Naháč proti svalovcům, tak se dělá divadlo v Brně. Dokument o kauze kolem hry Naše násilí a vaše násilí

Motivem pro vznik dokumentu byl náhodný střet skupiny studentů Výtvarné akademie v Mnichově s protestujícími. „Obraz žen a mužů v černých šatech s černými vlajkami protestujících při plném letním slunci na bezestinném náměstí Svobody nás nenechal jen tak projít okolo,“ popisuje Lucie Vyhnálková.

Právě ta začala natáčet záznamy rozhovorů s herci, ale také s demonstrujícími křesťany, aktivisty i diváky inscenace.

Svalnatí boxeři proti nahému studentovi

Stejně tak, jak dokázalo představení vyvolat odpor, dokázalo jiné lidi nadchnout. „Otevři oči člověče, to je celkové vyznění. Jenomže někteří lidé se probouzet a otevírat oči nechtějí, “ říká Marek Slováček, student divadelní režie, který je také jednou z hlavních postav rozhlasového dokumentu.

Jeho názorovými oponenty jsou dva profesionální boxeři, kteří na jevišti během protestů stáli proti nahému Markovi zaklesnutí v živém řetězu spolu s třiceti členy hnutí Slušní lidé.

Vstup Slušných lidí na jeviště rozčílil herce|foto: Martina Pouchlá

„Čekal jsem všechno, nějaký dialog, možná hádku nebo ostřejší hádku. Prostě že dostaneme prostor říct, co nám na té hře vadí,“ říká Pavel Zapletal. „Myslel jsem, že to vypískáme a to vystoupení skončí,“ dodává Zdeněk Pernica. „Ale ti herci pokračovali dál, tak jsme museli taky zajít dál. A tak jsme šli na jeviště. Ale šli jsme nenásilně. Nikomu jsme neublížili, ani ublížit nechtěli.“

Vstup Slušných lidí na jeviště ovšem rozčílil herce. „Co tu máte za podivná pravidla. Proč policisté nezareagovali dříve? Když nějací lidé začnou křičet opravdu hlasitě v hledišti, pak vniknou na jeviště a zablokují představení, jak to, že policisté nezasáhli dříve a nevyvedli je ven? Co se ještě má stát? Mají nás fyzicky napadnout?“ zlobila se bezprostředně po konci představení Daša Doberšek.

Lidé protestující proti hře Naše násilí a vaše násilí|foto: Martina Pouchlá

Konflikt jako cesta k pravdě

„Naším cílem není něco měnit, divadlo ostatně samo nic změnit nemůže,“ tvrdí Daša Doberšek. „To je totiž úkol pro diváky: zaujmout vlastní postoj, zamyslet se nad tím, co to celé znamená, jestli se v tom skrývá nějaká symbolika. Jak se Západ chová k Východu. Jak se křesťanství chová k islámu, jaký je smysl zneužívání bezmocných lidí. Já myslím, že diváci si sami mají pokládat takové otázky a sami si hledat odpovědi.“

Ovšem metoda, kterou soubor Mladinsko Gledališče doslova nutí publikum k tvorbě otázek a hledání odpovědí, je drsná. „My vlastně neděláme dramatické situace jako konflikt mezi postavami příběhu na jevišti. My vytváříme konflikty mezi sebou a mezi sebou a publikem i mezi lidmi v publiku.“ vysvětluje člen ansámblu Uroš Kaurin. 

„Důležitý je konflikt. Ta hra něco způsobí každému. Každý ale přijde s jiným příběhem, z jiného zázemí, jiného náboženství, ideologie a při sledování hry v každém roste konflikt. A lidi začnou mít konflikty mezi sebou. A vlastně i s námi. Konflikt je způsob, jak se dobrat pravdy,“ vysvětluje Daša Doberšek.