Moje práce mě baví. Je to trochu sociální šachová partie, míní ředitel Pražské konzervatoře Kahánek

Pro nového ředitele byla v prvním roce ve funkci důležitá hlavně trpělivost. „Všichni máme nějaké povědomí o rozdílech mezi státním a soukromým sektorem. Mám pocit, že ten, narativ teď je, že státní sektor je nepružný a není možné v něm cokoliv změnit. Moje zkušenost je, že se dá změnit leccos, ale máloco se dá dát ‚befelem‘, většinu věcí musíte trpělivě komunikovat a diskutovat o nich. Pak je ale také možné udělat poměrně velkou změnu,“ ujišťuje Kahánek.

Čtěte také

Konzervatoř má být škola, která se žije. Pohltila mě, ale těším se i ke klavíru, přiznává Kahánek

Dlouholetá průprava profesionálního klavíristy je podle něj ve funkci ředitele výhodou. „Mám poměrně velké znalosti toho oboru. A vzhledem k mému věku si ještě celkem docela dobře pamatuji ten pocit, kdy jsem sám studoval na konzervatoři,“ přibližuje.

Na druhou stranu přiznává, že se dostal do mnoha situací, kdy by se mu více hodilo být personalistou, psychologem nebo třeba právníkem.

„Ta práce mě baví. Je to trochu taková sociální šachová partie. Člověk se neustále snaží najít cesty, jak některých věcí dosáhnout, tak aby byly všeobecně přijímané, aby to nebylo prostě ‚nadiktované‘ shora a zároveň aby to hlavně sloužilo studentům. Student je středobodem konzervatoře,“ vysvětluje nový ředitel a zdůrazňuje:

Čtěte také

Vážná hudba s sebou nese stereotyp „vážnosti“. Mně otvírá srdce, vypráví oceňovaný klavírista Jan Schulmeister

„V tomhle je vlastně také náš hlavní cíl. Jsme ta instituce, která by měla z talentovaného hudebníka ze základní umělecké školy udělat profesionála, který se v životě nejen uplatní, ale který život také prožije v dobrém psychickém stavu, s láskou hudbě a ideálně bude ještě na svoje okolí působit tímhle způsobem.“ 

Kromě práce na konzervatoři stále aktivně koncertuje, což vyžaduje neustále udržování formy.

„K tomu, aby se člověk udržel ve formě, když hraje většinu věcí, které už někde hrál nebo natáčel, jsou potřeba asi dvě hodinky denně. To se ale samozřejmě mění ve chvíli, kdy začnete cvičit větší množství nového repertoáru. Učení úplně nových skladeb samozřejmě chce svůj čas,“ upřesňuje špičkový klavírista.

Přehlédnuté talenty

Úspěšných umělců, které na konzervatoř na poprvé nevzali, je mnoho. Jsou to například operní pěvkyně Kateřina Kněžíková nebo herec Jiří Macháček. Ivo Kahánek je ale přesvědčený, že u většiny oborů přehlédnutí talentu nehrozí.

Čtěte také

Díky vlastní tvorbě se otevřu něčemu novému a to je osvobozující, říká hudebník a filozof Ondřej Galuška

„Zpěv i herectví jsou zrovna ty dva obory, kde se to může stát. U zpěvu je to dané tím, že  ten hudební nástroj je fyziologický. Jsou klavíristé, kteří už třeba ve 13 letech hrají největší repertoáry a technicky jsou takřka hotoví. Ale ve zpěvu je to něco úplně jiného, ten nástroj je součástí vašeho těla a prostě musí uzrát,“ říká Kahánek.

„U herců je to samozřejmě dáno méně pevnými kritérií přijímacího řízení. Hodnocení je strašně individuální a subjektivní. Taky i tam potřebujete něco mít odžito, což se nestane na povel úderem 14 nebo 15 let. A je tam obří poptávka. Přijímačky jsou často tříkolové, hlásí se obrovské množství lidí. Ale u ostatních disciplín je šance, že by nám někdo fakt skvělý úplně propadl sítem, velice malá,“ dodává pedagog.

Hraje si Ivo Kahánek někdy na klavír jen tak pro radost? Jak na konzervatoři probíhá výuka mimořádně úspěšných studentů? A jsou podle něj muzikanti dobří manažeři? Poslechněte si celý díl pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus. Audio je nahoře v článku.