Nakladatelství Gallimard vzdalo vydání Célinových antisemitských pamfletů

Informuje o tom na svém webu deník Le Monde.

Podle šéfredaktora nakladatelství Antoina Gallimarda mělo jít o kritické vydání pamfletů, které by s texty nijak nesympatizovalo.

Nicméně podle něj prozatím nenastaly podmínky, které by mu umožnily tyto Célinovy texty s čistým svědomím vydat. Důvodem jsou prý metodologické nedostatky i to, že dobová paměť je ještě příliš živá.

Hanopisy nazvané Bagately k masakru, Škola mrtvol a Z ostudy kabát napsal Céline mezi lety 1937 až 1941. V obavě, že bude kvůli pamfletům stíhán za kolaboraci, se po válce uchýlil do Dánska. Ve Francii byl mezitím v nepřítomnosti odsouzen k propadnutí poloviny majetku a ztrátě občanských poct. V Dánsku strávil rok ve vydávací vazbě, ale v roce 1951 byl amnestován a vrátil se do Francie.

Célinovy pamflety nejsou ve Francii zakázané, ale od druhé světové války ani jednou nevyšly. Bránil tomu nejprve sám autor a později jeho vdova Lucette Destouchesová, která se dožila 105 let. Zároveň ale není problém najít je na internetu nebo si v antikvariátu koupit jejich staré vydání, informuje deník Le Monde.

Projekt vydání Célinových hanopisů vzbudil řadu pobouřených reakcí. Podle Zastupitelské rady židovských organizací Francie (CRIF) texty představují nepřípustné podněcování antisemitské nenávisti. Serge Klarsfeld, předseda asociace Synové a dcery Židů deportovaných z Francie (FFDJF), pak v časopisu L’Obs vyzval k zákazu knihy a pohrozil nakladatelství Gallimard žalobou.

Nejhanebnější z historie

Situací kolem vydání Célinových pamfletů se zabývala dokonce francouzská vláda. Nakladatele Antoina Gallimarda a autora předmluvy k plánované knize, spisovatele Pierra Assoulina, pozval na schůzku vedoucí vládní Meziresortní komise pro boj s rasismem a antisemitismem (DILCRAH) Frédéric Potier.

Chtěl se ujistit, zda bude mít kniha vyhovující kritický aparát a navrhl, aby nakladatel přípravu vydání svěřil mezioborovému kolektivu, ve kterém by byli i historici. Ten to však během schůzky odmítl s tím, že z jeho pohledu se jedná především o literární texty.

Podle Antoina Gallimarda patří Célinovy pamflety k tomu nejhanebnějšímu z dějin francouzského antisemitismu. „Chápu a sdílím pocity čtenářů, které představa takového vydání z naprosto pochopitelných lidských a etických důvodů šokuje, zraňuje nebo znepokojuje,“ říká Gallimard.

To, že podléhají cenzuře, však podle něj zároveň znemožňuje objasnit jejich kořeny a ideologický význam. Vzbuzuje to také nezdravou zvědavost tam, kde by bylo na místě zapojit kritické myšlení, domnívá se francouzský nakladatel.

Situace, kdy se zástupce nakladatelství ocitne před vydáním knihy na koberečku u vládního úředníka, je na francouzské poměry v každém případě značně neobvyklá, uzavírá na svých stránkách deník Le Monde.