Myslel jsem, že jsme se posunuli. Politici by měli přestat křičet, říká Mašín k sudetským Němcům

22. květen 2026

Princip kolektivní viny se vždycky dotkne těch slabších: žen, dětí, civilistů, je přesvědčený režisér Tomáš Mašín, autor dvoudílného filmu Gerta Schnirch podle románu Kateřiny Tučkové. „Viděl jsem, jak se debata zracionalizovala. Běžela normální debata o naší společné českoněmecké historii... No a pak přišel Tomio Okamura (SPD). Potřebuje vyvolávat vášně a povzbuzovat svoje voliče,“ říká v pořadu Osobnost Plus Mašín k dění kolem sudetoněmeckého sjezdu v Brně.

Sám Mašín se o odsunu Němců dozvěděl z historické literatury a zmínky svých prarodičů. „Skutečně důkladně jsem se začal zajímat, až když jsem začal připravovat Gertu,“ přiznává.

Čtěte také

Meziválečné období je podle něj pro umělce a autory dramaticky zajímavá. „Já jsem si Gertu nevybral, byla mi nabídnuta. Neřekl jsem ne, protože jsem tu knížku znal a cítil jsem to jako poctu. Vážím si té nabídky, která přišla z České televize, konkrétně od Terezy Polachové, doteď,“ doplňuje.

Podobně jako v případě jeho snímku Bratři o bratrech Mašínových ho zaujala osobnost hlavní hrdinky.

Čtěte také

„Mně se vždycky líbí na velkých dějinných flácích, jestli to takhle můžu říct, velkých dějinných dramatických momentech, si vyhlídnout i jednoho člověka. Rád říkám, že já si raději vybírám terče než ty, kteří střílí, křičí, řvou, než ten dav. Snažím se toho jedince nějak přiblížit divákovi jako lidskou bytost, jako někoho, kdo má svoje problémy, kdo žije běžný život,“ popisuje svůj přístup k tvorbě Mašín.

V případě třeba Gerty Schnirch jde podle něj o ženu, která se chce vdát a mít děti. „Tím pádem se může jako divákovi víc přiblížit a tím podat nebo zprostředkovat vhled do té doby, která byla nesmírně krutá, která byla velice turbulentní a která jí vlastně zničila život, tak jako valné většině v Evropě.“

Češi a odsun Němců

Postava Gerty Schnirch ale byla Němka a z rodného Brna ji vyhnali. Režisér Mašín připouští, že doufal, že téma už není pro Čechy tak citlivé: „Byl jsem optimista. Od doby, kdy Kateřina Tučková vydala knihu a kdy ji určité skupiny spoluobčanů nadávaly do revanšistky a zrádkyně, jsem si myslel, že jsme se posunuli.“

Čtěte také

Když jsem připravoval Gertu a když jsme pak točili, viděl jsem, že ta debata je míň vášnivá, že se zracionalizovala. Důležité momenty byly pojmenované, vášně utichly, takže už běží normální debata o naší společné českoněmecké historii, které se nemůžeme vyhnout. Je to víc pragmatické a mají slovo hlavně historici tak, jak by to mělo být... No, a pak přišel Tomio Okamura (SPD),“ hodnotí českou debatu.

Poslanecká sněmovna z podnětu vládní SPD přijala usnesení, že se studenoněmeckými dny nesouhlasí, a vyzvala organizátory, aby od akce ustoupili. Podle Mašína je za vášněmi jen politika.

Čtěte také

„Pan Okamura potřebuje vyvolávat vášně a povzbuzovat svoje voliče, dělá to pro svůj elektorát. A tak si hledá témata, která společnost budou jitřit, budou vyvolávat strach a tím pádem ho samotného nasvítí. To je hlavní důvod. Já myslím, že to dělá čistě cynicky, že v tom je kalkul a že zneužívá jak z mého pohledu neopodstatněného strachu z lidí z toho, že jim budou zabrány zpátky chalupy a majetky v Sudetech, takže vyvolává nenávist, která tu nebyla,“ kritizuje Mašín.

Česko-německé vztahy

Podle režiséra jsou Němci s traumatem druhé světové války vyrovnaní. „Omluvili se tisíckrát a mají v tom jasno. Zatímco u nás, když jsme se blížili k tomu, že v tom budeme mít jasno taky, se objevily tyhle vášně znovu a máme tam teď problém. Z mého pohledu je to opravdu neopodstatněná vášeň a konflikt opodstatněný pouze politikou a tím, aby byl určitý druh politiků nebo elektorátu víc vidět,“ usuzuje.

Čtěte také

Je si jistý, že současná situace může zhoršit česko-německé vztahy.

„V momentě, kdy jsme se přiblížili k tomu, že si můžeme podat ruce – a i jsme si je podali, existuje Deklarace smíření a narovnání českoněmeckých vztahů podepsaná na oficiální úrovni nebo i v případě Brna na magistrátní úrovni – tak najednou znovu do této diskuze, která už byla racionální, vstoupí někdo, kdo ji otáčí zpátky na záda a kdo ji rozbíjí, z mého pohledu, se sobeckým politickým záměrem,“ vadí mu.

Kolektivní vina

Zločiny podobné těm během a po druhé světové válce vyvolávají také diskuze o kolektivní vině. „Mně se to jako humanistovi a jako Mašínovi příčí. Na druhou stranu si uvědomuju, že nebylo asi jiné řešení,“ hodnotí Mašín poválečné vyhnání Němců z českého území.

Čtěte také

Byly tu tři miliony Němců. Co s nimi? Ta nenávist byla tak hluboká, že bylo nepředstavitelné, bychom byli schopni koexistovat. To potvrzují historici, pamětníci. Ale neměly se používat taková slova, že vrcholný představitel státu používá slovo jako vylikvidovat. To je prostě špatně,“ říká k historickému projevu Edvarda Beneše a pokračuje:

„Ve chvíli, kdy nejvyšší autorita začne používat takový slovník, je potom opravdu tenký krůček, který se i stal, k bezbřehému násilí, protože je tím pádem legitimizováno.“

Ale nedovedu si představit, jak bychom tady spolu žili,“ dodává. 

Co se tedy podle Mašína musí stát, aby se poválečný odsun Němců a německy mluvícího obyvatelstva stal jednou provždy historií?

„Politici by měli přestat křičet a rozdmýchávat falešné vášně tam, kde už z valné většiny utichly. Většinová česká společnost to nebere jako problém, už to je něco, co je passé a co se vyřešilo,“ dodává režisér.

Proč historie oslavuje víc mužské hrdiny než statečné ženy? Jakou úlohu má v chápání a pochopení minulosti hrát kultura? A co podle Mašína vysvětlujete, že Tomio Okamura (SPD) dokázal přimět hnutí ANO a Motoristy k tomu, aby ve Sněmovně prosadili usnesení proti sudetoněmeckému sjezdu? Poslechněte si celou Osobnost Plus.

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.