Muzeum bitvy u Passchendaele zprostředkovává dojmy přímo ze zákopu první světové války
Bitva u Passchendaele u nás moc známá není. Jedná se přitom o jeden z nejkrvavějších střetů první světové války, kterému se přezdívá Yperský mlýnek na krev. Během několika měsíců padly v této součásti bojů u Yper stovky tisíc mužů. V belgickém Zonnebeke tuto bitvu připomíná muzeum. Není to ale jen tradiční přehlídka uniforem a zbraní ve skleněných vitrínách.
Muzeum bitvy u Passchendaele je velmi sugestivní. Můžete si tu vlézt i do nefalšovaného zákopu z první světové války, který působí neskutečně stísněně. Nad hlavou vám neustále vybuchují bomby nebo střílí kulomet.
„Jsme na místě, kde se před sto lety odehrávala bitva u Passchendaele. Stojíme přesně na bývalém bojišti, jehož příběh tady vyprávíme,“ líčí mi při prohlídce ředitel muzea Steven Vandenbussche.
Uprostřed bitevního pole
Muzeum sídlí na kraji města ve staré budově obehnané červenými sloupy. Uvnitř nechybí ani válečné exponáty za sklem vitrín. Tu nejzajímavější část ale najdete, když sestoupíte dolů do podzemí. Ocitnete se zpátky na bitevním poli, které nechvalně proslulo prvním použití smrtících bojových plynů v dějinách.
„Předání téhle zkušenosti považujeme za velmi důležité. Jsme zážitkové muzeum a vedle zákopu si tu můžete třeba zkusit, jak se žilo ve válečném bunkru,“ říká Steven Vandenbussche.
„Návštěvníci díky tomu získají lepší představu o tom, jaké to bylo sloužit jako voják ve válce se všemi těmi bojovými plyny a podobně. Není to samozřejmě skutečná tvář války, ale tenhle prožitek ji návštěvníkům hodně přiblíží,“ tvrdí ředitel muzea.
Nesmíme zapomínat
Jak různé plyny voní, si tu můžete dokonce vyzkoušet. Přičichávám k fosgenu a hned vedle je možné si přivonět k yperitu, který dostal jméno právě podle Yper. Voní lehce po mandlích. Jeho účinky na lidský organismus byly ale fatální.
„Je důležité si zdejší události připomínat. Během sta dní tady přišlo o život skoro půl milionu vojáků, byla to velmi krvavá bitva a je potřeba svědectví o ní předávat hlavně mladým lidem,“ domnívá se Steven Vandenbussche.
„Máme štěstí, že žijeme v době míru. Neměli bychom ale zapomínat, že válka nebyla nic pěkného.“
Peklo na zemi
Do zákopů při deštích samozřejmě zatékalo, takže v nich měli vojáci čerpadla, pomocí kterých dostávali vodu ze zákopů ven. „Musíte si představit, že před sto lety tady vůbec nic nestálo. Všechno bylo zničené, všude bylo jen bahno a celé to tady vypadalo jako měsíční krajina,“ přibližuje můj průvodce.
Dnes tu znovu stojí budovy a válku připomínají už jen hřbitovy nebo právě muzeum. Jeho návštěvníci mají naštěstí na rozdíl od vojáků před sto lety možnost opustit peklo první světové války východem v podobě zákopu zbudovaného ze dřeva a vlnitého plechu a zvuky kulometné palby nechat za zády.
