Mrzlo, že ani televize nehrála. Čtyřicet let od extrémního novoročního ochlazení

4. leden 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Extrémní zima v roce 1979 postihla i Německo
0:00
/
0:00

„Jedenatřicet let člověk neslyší nic jiného, než jak pod vedením KSČ úspěšně spějeme k socialismu: v praxi to ‚úspěšné spění‘ končí vypnutým proudem a studeným topením,“ zapsal si 28. ledna 1979 do deníku spisovatel Jan Zábrana.

Komentoval kolaps, který v zemi nastal, když na začátku nového roku udeřily silné mrazy.

Jolka mimo ohrožení

Konec roku 1978 přinesl opravdu extrémní počasí. Zatímco na západě a jihu Evropy bylo teplo, sever a východ se potýkal s mrazy a extrémním sněžením. Jak se mohli dovědět posluchači Rozhlasových novin z 31. prosince 1978, v Moskvě klesaly teploty ke třiceti pod nulu, ovšem přípravy na oslavy jolky to prý neohrozilo.

Mrazy v lednu 1979 – cokoliv, jen ne prázdniny

Zima roku 1979

Na Silvestra roku 1978 poklesly teploty z mnohde plus 15 stupňů Celsia i na mínus 20 stupňů. Namrzly silnice, zmrzly dodávky uhlí, někteří nerozjeli auta.

Což o to, v Rusku jsou na takové počasí zvyklí, horší to ale bylo na severu Německa. Ostrov Rujana v Baltském moři byl zasypán takovým množstvím sněhu, že musela zasahovat armáda. Oproti tomu jih Německa (ale také třeba Československo) zažíval teploty nad deset stupňů a častý déšť. 

Mrzne, že ani televize nehraje

Tomu udělala konec silvestrovská noc. „V noci z oblohy doslova padal led, který pokryl všechno,“ popisoval ve zpravodajství z 2. ledna 1979 železničář z Ústí nad Labem. Od silvestrovského večera do novoročního dopoledne klesly teploty až o třicet stupňů.

Na severu Čech šly dolů rychlostí tří stupňů za hodinu. Zmrzlo uhlí skladované na nezakrytých haldách vedle elektráren a továren, popraskaly koleje, jinde na koleje přimrzly vagony, zamrzla technika v hnědouhelných dolech, popraskalo potrubí, zamrzaly vodní cesty.

Rok 1979: Uhelné prázdniny. Konec roku 1978 byl opravdu mrazivý

Mráz (ilustrační snímek)

„Po tolika letech je zase jednou zima, ale ve společnosti třicet let úspěšně spějící ke komunismu se všichni tváří, že jde o katastrofu vesmírných rozměrů,“ poznamenal si v druhé polovině ledna 1979 do svého deníku spisovatel a překladatel Jan Zábrana.

Pátý lednový den přijala vláda úsporná opatření. Některé továrny omezily provoz, kratší dobu svítilo veřejné osvětlení, přestal vysílat druhý program televize a první jen pár hodin, zavřely se školy.

Titanic vs. socialismus

Kolem 10. ledna mrazy povolily, ale centrálně řízenému socialistickému hospodářství se stále nedařilo dostat z kolapsu. Přijímala se další úsporná opatření: „uhelné“ prázdniny se školákům prodloužily do konce ledna, pracovní doba až na výjimky začínala v osm hodin, zavírala se kina, divadla.

Situace se lepšila jen pomalu. Docházelo k častým výpadkům proudu, teplárny dodávaly jen málo tepla. Jak si do deníku poznamenal Jan Zábrana, 28. ledna byly v Praze jedenáctkrát přerušeny dodávky proudu. Lidé si říkali: „Jaký je rozdíl mezi Titanikem a socialismem? Když se potápěl Titanic, hrála hudba a svítilo světlo.“

O den později byla organizacím a podnikům pracovní doba upravena tak, že každý začínal i končil jinak, aby se elektrický proud odebíral po celý den rovnoměrně. Musely být proto upraveny jízdní řády i provoz obchodů.

Jak o těchto událostech tehdy informovalo zpravodajství Československého rozhlasu, si můžete poslechnout v Archivu Plus.

Spustit audio

Související