Můžete si ještě něco doříct, nepřijde k vám kosmonaut v obleku, říká sestra o domácí hospicové péči
Dětská zdravotní sestra Jitka Kosíková bezmála deset let spolupracuje s Lékaři bez hranic a svoje zkušenosti zúročila v Česku i v době pandemie. Věnuje se dětské paliativní péči v domácím hospicu Cesta domů. „Paliativní péče se nestará jen o nemocného, ale o celou rodinu. Pro ni je to taky zátěž. Člověk si musí překopat celý život v práci. Rodině pomáhají sociální pracovníci, kteří mají psychoterapeutický výcvik, takže ji dovedou podpořit, aby tu situaci zvládla,“ říká.
„Mě si Cesta domů našla sama. Nebyl to můj cíl, ale poznala jsem, že mi to prostředí vyhovuje. Viděla jsem, že se domácí paliativní péče v Česku začíná rozvíjet, a to mi připomnělo mise s Lékaři bez hranic, kdy stavíme služby, nemocnice, rozvíjíme místní personál,“ přibližuje paralely mezi prací v rozvojových zemích a v Česku.
Čtěte také
„Paliativní péče je pro pacienty, kteří chtějí zemřít doma. Je to svobodná vůle pacienta a samozřejmě i zbytku rodiny, protože ta je k tomu potřeba,“ shrnuje a vysvětluje výhody, které poskytuje domácí hospic oproti konci života v nemocnici.
„I když se personál v nemocnicích snaží, aby se lidé mohli rozloučit s blízkými, tak je to cizí prostředí. Dnes tam přijdete v ochranném obleku. Jako kdyby přišel kosmonaut. A to se doma může omezit.“
A pokračuje: „Můžeme podpořit rodinu i jinou formou než návštěvou – na dálku, třeba přes telemedicínu. To je pro rodinu něco, co jim nikde jinde teď nemůžete poskytnout. Aby byli pohromadě, aby mohli strávit čas společně,“ popisuje péči, kterou Cesta domů nabízí v době pandemie.
„Někdy je potřeba si ještě něco říct, co jsme si celý život neřekli. Někdy je potřeba si něco odpustit. Něco ještě prožít, někoho vidět, koho jsme půl roku třeba neviděli. To jde v dnes v nemocnici jen velmi omezeně,“ dodává k výhodám domácí péče.
Co je jejím hnacím motorem na misích? Jak se loučit s umírajícím blízkým? Poslechněte si Hovory Andrey Skalické.
Související
-
Paliativní medicína je péče o nevyléčitelně nemocné lidi, kteří spějí do závěru svého života
Jde v ní o to zbavit člověka bolesti a pokud možno i starosti. Hostem Zdravíčka je Robert Huneš, ředitel Hospice sv. Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích.
-
Lékař Pavel Svoboda: Paliativní medicína neumí tolik léčit, jako umí pomáhat
Pavel Svoboda je primářem Domácího hospice Vysočina a také lékař – anesteziolog. Jak se doktor z intenzívní péče dostane až do prostředí hospice?
-
Denně se setkává se smrtí, snaží se zabránit bolesti. Pro paliativní péči je zásadní práce se slovem
Denisa Raclavská, sestra olomouckého mobilního hospice Nejste sami, se setkává se smrtí pravidelně. Přesto smutná nebývá. Naplňuje ji pomoc nemocnému a vděk jeho blízkých.
