Narozeninová soutěž Plusu má osm vítězů. Jejich zkušenosti s rokem s covidem představil Petr Šabata

„My se z toho dostaneme, nic jiného nám nezbyde, každý si odneseme nějaký ten covidový šrám, někdo menší, někdo větší, ale život půjde dál. Tak to bylo, jest a věřím, že i bude! Generace naší maminky přišla ve válce o své blízké, pak o majetky a museli všechno překonat a se vším se vyrovnat. Tak to zvládneme i my! Jednou z nejhorších lidských vlastností je lenost a závist. Tak začněme každý u sebe, nebuďme líní a závistiví a radujme se, že jsme se dožili jara a buďme k sobě vlídní a pomáhejme si,“ napsala ve své úvaze Naděžda K. ze Starého Hradiště. Posíláme jí jedno z osmi digitálních rádií DAB+.

Další digitální rádia DAB+ posíláme těmto posluchačkám a posluchačům: Kateřině V. z Jilemnice, Jaroslavě C. z Žirovnice, Ince B. z Hradce Králové, Milanu Š. z Prahy, Jiřímu H. z Plzně a Danielu P. z Prahy

Odpověď Daniela Pátka. z Prahy zní: „Můj rok s covidem byl jako Rusko – nikdy jsi netušil, co může udělat. Byl jako Německo – plný přesných pravidel. Byl jako Itálie – plný vášně a chaosu, když jsi měl pravidla dodržet. Byl jako Maďarsko – nesrozumitelný guláš, když jsi četl vyjádření expertů. Byl jako Finsko – hodně prostoru a tak málo lidí. Co si z něj odnáším? Tucet použitých roušek. Alergii na Zoom cally. Naději, že všechny výše uvedené země uvidíme zase někdy naživo.“

Osmé digitální rádio DAB+ míří k Janu M. do Jindřichova Hradce, který o sobě v závěru krásné úvahy o Švejkovi a o životě napsal: „A tak jsem vylezl z ulity lékaře na penzi a přihlásil se do očkovacího centra jedné z nemocnic, abych tu potvoru covidovou pomohl zastavit v zákopech z první linie.“