Na jihu Libanonu učí rodiče děti, jak se skrýt před dronem. Jiní utíkají na sever, říká novinářka

V Libanonu máte stále kontakty. Víte něco bližšího o situaci v Bejrútu, jak to vypadá třeba v nejvíce zasaženém předměstí Dahíja a jinde?

Opět se opakuje situace, kterou jsme viděli v posledních týdnech a měsících, kdy se z Dahíji, tedy jižní části Bejrútu, rodiny přesouvají dál do hlavního města, aby se skryly, nebo se aspoň pokusily skrýt před možnými údery.

Čtěte také

Izrael i Írán jsou fanatické. Útok na Bejrút nikdo nečekal, proto je tolik obětí, říká Libanonka

Jen připomenu, že v Libanonu neexistuje žádná výstraha. Pokud přijde evakuační příkaz, je to pár minut, možná pár hodin předtím, než přijde úder. Lidé se proto preventivně přesouvají z Dahíji, protože ví, že by mohla být terčem. Těch výhružek chodilo mnoho, v neděli jsme potom viděli, že se materializovaly. Takže i tam je posun.

V centru hlavního města, možná to není viditelné úplně hned na první dobrou, ale panuje tam velká nervozita. Lidé řeší, co bude, protože jsou v takovém limbu, jestli to je příměří, není to příměří. A jak se ukazuje, tak si příměří často představují docela jinak.

Hranice bojů

Rád bych se zeptal i na situaci na jihu Libanonu, který izraelská armáda postupně obsazovala. Byla jste i na těchto místech?

Jela jsem i jižněji, ale nezajížděla jsem úplně na jih Libanonu, kde už operovala izraelská armáda, protože jsem to vyhodnotila jako bezpečnostní riziko. Tím jižním směrem, kde je Sidón, kde je Súr nebo Nabatíja, jsem se přibližovala ještě v době, než ta města byla zcela obsazena, nebo bombardovaná na pravidelnější bázi.

Čtěte také

V Hizballáhu jsou smířliví lidé i ti, kteří chtějí pomstít Chameneího, přibližuje Libanonka Chalová

A jak to tam vypadalo? Zůstalo tam ještě dost lidí navzdory té blížící se frontě, možná i výzvám k evakuaci?

Část měst, které zmiňuji, je takzvaně nad mentální hranicí, kterou je řeka Lítání. Izraelská armáda od začátku říkala, že vše, co je jižně od řeky Lítání, se týká její okupace, jejich operací, že tam bude pozemní invaze a tak dále.

Ta města, která zmiňuji, jsou nad ní severně. Tam opravdu dlouho nikdo nečekal, že se mohou stát terčem, že to může být takhle intenzivní. Proto tam dlouho zůstávali.

Ale poslední týdny ukazují, že se hranice bojů posouvá, s tím se posouvá nebezpečí a lidé to samozřejmě vyhodnocují. V Libanonu i v jižnějších částech vidíte, že někteří zůstávají ve svých domovech, protože mají historickou zkušenost a nechtějí je opouštět. Zároveň se třeba bojí, kam by šli, jestli by je přijali v azylových domech a podobně.

Zároveň část lidí odchází ke svým příbuzným nebo do veřejných škol, které se proměnily v útočiště, nebo třeba na sever země, který je, řekněme, z tohoto hlediska bezpečnější.

Strach a vysídlení

Máte informace o tom, jak to na jihu vypadá momentálně pro ty, co zůstali? Třeba Čecholibanonka Mona Chalová to popisovala tak, že si tam člověk ani nemůže zajít na nákup, že školy nefungují. Další očití svědci popisují, že každou chvíli na ně může přiletět dron nebo něco podobného.

Ta každodennost se opravdu výrazně proměnila a popisují to všichni, s nimiž jsem mluvila, ať už v Bejrútu nebo někde jižněji. Služby jsou samozřejmě mimo provoz nebo fungují jinak, než byli lidé zvyklí, zároveň je tam velký strach.

Čtěte také

Izrael musí ctít lidská práva, vyzývá filmařka. Europoslanec: Bez dohody s Unií na něj nemáme páky

Já jsem se bavila i s rodiči, kteří popisují, že svoje děti učí, jak zní dron, co musí dělat, když dron blíží jejich ulicí, jak se musí skrýt před dronem. A tohle všechno samozřejmě definuje ten život. Děti nechodí do školy, je tam spousta výpadků běžného života pro všechny generace. Takhle to popisují víceméně všichni.

Jak to vypadá na severu? Víme, že ze svých domovů muselo odejít asi 1 200 000 Libanonců, jsou tam pro ně dostatečné ubytovací kapacity?

Minimálně podle čísel se zdá, že kapacity jsou, protože některé školy, které sloužily jako azylové domy, se dokonce znovu proměnily ve školy. Na severu je to mnohem klidnější, zároveň tam ale cítíte určité pnutí, protože sever země se přirozeně tím, že není cílem útoků, stal útočištěm.

A jak víme o Libanonu, jsou tam různé sekty, je tam různé dělení mezi křesťany a muslimy. Takže je to ošemetné, když vám tam najednou přichází veliké množství lidí z jihu, které možná vědomě, nebo podvědomě viníte z té situace, protože dáváte rovnítko mezi šíitské muslimy a voliče a podporovatele Hizballáhu.

Takže je to tam napnuté, ale je to mnohem klidnější. Vnitřně vysídlení obyvatelé Libanonu jsou tam často v těch městech tak trochu schovaní, nevidíte je na první dobrou.