Na brněnském nádraží Královo Pole vládne duch empatie

19. leden 2019
Glosa Pavla Maurera

Pavla Maurera zaujalo omšelé nádraží v Brně Králově Poli. Kromě zašlé vizuality tam objevil důkaz brněnské pohostinnosti. Ranní bistro pro tvrdě pracující a roztomilý vzkaz na dveřích nádražní hospůdky.

Když jsem před týdnem poprvé v životě vešel do haly na vlakovém nádraží Královo Pole v Brně, měl jsem dojem, že jsem se ocitl v minulém století. Tady se úplně zastavil čas. Abych to upřesnil, myslím, že nejsem daleko od pravdy, že nějak podobně to tu vypadalo třeba deset let před sametovou revolucí. Neútulno, špína, zašlé kachličky, nakřáplá okna, nástěnky s vybledlými fotografiemi nějakých turistických oddílů, několikaletým dopadem světla vyšisované výstřižky z nabídky cestovních kanceláří, které už možná ani neexistují. 

Vlak má zase zpoždění? V Žilině si čekání můžete zpestřit kulturním zážitkem přímo na nádraží

Stanica Žilina-Zarečie

Zanedbaného vlakového nádraží na zastávce Záriečie v Žilině se ujali občanští aktivisté a udělali z něj kulturní centrum, kino, ateliér nebo bar. Prohlédnout si ho zašla zpravodajka Pavlína Nečásková.

Dokonce ani na tom světelném nápisu na budově nádraží Královo Pole nesvítila všechna písmena a řekl bych, že už dost dlouho. Ostatní litery byly omšelé, odchlípnuté a tak by se náhodnému ne-brňákovi mohlo zdát, že stojí před pochmurnou budovou s nepochopitelným nápisem: rálovo ole, a že to tu kolem vypadá jako z Formanova filmu Hoří, má panenko či Menzelových Ostře sledovaných vlaků. 

Pojďme ale ke gastronomii, protože v této oblasti jsem v pochmurné nádražní hale naopak zaznamenal něco, co jsem ještě nikdy neviděl a co pohladilo moji rozjitřenou duši. Tak si představte, že na jedněch dveřích byl nápis „Ranní bistro Na Roli“, otevřeno od pondělka do pátku, a teď pozor – otevírací doba 5.30 až 10 hodin. Vyloženě ranní čtyřhodinová směna. Tak to je milé, že tady myslí na cestující, kteří třeba jedou brzy do práce, zapomněli se nasnídat a tak jim tu podávají jakýsi velmi brzký záchranný pás. 

A aby té lidské dobroty nebylo málo, hned o pár metrů dál je vstup do stejnojmenné restaurace, tedy přesněji řečeno – nádražní hospůdky, jež v sobě též skrývá lehkou zatuchlost dob minulých – ovšem její srdce je naopak štědré a velkorysé. Na prosklených dveřích má totiž nalepený propiskou popsaný papír s tímto bohulibým vzkazem: „V případě, že je zavřeno WC ve vestibulu, je možno využít WC v naší hospůdce. Přejeme příjemný den!“ Tak takovou nabídku jsem zatím neviděl v žádné nádražní ani jiné restauraci na světě. Je prostě vidět, že Brno je stále a pořád ta skvělá a neodolatelná „Zlatá loď“.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio