Naši autoři dělají na jednom článku i tři týdny, kliky tolik neřešíme, vyzdvihuje ředitel Deníku N Ján Simkanič

4. prosinec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ján Simkanič

Když před třemi lety Deník N začínal, ozývaly se pochybnosti o tom, zda se na české mediální scéně dokáže uživit internetový deník s čistě placeným obsahem. Dnes čítá redakce šedesát novinářů. „To už je na české poměry docela solidní. Ale plány a sny jsou samozřejmě mnohem vyšší,“ přiznává Ján Simkanič, který celý projekt založil a dnes stojí v jeho čele.

„Strašně často jsme naráželi na větu: ‚Já nemám, co číst.‘ A i to, že jsme během dvou a půl měsíce našli čtyřicet novinářů, kteří uvěřili, že to má smysl zkusit, bylo důkazem, že situace není dobrá a má smysl ji měnit,“ vzpomíná na začátky nového internetového média Simkanič.

Čtěte také

Deník N od svého startu v roce 2019 vsadil především na politická témata. To ale není to jediné, čím se od zbytku mediálního trhu odlišuje, tvrdí jeho šéf:

„Vsadili jsme na domácí politiku, investigace i původní obsah – dlouhé texty a výlučnost toho, že přinášíme našimi zjištěními něco, co ostatní ne.“

Když nejde o klikání

Největším rozdílem mezi Deníkem N a ostatními zpravodajskými portály je ten, že Deník N není závislý na reklamě. „Většinu času jsem se zabýval prodejem obsahu, který je pro čtenáře zadarmo a placený je z inzercí. Ta široká dostupnost je určitě prima. Na druhou stranu je to vlastně nepřirozený trojúhelník, kdy ten obsah platí někdo jiný než příjemce,“ srovnává Simkanič.

Čtěte také

Podle něj závislost na inzerci vystavuje redakci nepříjemnému tlaku. „Má to jisté napětí. Pokud to chcete dělat poctivě, musíte jít trošku proti němu, protože občas ti inzerenti mají nějaké představy, jak by věci měly a neměly vypadat. A vy musíte být dostatečně pevní v tom, abyste těm představám odolali,“ míní ředitel a dlouholetý novinář.

Zároveň se dost odlišuje hlavní motivace redaktorů obou typů portálů, přibližuje.

„Mediím, která produkují bezplatný obsah, jde o to, aby se inzerce opravdu zobrazila co nejčastěji. Tím pádem je tam nějaký vnitřní tlak na to, aby se na články převážně klikalo. To ale vlastně jde proti čtenářského zážitku a proti použití samotného obsahu,“ všímá si Simkanič a dodává:

„Pak stačí, aby vznikl úderný titulek a dva odstavce textu. A splní to stejnou roli jako dlouhatánský text se stejně úderným titulkem. Naopak analýza zabere obchodně méně, protože má sušší název.“

Dovolíme autorovi, aby na jednom článku dělal dva i tři týdny, protože neřešíme, jestli ten jeden konkrétní článek nahoní spoustu kliků.
Ján Simkanič

Naproti tomu deník placený výhradně z předplatného svých čtenářů se s tímto potýkat nemusí.

Čtěte také

„Naši předplatitelé oceňují tu dlouhodobou informační služby. Nerozhodují se každý den o tom, jestli má smysl si nás předplácet podle toho, co jsme ten den zrovna vydali. Naopak dokážou ocenit poctivě zpracované kusy. Vědí, že v průběhu měsíce nebo roku, co nás platí, dostanou lehčí čtení, nějakou životní inspiraci. A pak třeba investigace, které bychom inzercí jen tak nezaplatili,“ vysvětluje.

I díky tomu mají prý redaktoři Deníku N na některé články mnohem více času než jejich kolegové z jiných médií. „Dovolíme autorovi, aby na jednom článku dělal dva i tři týdny, protože prostě neřešíme, jestli ten jeden konkrétní článek nahoní spoustu kliků,“ zmiňuje ředitel a zakladatel internetového deníku.

Sázka na novinářské osobnosti

Poměrně originálním způsobem vznikal nejen samotný projekt, ale také redakce, která za ním stojí.

Čtěte také

„Sepsali jsme si seznam jmen lidí, kteří by nás zajímali, kteří by nám dávali smysl a na kterých bychom byli ochotni si sami vsadit, protože jsme si vážili jejich práce. Vznikl seznam přibližně sto dvaceti jmen. A z něj každý třetí vyšel. Což je podle mě docela majstrštyk,“ ohlíží se za tvorbou redakce její ředitel.

Velkou pozornost si deník vysloužil například ve chvíli, kdy oznámil spolupráci s Janou Cíglerovou žijící ve Spojených státech.

„Jednotlivé novinářské osobnosti často dokážou představovat velkou osobní garanci kvality toho výstupu. A lidé často dokážou mít právě vazbu na své oblíbené autory. Když máte Petra Koubského, Petru Procházkovou nebo Renatu Kalenskou, tak to jsou přesně ty typy lidí, ke kterým si dlouhodobě čtenáři nacházejí osobní vazbu. Jsou pro ně autoritami, na které je spolehnutí,“ říká Simkanič.

Jednotlivé novinářské osobnosti často dokážou představovat velkou osobní garanci kvality.
Ján Simkanič

Zároveň ale zmiňuje také to, že objektivní novinář se často nezavděčí nikomu: „Já myslím, že novináři nikdy neměli postavení velkých hvězd v tom smyslu, že by byli nošení na rukou. Zvlášť v politice totiž vždy někomu šlápnou na kuří oko. Pokud hrají fér a na všechny strany, tak odhalí nepravosti na každého favorita, kterému někdo fandí. A v tu chvíli je nikdo nemá v lásce.“

Čtěte také

V takové situaci je totiž redaktor často vnímán jako posel špatných zpráv, nikoli jako dobrý novinář.

„Právě teď jsme napsali informace o nadcházejícím ministrovi, které ho staví do otazníkového světla. A v tu chvíli chodí i reakce typu, že hrajeme fér – že jsme předtím kritizovali předchozí vládu a teď píšeme kriticky nejen o té současné, končící, ale i o potenciálních problémech té nadcházející. A že to tak má být. Tyto reakce mám vlastně nejraději,“ přiznává ředitel Deníku N Ján Simkanič.

Poslechněte si celý rozhovor Tatiany Čabákové s Jánem Simkaničem.

Ten prozradil také to, proč Deník N vychází nejen na internetu, ale také v tištěné podobě, kolik mají aktuálně předplatitelů a zda to stačí na to, aby celý projekt uživil aktuální šedesátičlennou redakci.

autoři: Tatiana Čabáková , Ondřej Skácel
Spustit audio