Musil: Rozpočtová pravidla nerozvolňujme, jsou ochranou. Maialeh: Dobré hospodaření stejně nezaručí

Může si Česko dovolit rozvolnit svoje rozpočtová pravidla?

Robin Maialeh: Rozpočtová pravidla tak, jak jsou teď nastavená, nám v podstatě nezaručují, že se bude dělat dobrá rozpočtová politika. Ale zároveň ani jejich rozvolnění nám to nezaručí. Takže moje odpověď je v tomto trochu ambivalentní.

Čtěte také

Rozpočet na rok 2027 s dnešními pravidly je nesestavitelný, tvrdí ANO. Starostové: Malý dluh je výhodou

Petr Musil: Rozpočtová pravidla jsou nastavena proto, aby politické elitě, řekněme, vykolíkovala nějaký prostor, kde se ta elita ještě může cítit bezpečně z hlediska stability veřejných financí. A to, co pozorujeme v posledních týdnech, je faktické vymazání těchto bariér a v podstatě téměř vypnutí jakýchkoliv pravidel.

Pane Maialehu, opozice říká, že pokud tato novela projde, tak se otevřou stavidla pro ohromné zadlužování státu. Tuto obavu vy nesdílíte?

Maialeh: Rozpočtová pravidla tu nejsou věčně a předtím jsme takové chování neviděli, takže teď automaticky předpokládáme, že se situace nějak změnila. Že od té doby, co budou ta pravidla volnější, se stavidla povolí. 

Myslím, že největší problémy české rozpočtové politiky byly vždy v situacích, kdy se buďto radikálně podsekávaly příjmy rozpočtu, anebo se přistupovalo k neuvážené fiskální restrikci. Toto byly z pohledu historie české hospodářské politiky největší zářezy do rozpočtu. Nikdy to nebylo způsobeno výdajovou expanzí.

Takže to samotné rozvolnění pravidel pro sestavování státních rozpočtů podle vašeho názoru nemusí nutně vést k výrazně většímu zadlužování státu?

Maialeh: Nutně k tomu určitě vést nemusí.

To byste připustil, pane Musile? Tak to na druhé straně komentuje ministryně financí Alena Schillerová (ANO). Říká, že samotný zákon nepřidává na státním zadlužení ani korunu.

Musil: Jasně, ale tak proč byste si bral holínky, značně nepohodlnou obuv, když byste se nechystal jít do bláta? Když to takto zjednoduším.

Čtěte také

Hampl: Stačilo by vrátit daně do stavu před covidem. A velká část problému veřejných financí je vyřešena

Myslíte si, že paní ministryně se chystá jít do bláta?

Musil: Tak proč by si vláda potřebovala pravidla uvolňovat v takové míře, že ji v podstatě nebude omezovat téměř nic kromě finančních trhů? A právě proto máme rozpočtová nebo fiskální pravidla.

Je to takový kanárek v dole,který nás varuje před tím, že toto už je nebezpečná mez zadlužování nebo, řekněme, příliš expanzivní rozpočtové politiky. A když za tu mez půjdeme, tak potom už jsme jenom vydáni napospas tomu, jestli nám věřitelé budou půjčovat za stávajících podmínek, nebo ne. A pokud si toho kanárka v dole vypneme nebo ho zabijeme, tak pak už nám jiné varovné světýlko nezbývá.

Co když přijde hospodářská krize?

Pane Maialehu, když se přidržím teď té metafory, kterou použil pan Musil, nezbavuje se vláda toho kontrolního kanárka, který by ji měl upozornit, že to zadlužení státu už je příliš vysoké a že musí brzdit?

Maialeh: Ty parametry, jak jsou nastaveny v zákonu o rozpočtové odpovědnosti, nejsou univerzální pro jakékoli strukturální nastavení ekonomiky. Tyto parametry by byly vhodné pouze v případě output capu, což je rozdíl mezi potenciálním aktuálním produktem, tím nepřímo měříme hospodářský cyklus ekonomiky a podobně.

Čtěte také

Návrhy Schillerové jdou špatným směrem. Vláda si vytváří neomezený prostor pro výdaje, tvrdí ekonom

To znamená, že se můžeme dostat do situace, kdy rozpočtová pravidla – řekněme třeba to zadlužení 55 procent dluhu vůči HDP, nebo pokud se třeba ekonomika bude blížit do recese – budou určovat, aby se stanovoval vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. Což nám tu krizi nebo jinak neutěšenou hospodářskou situaci ještě zhorší.

Toto univerzální pravidlo, hranice na zadlužení, může působit dokonce proticyklicky. Z mého pohledu to není záruka odpovědného hospodaření.

Hodnotím to teď čistě z odborného hlediska, kdy hospodářská politika této země může být ohrožena tím, že se budou dodržovat fiskální pravidla tak, jak jsou nastavena teď.

Pane Musile, nejsou ta stávající rozpočtová pravidla v Česku, a to i s přihlédnutím k jiným evropským zemím, příliš přísná? Nebudou dusit ekonomiku v případě, že přijde další krize?

Musil: Absolutně ne. Za prvé naše ekonomika je už několik let v solidním stavu, jak tady kolega zmiňoval. My se nacházíme blízko dlouhodobé kapacitní možnosti ekonomiky nebo téměř na ní čili v žádné krizi nejsme.

Čtěte také

Jako před poslední krizí. Opět máme uvolněnou fiskální politiku a domácí poptávka roste, tvrdí Marek

Co se týče hrozby, jak by fiskální politika mohla reagovat, kdyby krize přišla, tak na to už stávající legislativa pamatuje. Konkrétně v zákoně o rozpočtových pravidlech je ustanovení, že výdajové limity vláda může překročit v případě, že bude zasažena ekonomika hlubokou krizí.

Konkrétně je tam pokles o tři procenta HDP, což vychází mimo jiné z maastrichtské hranice pro tříprocentní schodek veřejných rozpočtů. A ta tam byla implementována proto, aby státy mohly reagovat, když bude ekonomika procházet nepříznivými časy.

Rozhodně to nemůžeme chápat jako novou nulu, jako něco, k čemu se máme přibližovat. Ale je to právě ta rezerva pro případ, kdy by byla zasažena ta ekonomika krizí. Čili z tohoto pohledu podle mého názoru vůbec není nutné ta pravidla nějak rozvolňovat.

Je příklad Německa, které rozvolnilo svá rozpočtová pravidla, odstrašující, nebo následováníhodný? Neměly by se vlády spíš než na pravidla zaměřovat na snížení nerovnováhy mezi příjmy a výdaji? Poslechněte si celé Pro a proti nahoře v článku.