Mongolská mumie přežila v ledu

24. září 2010

Postupující globální oteplení ohrožuje jedinečné archeologické památky. Doslova "za pět minut dvanáct" zachránila mezinárodní expedice ruských, mongolských a německých archeologů 2 200 roků starou mumifikovanou mrtvolu z hrobu skythského válečníka.

Dokonale zachované tělo dovoluje bezmála etnografický výzkum představitele dávné skythské kultury.

Už v devátém století před naším letopočtem ovládali střední Asii bojovní Skythové. O pár století později naháněli hrůzu jak starověkým Řekům, tak i jejich perským protivníkům. Perský král Dáreiros (522 až 486 př.n.l.) podnikl s podporou maloasijských Řeků velkou vojenskou výpravu proti Skythům někdy kolem roku 513 př.n.l. Přestože byl považován za jednoho z nejlepších vojevůdců své doby, byl nakonec rád, že ze skythských stepí vyvázl se zdravou kůží. Skythové byli vynikající jezdci a lučištníci. Uplatňovali taktiku rychlých přesunů a nečekaných útoků. Svou moc rozšířili až do východní Evropy na území dnešního Ruska a Ukrajiny. Nakonec však i oni zmizeli v propadlišti dějin. Jednou z mála hmotných památek na jejich civilizaci jsou pohřební mohyly tzv. kurgany.

Třicetičlenná expedice archeologů z Ruska, Mongolska a Německa zkoumá od roku 2004 několik desítek skythských kurganů v severozápadním Mongolsku. Vědci se opakovaně vracejí na náhorní plošinu v mongolském Altaji v nadmořské výšce kolem 2 600 metrů a systematicky pátrají v nitru pohřebních mohyl po ledu, v kterém by se dochovaly zbytky pohřbených těl. Jejich úsilí bylo korunováno úspěchem během letošního léta. Vědci narazili na mohylu, do které krátce záhy po pohřbu pronikla voda a velmi rychle zmrzla. Vznikla tak ledová "čočka" chráněná kamením mohyly a navíc zespodu chlazená věčně zmrzlou půdou. V ní se dochovalo tělo vysoce postaveného Skytha. O nálezu referoval německý vedoucí expedice Hermann Parzinger, ředitel Německého archeologického ústavu v Berlíně. Mrtvola byla balzamována způsobem typickým pro Skythy. Balzamovači vyňali z těla vnitřnosti a útroby vycpali vonnými travinami. Významní lidé byli pro pohřební obřad oblečeni do svých nejlepších šatů, vybaveni dary a nad jejich těly byly navršeny mohyly z hlíny a kamení. Mumie nalezená Parzingerovou expedicí určitě patřila významnému velmoži. Svědčí o tom její oblečení z kožešin a elegantní boty z plsti. Tělo halil jakýsi rubáš z jemné vlněné tkaniny. V hrobu leželi i dva osedlaní koně, kteří byli poraženi, aby si je skytský velmož mohl vzít s sebou na onen svět. Další část posmrtné výbavy tvořily zbraně a nádoby s jídlem. Největší dojem učinilo na Parzingera a jeho kolegy rozsáhlé tetování se zvířecími motivy.

"Vše je tak dokonale zachovalé, že tu místo archeologického výzkumu můžeme provádět bezmála etnografická pozorování," nešetřil Parzinger nadšením v rozhovoru pro vědecký týdeník Science.

Odborníci si cení úspěchu Prazingerovy expedice i proto, že v oblasti mongolského Altaje dochází v důsledku globálního oteplení k rychlému tání věčně zmrzlé půdy a podobné nálezy se ocitají ve stavu akutního ohrožení.

Spustit audio