Musíme být všichni tak „kreativní“?

Na své čtenáře takto apeluje německý časopis Cicero, který se zabývá – nejen – politickou kulturou.

„Jste taky kreativní? Možná dokonce ,naprosto kreativní‘? Tak v tom případě: srdečně gratulujeme!“ píše na svých stránkách Cicero a pokračuje: „Možná opravdu kreativní jste a potom proti tomu nelze nic říct. Kreativita, tedy schopnost vytvořit něco nového, zajímavého nebo dosud nemyslitelného, je přece úžasná vlastnost.“

Jenže tato „kreativita“ se v posledních desetiletích stala jakousi klíčovou schopností. Každý chce být kreativní. Ba co hůř: Každý má pocit, že je kreativní. A každý chce také dělat „něco kreativního“ – v zaměstnání či ve volném čase. Protože „být kreativní“ je strašně důležité, konstatuje německý list.

Kreativita bývala docela milá vlastnost, která však ještě nikoho k ničemu nekvalifikovala, natož aby dávala nějaké činnosti smysl. Kreativně se projevovali nadaní lidé. Dnes je ale kreativita fetišem postmoderního člověka.

Slibuje štěstí, seberealizaci, úspěch. Je to masový fenomén, ideál každého, kdo neví, co sám se sebou a zkouší své štěstí na uměleckých akademiích, hereckých školách, lekcích designu nebo keramických kurzech.

Pokud dnes člověk nedělá něco kreativního, jako by promarnil život. A naopak, jeho reputace vystoupá až na samotný vrchol, když může říct, že pracuje v „kreativní branži“ – byť by to mělo znamenat jen to, že v nějaké reklamce produkuje další reklamní balast.

Přesčas. Ilustrační foto|foto: Fotobanka Stock Exchange, channah

Vzhledem k tomu, že každý nemůže dělat práci, která nese atribut „kreativní“, je toto označení přiřazováno všem možným povoláním a činnostem. Mnohé firmy se proto alespoň honosí tím, že u nich panuje „kreativní atmosféra“. A jako „kreativní“ se prezentují také manažeři – ukazují tím ovšem pouze, jak omezení a neoriginální ve skutečnosti jsou.

„Kreativita je dnes vlastností osob bez vlastního nápadu, které jen klamou samy sebe i své okolí. Obliba tohoto slova pramení především z toho, že nikdo přesně neví, co vlastně znamená. Hlavní je, že zní moderně, dynamicky a nekonvenčně,“ konstatuje německý časopis Cicero.

Jak hluboko zakořeněné je v naší společnosti toto „kreativní šílení“, ukazují nejrůznější přílohy časopisů a novin věnované „kreativním nápadům pro kutily“, „kreativním nápadům, jak bydlet“, nebo „kreativním nápadům, jak zahradničit“.

Čtěte také

Toto šílenství ale každoročně kulminuje s příchodem Vánoc, kdy se na nás ze všech stran valí „kreativní nápady na dárky“ nebo „kreativní nápady na cukroví“. „Copak musí být každý recept, každý návod k šití nebo dekoraci hned ,kreativní‘?“ ptá se časopis Cicero.

Nelze přitom očekávat, že by toto šílenství mělo v dohledné době skončit. Kreativita je totiž dítětem dvou základních motivů moderny: seberealizace a pluralismu. Jinými slovy: Každý může všechno, podle svého gusta, svých možností a zájmů.

Pastelky|foto: Fotobanka RGBStock

A běda, když někomu výsledky této kreativní seberealizace nebudou připadat dost dobré. To se pak hned považuje za projev netolerance a omezenosti. Nebo dokonce kulturní konzervativnosti.

„Aby nedošlo k nedorozumění: Nic proti seberealizaci a pluralismu. A samozřejmě seberealizace může a musí jít ruku v ruce s diletantstvím. Vždyť to bylo na celé věci vždy to pozitivní: Že šlo o koníček, o zálibu. Jenže provozování koníčku, to egu současnosti nestačí,“ je přesvědčen německý měsíčník.

„Tak se všichni uklidněte! Ne každý kuchařský recept musí být kreativní, úplně stačí, když je chutný. Také ekonomice by jenom prospělo trochu méně horkého vzduchu. Každý projekt, firemní strategie nebo nový produkt nemusejí být kreativní a inovativní. Ostatně, to ani není možné.

Nestačilo by třeba, kdyby tyto projekty, firemní strategie a nové výrobky byly prostě solidní a spolehlivé? To sice nezní ani z poloviny tak ,cool‘, ale má to přece něco do sebe,“ uzavírá své zamyšlení časopis Cicero.

Zpracováno ze zahraničního tisku.