Nadužívání telefonů vede k debilizaci dětí, jednají s nimi jako s kamarády, říká školní psycholožka

Co nejčastěji řešíte v souvislosti s mobily ve škole jako školní psychologové?

Školní psychologové podobně jako rodiče řeší, že děti nechtějí své mobily opouštět, zejména o přestávkách. V mobilech mají takové aplikace, které je neustále upozorňují, že se něco odehrává – hovoříme dokonce o syndromu FOMO (fear of missing out, pozn. red.) kdy má dítě obavu, že něco propásne. To prokazatelně velmi narušuje pozornost dětí ve školním prostředí.

Čtěte také

Expert: Nejhorší jsou algoritmy, udržují dítě v napětí. Když nestačí zvířátka, ukážou je ztýraná

To je jenom jedna z věcí, se kterými se potýkáme. Velkým problémem je celá řada chatů, kde děti uveřejňují své fotky a videa, a pak řeší, co se s nimi děje. Jedním z takových nejznámějších chatů je třeba Snapchat, kde veškerý obsah po zobrazení po nějaké nastavené době automaticky mizí.

Děti mají problém s tím, že to neustále kontrolují, hlídají si mizející zprávy, zasílají různé příběhy. Některé z nich třeba neví, že je ve Snapchatu i mapa, která uživatele pozoruje a sdílí jeho polohu v reálném čase, což se může stát pro děti nebezpečným. To všechno učitelé ve školách musí řešit.

Jak se díváte na možnost plošného zákazu mobilů? Nějaká omezující pravidla už má většina, tedy asi 93 procent škol.

Musím říct, že jsem většinou proti zákazům, ale vzhledem k tomu, co se děje hlavně u mladších dětí, bych v tuto chvíli alespoň pro nějaký dočasný zákaz mobilních telefonů ve školním prostředí rozhodně byla.

Čtěte také

Zákaz mobilů ve školách? Rozhodovat by měli rodiče a školy, nikoliv zákon, namítají kritici

Myslím, že ta rizika, která jsou spojená s užíváním mobilních telefonů, jsou opravdu velká. Vedou jednak k nárůstu kyberšikany ve škole, k úzkostem dětí, k vytváření umělých konfliktů a taky k omezení pohybu.

Školy, které třeba zavedly regulaci mobilů a nastavily nějaké aktivity pro děti – včetně pohybových aktivit, různých her, deskovek, ping pongu a tak dále – jednoznačně ukazují, že trávení volného času dětí ve školách je i nastavením lepší sociální interakcí. Ne že děti jenom sedí u mobilů a sledují je.

Když jste se dotkla toho věkového kritéria – dává z pohledu psychologů smysl nastavit pro základní školy přísnější režim než pro středoškoláky, nebo rozhoduje spíš vyspělost konkrétního dítěte?

Obojí platí. My jako psychologové máme zkušenost, že se bohužel stále snižuje věk, ve kterém děti začínají používat mobily. Rodiče mobilní telefony využívají tehdy, když neumí pro svoje dítě vymyslet zábavu.

Čtěte také

Zakazovat dětem sociální sítě? Holý: Pít alkohol jim také nedovolujeme, i když to někteří obchází

Vede to k tomu, že děti s těmi mobily pracují jako se svými kamarády. Mají kouzelnou krabičku, která jim pomáhá zaplnit volný čas. Je jedno, jestli tomu dítěti jsou tři, pět nebo patnáct let.

I když v patnácti letech bych předpokládala, že dítě už má přece jenom větší schopnost regulace a některým věcem víc rozumí. Nicméně ta rizika jsou i v těch patnácti nebo osmnácti letech velmi vysoká, a to právě kvůli zapojení do sociálních sítí a do rizik, která s sebou sociální sítě přináší.

Hádka, nebo kyberšikana?

Co psychologům i pedagogům ve školách pomáhá rozpoznat hranici mezi dočasnou hádkou, která skončí na školní chodbě, a situací, kdy někdo rozešle celé třídě třeba posměšný obsah s komentářem?

Když je ta hádka tváří v tvář, tak si to děti mohou vyříkat mezi sebou. Kdežto když je to třeba uměle vytvořená situace prostřednictvím videí nebo fotek sdílených na sociálních sítích, tak se to dítě v podstatě nemá jak bránit.

Čtěte také

Online svět je jediné místo, kde jsou děti bez dozoru rodičů, a tak si to užívají, říká Slussareff

Je to klasická kyberšikana, která vede k nárůstu úzkostí, agresivního chování a nedává možnost tomu dítěti se normálně zachovat. Vede to i k tomu, že si pak děti neví rady s tím, co přináší každodenní realita.

Ta debata se, myslím, vede hlavně o tom, jestli je omezení mobilů ve školách dostatečné, když děti potom stejně používají mobil ve volném čase.

Musíme vést především rodiče k tomu, aby se naučili pracovat s dětmi a s jejich mobilními telefony. Naučit se vyplňovat přestávky, aby tam byl skutečně digitální detox, aby děti pochopily, že bez mobilu přežijí. Tomu se ostatně věnuje celá řada programů, třeba DigiKoalice – Přežiješ i bez mobilu?.

Některé výzkumy dokonce ukazují, že zákaz mobilů vede k nárůstu nekázně ve školním prostředí. Takže nic není černobílé, se vším musíme nějak pracovat. Ale v každém případě u nižších věkové kategorie i u středoškoláků bych v tuto chvíli byla pro zákaz mobilů ve školním prostředí.

Debilizace dětí

Od odborníků nebo i některých ředitelů zaznívá obava, že ten plošný zákaz daný zákonem nebude řešením.

Bude to podle mě řešení, které ukáže, co musíme ještě udělat jinak. Já si osobně myslím, že škola – podobně jako rodina – má učit děti, jak se v digitálním prostředí pohybovat a jaká nebezpečí tam na nás číhají. Nárůst toho stupidního obsahu, který přináší celá řada her – Roblox, Fortnite a celá řada aplikací – vede k debilizaci naší dětské populace.

Jak by si školy měly vyhodnocovat účinnost toho zákazu? Jak poznají, že to preventivně funguje?

Všechno je o komunikaci – to znamená, že musíme s dětmi dál pracovat. Neznamená to, že samotný zákaz přinese nějakou velkou změnu. Musíme je i ve školách učit tomu, jak rozumně zacházet s digitálními technologiemi tak, aby nám přinášely užitek a nevedly k tomu, co jsem zmiňovala před chvílí.