Náhradní mateřství: Děti by se měly rodit kvůli sobě, ne na zakázku narcistních rodičů, nabádá dětský psychiatr

15. říjen 2014

V České republice se narodily desítky dětí, které odnosila náhradní matka. Jaká jsou právní i lidská rizika? Jak na celou věc nahlížejí etici a psychiatři?

„Příroda dobře zařídila, že dala ženě do vínku touhu po dítěti,“ uvedla advokátka a bývala ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová v pořadu Pro a proti.

Podle ní platí, že dokud bude člověk, budou se ženy, které dítě nemají, pokoušet nějakým způsobem přijít do jiného stavu.

„Medicínská metoda se zjednodušuje, a dospět k náhradnímu mateřství je dnes poměrně jednoduché,“ tvrdí právnička.


Kovářová: „Nejde o to, jestli ano, či ne, ale jak. Medicína postoupila, a protože je možné porodit dítě takovým způsobem, nelze už pokrok zastavit. Děti se takto budou rodit proto, že je čím dál tím víc neplodných párů, a ženy odsouvají narození prvního dítěte za třicítku.“

Chybějící legální rámec podle Kovářové chybou je, ale i kdyby existoval, nelze spoléhat jen na něj.

„Slepá víra veřejnosti, že by právo mohlo vyřešit všechny problémy a že dokonalá, jednotná právní dohoda problémům zamezí, je lichá. Když se řekne, že musí být písemná smlouva, co budeme dělat, když jí jedna strana nesplní, odmítne zaplatit peníze, vzít si dítě a podobně. Budeme pak stát před stejným problémem,“ varuje před právními úskalími Daniela Kovářová.

Dětský psychiatr a psychoterapeut Petr Pöthe vidí především etické a psychologické dopady. „Vazba s dítětem se u náhradního mateřství vytváří jinak než přirozeně. Výchozí pozice dítěte je komplikovanější, protože sama náhradní matka to má komplikovanější ve své hlavě.“

„Co se stane, když se dítě narodí poškozené, a genetická matka bude mít pocit, že je to proto, že náhradní matka třeba kouřila nebo pila alkohol? K dítěti pak bude mít úplně jiný vztah, než kdyby ho vynosila a porodila sama,“ soudí Pöthe.

Naopak matka, která dítě sama vynosí, k němu má jiné, přirozené pocity, než genetičtí rodiče. „Ti si vybírají, a mohou se dítěte vzdát jednodušeji.“


Pöthe: „Má jít o děti samotné, ne o pohled rodičů. Děti by se neměly rodit kvůli rodičům, ale kvůli sobě. Vím, že se to obecně neděje, ale náhradní mateřství je ještě extrémnější situace: děti jsou vytvořené na zakázku, z pohledu potřeb rodiče, které převládnou i ve vztahu k dítěti v případě, že dítě má nějaký problém, například se narodí nemocné."

Psychiatr má jasno: „To jsou děti, které se narodí narcistickým rodičům, kteří tyto děti mají z narcistických důvodů, pro sebe. A chtějí je mít jako obrázek, zdravé, hezké, jako svůj obraz. Ve čtyřiceti, nejlépe, protože se věnovali své kariéře, ale nejsou to děti, které by se rodily kvůli sobě.“

Přesto je podle Pötheho třeba všem zúčastněným poskytnout psychologickou asistenci, kterou je možné situaci ošetřit, a rizika snížit na minimum, pokud se na ně obě strany dobře připraví.

Zatímco v případě adopce se o všech rizicích se mluví, a rodiče se na ně psychologicky připravují, u náhradního mateřství jde o pole absolutně neošetřené, míní psychiatr.

„Je to velký balík rizik, kterému je dítě v této situaci vystaveno. Nejsem proti, ale chci aby se to dělalo co nejbezpečnější cestou,“ shrnul Petr Pöthe.

autoři: Renata Kalenská , oci
Spustit audio