Naše civilizace je zoufale povrchní, hodnotí snahy o zdokonalení člověka lékař

9. říjen 2014

Jak budou v budoucnosti lidé vypadat? Co na sobě u plastických chirurgů zdokonalují už dnes? Existuje vůbec hranice, kam lze ve vylepšování člověka zajít?

„Pokaždé s pacienty mluvím, a ví se o mě, že 40 až 60 % zákroků odmítám, protože nejsou potřeba,“ uvedl v pořadu Pro a proti plastický chirurg Jan Měšťák.

Navíc, zákrok nemusí přinést kýžený výsledek, který pacienti očekávají, dodal.

Chirurg přesto vnímá možnost chirurgicky změnit zevnějšek člověka jako přínos.


Měšťák: „Ti, kteří mají nějaký handicap, vnímají svět úplně jinak: svět se jim směje, a vidí ho jinak než ti hezcí. Já z této krásné duše udělám nádhernou osobnost. V některých případech estetická chirurgie udělá se sebevědomím člověka něco neuvěřitelného.“

V otázce vylepšování genetické výbavy člověka zastává chirurg spíše konzervativní postoj. „Měli bychom předcházet genetickým vadám, které jsou neslučitelné se životem nebo se životem v rodině. Jinak bych vše nechal svému osudu, a těšil se z toho, že se narodí zdravé dítě.“

Šťastný život, o který usiluje každý člověk, by měl vycházet z přirozených příčin, mezi které paří i náhoda.

„Kdybychom věděli, že budeme vyhrávat velké peníze a budeme žít v blahobytu, kde je potom naše štěstí? V tom, že právě nemáme blahobyt, který najednou vznikne. Náhoda je důležitější než něco naprogramovaného. Na prvním místě je přirozenost,“ apeloval Jan Měšťák.

Etik a lékař Jan Payne souhlasí, že je třeba zkoumat hlavně důvody, proč lidé chtějí něco na sobě vylepšit.

„Motivace lidí podstoupit zákroky mohou být velmi zvláštní a je třeba je vyšetřit. Někdo například chce být úspěšný a má pocit, že není, protože má velký nos.“


Payne: „Naše civilizace je zoufale povrchní. Většina lidí má své já ztotožněné s tím, jak vypadají a jak se na ně ostatní dívají. To je důležité, ale ne to jak vypadám, ale jaký jsem, jaký mám charakter. Plastická chirurgie u některých lidí může být pouze prodloužením tohoto zcestného pojetí sebe sama.“

Možnosti genetiky kladou velké etické otázky, všímá si lékař. „Medicína dnes umí ovlivňovat genetickou dispozici člověka. Nabízí rodičům možnost rozhodnout, co s genomem svého potomka udělají. Máme to ale vůbec dělat?“

Role náhody a spontaneity, o které mluvil už Jan Ámos Komenský, je nenahraditelná, soudí Payne. „Náhoda by v životě měla hrát nějakou roli, a lidé to tuší.“

„Jsou lidé, kteří chtějí, aby vše bylo nalinkované a dopředu jisté. Pro svůj život ale potřebujeme právě náhodu a nepředvídatelnost, ta je velmi důležitá pro duševní zdraví. Náhoda není blbec, jak říká rčení: náhoda je moudrá.“

„Vlastní já je velkým úkolem,“ shrnul úděl člověka etik a lékař Jan Payne.

autoři: Renata Kalenská , oci
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.