Módní metropole otevíraly slovenskému opálu svou náruč doširoka. Zlaté období už má drahokam za sebou, doly zůstávají unikátem

Žádný jiný drahokam není tak příjemný na pohled jako opál, napsal v jedné z prvních encyklopedií starověku římský přírodopisec Plínius. Antičtí učenci kameni, který se třpytí desítkami barev, dokonce připisovali magické účinky. Opál opěvovaný ve starověku údajně pocházel ze Slánských vrchů na dnešním východním Slovensku.

O stovky let později tam lidé vytvořili nejstarší, ale také nejrozsáhlejší a nejhlubší opálové doly světa. Před sedmi lety se tamní štoly znovu otevřely veřejnosti.

Ticho a tma v dlouhých chodbách

Vstoupili jsme do štoly Josef. Kolem nás se okamžitě rozhostilo hluboké ticho. Cesta je osvícená elektrickým světlem a před námi je přes třicet kilometrů podzemních chodeb, nejrozsáhlejší opálový důl světa.

Trend u královských rodin

Drahokamy vydobyté z této hory získaly věhlas na řadě evropských panovnických dvorů.

„V belgických, dánských, německých, také anglických korunovačních klenotech byly a jsou opály z těchto dolů,“ říká můj dnešní průvodce Miroslav.

„A taktéž slavný opál oheň trojský nosila po nějakou dobu Napoleonova manželka Josefína II.“

Už jsme hlouběji v nitru kopce a nad námi jsou desítky metrů velmi tvrdého kamene. Havíři se jím probíjeli do všech stran, napravo je šachta, která vede do nižších obzorů, tedy nižších z části zatopených pater dolu.

Podle některých badatelů i opál, který obdivovali ve starověkém Římě a který se dostal mezi šperky egyptské královny Kleopatry, mohl pocházet z území dnešního Slovenska

„Pyrit a markazit byly průvodními minerály opálu, takže všude tam, kde natrefili na železitou rudu a také na síru, věděli, že v blízkosti bude opál.“

Dřina pro trochu krásy

„Pokud se podíváte na tuto stěnu, uvidíte tady několik menších opálových žilek. Je tu opál mléčný, tedy bílý jako mléko, opál skelný, buď čirý jako sklo nebo trošku do modra, a opál drahý zabarvený do zelena a do oranžova.“

Čtěte také

Ve stěně jsou jen drobné bílé žilky drahého kamene, některé se ve světle baterky krásně třpytí barvami. Dobývání tak malých nálezů bylo i v době největšího rozmachu v 19. století nadmíru těžké.

„Ročně dokázali vytěžit 25 tisíc karátů drahého opálu, což je v přepočtu asi 5 kilogramů. Opál je velmi lehký, vyskytoval se velmi nepravidelně, což jsou důvody, proč se ho těžilo tak málo. I pokud se něco našlo, tak ty opálové žíly byly v průměru dlouhé do 10 centimetrů a široké do 2 centimetrů.“

Možná až u Kleopatry

Hlavně povrchovou těžbu v okolí Slánských vrchů lze datovat do 11. století. I když podle některých badatelů i opál, který obdivovali ve starověkém Římě a který se dostal mezi šperky egyptské královny Kleopatry, mohl pocházet z území dnešního Slovenska. Alespoň to tvrdí současní správci opálových dolů.

Nejstarší písemný doklad o opálových dolech je z doby císaře Rudolfa II. Až do objevení ložisek v Mexiku a Austrálii v 19. století, se opál těžil jen tady v Uhersku. Právě australský opál ze hry vyřadil ten místní.

Práce havířů byla hlavně v počátcích nepředstavitelně těžká – až 14 hodin denně bušili železnou tyčí a kladivem do skály. Vydělávali slušně, ale i tak pokušení přilepšit si, muselo být silné.

Najít si vlastní drahokam

„Tady vidíme suché latríny. Každý den byly vynášené z dolů ven k místnímu potoku, čištěné a prohledávané, jestli se tam náhodou nenajde nějaký opál. Také při výstupu z dolu byli havíři kontrolovaní. Navíc museli mít na krátko ostříhané vlasy, aby si opály nezaplétali do kadeří, které byli tenkrát módní.“

Čtěte také

Těžba tu skončila už za dob Československa v roce 1922. Zavřené byly dalších téměř 100 let. Hlavně v 80. a 90. letech doly přitahovaly nadšence a dobrodruhy. Někteří dobrodruzi se ze spletitého labyrintu už nikdy nevrátili.

Dnes je možné s průvodcem vyrazit i na dobrodružnou pětikilometrovou expedici, během které si prý můžete zkusit nějaký ten drahý kámen sami najít.

autoři: Ladislav Novák , aka
Spustit audio

Související