Národ kutilů. Češi spoléhají na to, že když něco neví, zvládnou se to sami doučit, míní sociolog

„Nemůžeme úplně paušalizovat, ale když se podíváme na výzkumy v kontextu českého vzdělávání, tak přibližně 50 procent populace má se vzděláváním a učením spojené spíše negativní emoce,“ poukazuje sociolog.

Čtěte také

Organizace vyzývají vládu k navýšení rozpočtu na vzdělávání. „Jsou to investice do budoucna,“ zdůrazňuje šéf asociace

Učení se v průběhu života tak může být podle některých teorií negativně ovlivněno už ranými vzpomínkami na školu. 

„Celoživotní vzděláni se přitom děje v různých kontextech,“ upozorňuje Kalenda. „Ať už je to oblast zejména pracovního vzdělávání nebo zájmového. To jsou všechny ty kurzy, kterými rozvíjíme to, čemu říkáme koníčky.“

Jan Kalenda|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Zatímco neformální vzdělání, kam patří třeba i jazykové kurzy, je mezi Čechy oblíbené a každoročně se do něj zapojuje zhruba 1,8 milionu obyvatel, do školy se vrací jen minimum lidí starších 25 let.

Potřeba učit se novým věcem dnes často souvisí s rychle se měnícím trhem práce. Znalosti, které si odnášíme ze školy, v praxi mnohdy nemusí stačit. Výrazně se prodlužuje také doba, kterou na trhu práce trávíme, připomíná sociolog.

„Hlavní rozdíl v kontextu vzdělávání je, že velkou část kariéry strávíme po padesátém roce života,“ poukazuje. Vzdělávání je podle něj schopné významně kompenzovat kognitivní úpadek, který v takovém věku přirozeně přichází.

„I mozek potřebuje mít stimuly, aby byl v kondici, stejně jako tělo. A když mu to odpíráme, tak vlastně chřadne,“ doplňuje.

Češi kutilové

Výzkum agentury IPSOS rozděluje ekonomicky aktivní Čechy a Češky do čtyř typů. Nejzastoupenější skupinou jsou mezi průzkumníky, stratégy a hybateli takzvaní kutilové, kteří experimentují, ale ne vždy věci dokončí.

Čtěte také

Být týmový hráč, naslouchat druhým i měkké dovednosti. To si odnáší děti z neformálního vzdělávání

„Mnohem častěji narážíme na méně pozitivní přístupy k organizovaným formám vzdělávání a velmi silnému přesvědčení, že když přijde problém, my se s ním vypořádáme,“ charakterizuje sociolog přístup, který podle výzkumu vystihuje 51 procent Čechů.

Mimo formální (tedy školstvíú a neformální vzdělávání, které se stále vyznačují určitou mírou organizace, tak česká společnost vyhledává především způsob, kdy se může edukovat takzvaně informálně a neorganizovaně. Třeba prostřednictvím video tutoriálu.

Čtěte také

Nerovnosti ve vzdělávání? Český stát nemá data a polovinu opatření dělá naslepo, kritizuje Prokop

„Dospělí se většinou začnou učit, až když jsou tomu vystaveni a musí. Když neví,“ všímá si sociolog. „Spoléhají na informální kanály a na to, že když něco potřebují, budou schopni se to sami doučit.“

Dlouhodobě nejčastější dovedností, kterou si dospělí Češi osvojují, jsou podle výzkumů cizí jazyky.

„Polovina Čechů se zapojuje do vzdělávání, protože musí, a druhá polovina to považuje za důležité pro kariérní dynamiku. Nejsou v tom ale jen peníze – je to i profesní růst obecně a seberealizace,“ uzavírá sociolog Kalenda.

Jak nás může absence vzdělání diskvalifikovat na pracovním trhu? Co brání dospělým v dalším vzdělávání? A jak studium ovlivňuje umělá inteligence? Poslechněte si Leonardo Plus v bonusové délce.