Na návštěvě ve Farmageddonu budoucnosti

„Člověk musí navštívit moderní megafarmy osobně, protože většina lidí nemá tušení, že něco takového může vůbec existovat,“ píše novinářka na stránkách týdeníku Sunday Times. „Například v kalifornském Velkém centrálním údolí se rozkládá na 280 tisíci hektarech sad s milionem mandloní, pistáciovníků, pomerančovníků a dalších plodin.“

Údolí leží asi pět hodin jízdy autem jižně od San Franciska. A voní to tam sladce – na první dojem taková megafirma připomíná rajskou zahradu. Mezi dokonalými řadami stromů a keřů bez jediné stopy plevele si připadáte jako v jiném světě. Jenomže pak vám dojde, že něco neslyšíte – nezazpívá zde jediný pták, neobjeví se motýl, ani žádný brouček či mravenec.

Chybí tráva či meze, a jediné včely, které se sem dostanou, přiveze náklaďák, který je rozváží po celých Spojených státech. Opylovací průmysl má dnes roční obrat mnoho miliard dolarů – platí se za to, co celá tisíciletí dělala příroda sama. Naštěstí to ještě západní zemědělství nedopracovalo tak daleko jako Čína, kde stromy a květy opylují statisíce žen se štětečky v rukou.

Jenomže pak pokračujete v exkurzi dál a ze sladce antiseptických sadů se přesunete do sekce živočišné výroby. Už z dálky se ozývá bučení dvou milionů kalifornských krav, které ročně nadojí mléko za šest miliard dolarů. Návštěvník z dálky postřehne nad farmami žlutavý opar. Nejde ale o průmyslové znečištění, nýbrž o kravský zápach, který činí život na farmě nesnesitelným. Zdejší krávy vyprodukují tolik organického odpadu, jako 90 milionů lidí – s pochopitelnými dopady na kvalitu ovzduší.

Hovězí nudličky (ilustr. obr.)|foto: Fotobanka stock.xchng

Co se krav týče, žijí jen dva až tři roky, ačkoli jejich přirozená délka života se pohybuje mezi deseti a patnácti lety. Jde o vyšlechtěné kusy, které dostávají pravidelně antibiotika, v životě neviděly čerstvou zelenou trávu a konzumují pouze sóju a kukuřici.

Pomocí hormonální léčby byly dotlačeny ke grotesknímu překonání svých přirozených hranic dojivosti, takže umírají na vyčerpání předčasně. Není divu, v zápachu a mezi betonovými ohradami se nedá vydržet dlouho. Farmaření podle hesla „krávy nepatří na pole“ má své oběti, píší Sunday Times.

Autorka procestovala při pátrání po levných potravinách nejen Spojené státy, ale i Mexiko, Čínu a Francii. Zjistila například, že ve vyspělém západním světě zmizela od konce druhé světové války polovina mezí. A za čtyřicet let ubylo v západní Evropě 90 procent vrabců – nemají kde se schovávat a hnízdit.

Pozitivní stránkou velkofarem je skutečně levné maso – uzený losos, který býval delikatesou, stojí dnes totéž co brambory. Neblahé je však to, že průmyslová živočišná výroba drží na celém světě padesát miliard zvířat v něčem, co se hodně podobá věznicím. Krávy jsou permanentně zavřené a přistupuje se k nim jako ke strojům.

Ještě absurdnější je, že tato hospodářská zvířata spotřebují neuvěřitelnou polovinu celosvětové produkce kukuřice, devadesát procent produkce sóji a třicet procent globálního rybolovu. Tyto plodiny a produkty by přitom mohly jít přímo k hladovým lidem.

Místo toho se s nimi krmí dobytek, aby ho bylo hodně a maso bylo levné. Na krmení zvěře se navíc používá celá třetina orné půdy naší planety. Kdyby se přitom snížila spotřeba masa, mohla by planeta z osetých ploch uživit bez potíží až deset miliard obyvatel.

kravín|foto: Robert Mikoláš

„Pěstování obilovin pro krmení zvířat je obrovským plýtváním, neefektivním bludným kruhem,“ míní Sunday Times. Podle tvrzení jednoho ekonoma je skutečná cena amerického hamburgeru nikoli čtyři, nýbrž rovných sto dolarů, uvážíme-li reálné náklady na produkci masa. Moderní farmaření se zkrátka stalo nezdravým, absurdním podnikem. A kudy ven? Existuje vůbec nějaké řešení?

Autorka naléhavě doporučuje, aby lidé konzumovali méně masa, a věnovali více pozornosti tomu, odkud pochází. „Když manžel na Vánoce koupil krocana, začala jsem zjišťovat, zda je z volného výběhu. Jakmile jsme zjistili, že ne, putoval do vývařovny Armády spásy. Ale pak jsem šla koupit kachnu z biochovu. Naše závislost na mase je silná a hned tak se jí nezbavíme,“ přiznává závěrem Oakeshottová.

Zpracováno ze zahraničního tisku.