Řetězce za ekologii. Prodejci hledají cesty, jak snížit množství těžko recyklovatelných obalů na svém zboží

„Všeobecně jsou problémem materiály, které kombinují třeba papír a plast – byť je tam tenoučká vrstva plastu, už to trochu komplikuje další zpracování,“ vysvětluje Soňa Jonášová z Institutu cirkulární ekonomiky.

Řetězce ke změnám ve složení obalových materiálů postupně přistupují samy, o recyklovatelnost obalů a tašek, v nichž zboží prodávají, se zajímají a určují si termíny, jak rychle postupovat k dalšímu nahrazování jednorázových obalů.

Čtěte také

Nekonečný příběh recyklace platí pro plechovky i textil. Odkud a kam materiály putují?

Motivací je mimo jiné i evropská legislativa, která vyžaduje, aby byly veškeré plastové obaly do roku 2030 plně recyklovatelné.

Podle Jonášové by změny urychlilo, kdyby nákupčí byli lépe poučeni o složení materiálů:

„Kdyby nákupčí v supermarketech navštívili třídicí linky, možná by si uvědomili, jaká je kapacita těchto zařízení, které mají ‚manuální netechnologie‘. U třídicích linek jsou lidé, které ty plasty ručně přebírají. A tam je třeba vědět, co jsou třídiči schopní rozeznat a jak s těmi materiály dále nakládají.“

Debata o tom, co je a není skutečně recyklovatelné, se podle Jonášové otevřela poměrně nedávno. „Obecně je udržitelnost velmi vágní pojem, ale dnes už se řeší analýzy celého životního cyklu. Od toho, z čeho jsou obaly vyrobeny přes energetickou náročnost výroby až po recyklovatelnost.“

Jakým tempem přechází k recyklovatelným obalům samotné řetězce? Jak daleko je debata o recyklování a kam se může vyvíjet? Dozvíte se v reportáži Filipa Rambouska.