Modrá krev: Jaroslav Lobkowicz
Cti dobuď si sám! Dědic slavného českého jména Lobkowiczů smiřuje Turky a Řeky na Kypru, opravuje rodinný zámek, zasedá v parlamentu a krouhá vyhlášené křimické zelí.
Pomáhat se vyplácí. Své o tom ví potomci rodu Lobkowiczů, přesněji jejich křimické větve. Ta by asi ani nevznikla, kdyby Jan Nepomuk Karel, důstojník u pražské garnizony, ne příliš majetný potomek hlavní Lobkowiczké větve, nepomohl jednoho dne starému pánovi, který před ním na pražské ulici upadl.
Nečekané dědictví
Zavezl ho domů, strávil u něj celou noc a přivolal lékaře. Po čase byl tento velmi střídně žijící Jan Nepomuk pozván k notáři stran dědictví po bězdětném hraběti z Vrtby. Jak se ukázalo, onen pán mu za jeho dobrodiní odkázal čtyři zámky, včetně Konopiště, Žinkov, Křimic, a dva domy v Praze.
To se odehrálo v 19. století. A tak si Jan Nepomuk Karel mohl založit křimickou větev knížecího rodu Lobkowiczů.
Šlechtic mezi politiky i počítači
Jeho potomek, Jaroslav Lobkowicz, se poslední léta zaobírá zemědělstvím, opravou zdevastovaného zámku v Křimicích a také zasedá v českém parlamentu. Nějakou dobu jezdil v rámci meziparlamentární unie po světě a například patřil do komise, která má usmiřovat Řeky a Turky na Kypru.
Ostatně sám dlouho žil v Německu a už tam dělal politiku na regionální úrovni. Později působil na radnici v Plzni, v krajské zastupitelstvu, v parlamentu... V Německu u Siemensu také pomáhal vyvíjet první počítače.
Dluhy a zelí
Pak všeho nechal a vrátil se do Křimic, kde na něj čekala fungující krouhárna vyhlášeného křimického zelí, ale také totálně zdevastovaný zámek. A pokud jej chtěl získat v restituci, musel zaplatit „zhodnocení“ svého majetku, což šlo do milionů.
Když už byl majetek jeho, ukázalo se, že na něm váznou další desítky milionů dluhů. Taky s tím se musel vyrovnat.
Když v roce 2009 Tomáš Černý a Martin Groman natočili dokument s bratry Františkem a Antonínem Kinskými, netušili, kam až to dospěje. V dalším roce přibyl Zdeněk Sternberk, po něm Antonín Bořek Dohalský a nakonec Tomáš Czernin. Z jednoho pořadu vznikl cyklus Modrá krev.
Chátrání je jen epizoda v životě zámku
Když jsme tak procházeli staveništěm zámku, vyprávěli jsme, co kde kdysi bylo, co kde měly Škodovy závody v Plzni, když ze zámku udělaly učiliště, a co kde zase jednou bude, líčil nám Jaroslav Lobkowicz, jak jednou byl u příbuzných své francouzské manželky. Jejich zámek zplundrovala Velká francouzská revoluce 1789.
Vrátili se, opravili ho a dneska už si nikdo nevzpomene, že zámek byl někdy v mizerném stavu. Byla to jen epizoda. A Jaroslav Lobkowicz věří, že pro jeho potomky tomu bude jednou zrovna tak. Místo dlouhého rozjímání o budoucnosti, nás ale hlava rodu Lobkowiczů zavedla do své zelárny.
Cti dobuď si sám!
Ručně (tedy vlastně nožně) se tu šlape zelí do modřínových kádí a ročně vyprodukuje 1,5 milionu kg kysaného zelí. Až jsme si s kolegou Černým a jeho magnetofonem Nagra říkali, že točit dnes přímo v zemědělském závodě, to už se nám tedy dlouho nestalo.
Takže jak to je s tou pomocí, o které jsme na začátku řekli, že se vyplácí, dnes? Jaroslav Lobkowicz na to odpovídá spíše svým životem než slovy. Nakonec ale přece jen přiznává, že se celý život drží veršů Jana Nerudy: „Jest sláva otců krásný šperk pro syny, však chceš-li ctěn být, cti dobuď si sám.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
