám v Bavorsku učitele, říká v rozhovoru pro Die WELT, kteří už dvacet let pracují na základní škole a nyní se ho ptají, proč dosud v Turecku vládne polygamie. Jsou ovlivněni pedagogikou z 68. roku, která tvrdí, že arabské děti jsou stejné jako kterékoli jiné děti a že u nich člověk uspěje pomocí diskuse a konsensu. Těchto ideologicky podbarvených nánosů se dosud nemohou zbavit. Ahmed Toprak odmítá automatismus, který zakořenil v německé společnosti. Když se něco nezdaří, okamžitě se pochybení hledá na německé straně, která má bránit sociálnímu vzestupu migrantů. Podle Topraka řešení je konfrontativní pedagogika - tedy taková výchova, která zřetelně vyznačí meze přijatelného, nebo naopak nepřijatelného chování.

Vyrovnávací škola v Rütlinské ulici je od pátku minulého týdne pod policejním dozorem. Volání o pomoc zdejších učitelů našlo nakonec ohlas nejen na velké berlínské radnici, ale i mezi členy spolkové vlády. Terčem kritiky se stal berlínský senátor za sociální demokracii, zodpovědný za problematiku školství, Klaus Böger. Böger chybu přiznává, tvrdí ale, že odpovědnost nenese on, ale jeho úřad, který ho špatně informoval.

Renate Kühnast, předsedkyně Zelených zhodnotila situaci jako selhání berlínského Senátu - kde nyní vládne rudo - rudá koalice.

Křesťanští demokraté zas Bögerovi mají za zlé, že volání o pomoc učitelů Rütlinské školy bezmála půl roku nevěnoval nijakou pozornost. Jestliže někdo po léta neposlouchá a neodpovídá na dopisy, prohlásila o něm kancléřka Angela Merkelová, nemůže se potom divit, že je předmětem kritiky. A je názoru, že je třeba udělat všechno pro to, aby děti migrantů uměly lépe německy. Jen tak totiž budou rozumět svým učitelům. Podobně se na věc dívá generální tajemník sociálních demokratů Hubertus Heil. Podle něj znalost němčiny je předpokladem pro další vzdělávání. Měli bychom se spolu se zeměmi, říká Heil, postarat o to, aby v několika málo letech nebylo jediné dítě, které přijde na německou školu a které by neumělo německy. V souvislosti s událostmi v berlínském Neuköllnu má za to, že Německo ohrožuje možný společenský rozpad. Proluka mezi jednotlivým sociálními vrstvami hrozí, že se bude neustále prohlubovat. Sociální původ podle Heila v Německu silněji než kde jinde v zahraničí rozhoduje o šancích na vzdělání a uplatnění se v životě.

Křesťanský demokrat Wolfgang Schäuble, v koaliční vládě spolkový ministr vnitra, sdílí postoj Ahmeda Topraka. V mladých lidech se nakonec odráží podstata naší společnosti, která stále více zanedbává vyznačovat jasné hranice.

Bavorský ministerský předseda Edmund Stoiber nasadil ostrý tón: Modrooká multikulturní společnost selhala, tvrdí. Cizí rodiny, které se svými dětmi žijí v Německu a brání se integraci, musí být kráceny na sociálně podpoře. Pokud by se měly integraci dál bránit, nastoupí druhý krok a jejich pobyt v Německu musí být ukončen.

Jistou drobnost Edmund Stoiber pominul: mnohé děti, které vytvářejí v Neuköllnu nezvládnutelnou džungli před tabulí, se narodily v Německu. O to je problém složitější. Někteří Němci totiž odmítají být Němci. Vysvětlení, že selhává koncept multikulturní společnosti, je sice nasnadě - neříká však nic. Už proto, že německá společnost multikulturní jednoduše je. Tak se spíš musíme ptát, zda neselhává stát. Stát, který je dosud nastaven na etnicky čistou společnost, a náhle je zaskočen jejím rozvinutím se v bezmála nepřehlednou etnickou různost.