Může někoho ohrozit sjezd vyhnaných Němců v Brně? Strašení „sudeťáky“ jako součást české politiky

Vzájemné vztahy mezi Čechy, Moravany a „jejich“ Němci poničily ve 20. století dvě klíčové události. V roce 1938 přispěla německá menšina k rozbití Československa, a když Hitlerova říše zabrala pohraničí, musely utéct do vnitrozemí desítky tisíc lidí (Čechů, Židů, ale i německých antifašistů). Po osvobození českých zemí od nacismu v květnu 1945 bylo během takzvaného divokého i řádného odsunu vyhnáno z Československa asi dva a půl miliónu lidí.

Čtěte také

„Německou otázku musíme vylikvidovat.“ Benešův projev předznamenal odsun lidí z Československa

„Jistě, jsou to milníky,“ popisuje dokumentarista Adam Drda. „Na jedné straně nástup nacismu a následná okupace, na druhé straně pomsta, při níž tisíce lidí přišly o život a prakticky celá německá menšina byla na základě principu kolektivní viny okradena o majetek a vyhnána z domova. Ale důležité je říct, že představitelé Sudetoněmeckého krajanského sdružení se za minulost mnohokrát omluvili, od nacismu se jasně distancovali a udělali mnoho vstřícných kroků. Na české straně je to s přístupem k minulosti daleko složitější.“

Československý komunistický aparát v letech 1948 až 1989 nepřipouštěl kritickou diskusi o poválečných událostech. Komunisté naopak soustavně strašili společnost sudetoněmeckým revanšismem a německým imperialismem. Tvrdili, že před ním obyvatelstvo ochrání jen vláda KSČ, postupující v nerozborné jednotě se Sovětským svazem.

Smutným faktem zůstává, že i po listopadu 1989 patřilo strašení sudetskými Němci, kteří chtějí „sebrat české chalupy“, případně „revidovat výsledky druhé světové války“, k výbavě většiny českých politických stran.

Jak vypadaly první snahy otevřít téma vyhnání Němců? Jaké postoje v této věci zastával disent? Existuje v Česku strach ze sudetských Němců nebo ho uměle vyvolávají politici? Poslechněte si nové Hlasy paměti s novinářkou Lucií Korcovou a dokumentaristou Adamem Drdou. Poslechněte si celý pořad.