Množství veřejně činných osob se už nestydí lhát. Proč je alternativní pravda považována za standard?

Petr Janeček, etnolog a folklorista|foto: Markéta Kaclová

Host pořadu Hovory Petr Janeček tvrdí, že se někdy po roce 2015–2016 „objevilo obrovské množství veřejně činných osob, které se nestydí lhát veřejně. To dřív nebývalo zvykem.“ Může za to doba, ve které žijeme, kterou označuje jako doba alternativních faktů nebo taky fake news. „Lhalo se vždy, ale jen v případě výrazných politických událostí. Třeba pokud jste chtěli vyhlásit válku. To máme zdokumentováno dokonce i z nedávné minulosti. Dnes je ale alternativní pravda používána i v relativně běžné komunikaci.“

Každý má právo na svůj názor a každý má pocit, že má pravdu. Za tím prý stojí hlavně internet a sociální sítě, jako je Twitter, Facebook nebo Instagram. Taky málokdo rád vystoupí ze své bubliny. 

„Abyste zaujali v tom omezeném počtu znaků, jaký na sítích máte, musíte vypustit jakýsi šrapnel. Je skoro jedno, jestli je pravdivý, nebo ne.“ Politika je pak podle Janečka vedle médií druhým hlavním polem, kde je realita mezi fikcí a lží velmi rozostřená.

Fake news vs. hoaxy

Badatel vysvětluje i rozdíl mezi fake news a hoaxy. „Fake news jsou zprávy v médiích, které jsou prokazatelně, objektivně nepravdivé. Kdežto hoax je spíš na internetu. Původní americký význam je taky nejapný žertík, ale tento význam se už dost posunul. Zjednodušeně – hoax je fáma.“

Čtěte také

Fake news 1918: Pět lží o smrti cara a jeho rodiny. Zavinili to prý Čechoslováci

Takové „klepy“, které si o kolegovi nebo sousedovi potichu špitáme. „Máme přitom pocit jakési rozkoše ze zakázaného… ,Fejky´představují jakousi sdílenou intimitu, novou pavlač nebo hospodu.“

Když zabrousí do ne až tak dávné historie, tak tvrdí, že odvěkým snem tajných služeb a propagandy bylo využití šeptandy a klepů k ovlivňování většího množství lidí. „Nacisté ale zjistili, že takové šíření moc efektivní není, a tak vsadili na propagandu plošnou, pomocí rozhlasu a filmu. Propaganda je vlastně přímé ovlivňování lidí pomocí sdělovacích prostředků, hranice mezi dnešními fake news je už jen velmi tenká,“ myslí si.

Jako klasický příklad fámy pak uvádí sebevražednou hru s názvem Modrá velryba nebo Černou sanitku, která měla unášet děti. „Měl jsem v ruce nedávný, únorový průzkum (nadace T-Mobile pomáhá), ve které se ukázalo, že lidé překvapivě věří i věcem, které už byly ve veřejném prostoru vyvráceny.“

Pražané vs. Brňáci 

Ukazuje se, že to, čemu věříme, závisí nejen na vzdělání, věku nebo na tom, kde bydlíme. „Překvapivě zrovna mladá generace, o které se říká, že se s internetem narodila, a o které byste řekli, že je proti hoaxům a fejkům imunní, uvěřila v existenci Modré velryby i Černé sanitky. Dokonce víc než jejich rodiče.“

Čtěte také

TMBK: „Naposledy jsem uvěřil, že umřel Gott.“ Známý satirik bude pomáhat ČT vyvracet fake news

A co je ještě zajímavější, tak z průzkumu mezi 20 tisíci respondenty vyšlo, že Pražané jsou k fámám důvěřivější než třeba Brňáci. „Ten rozdíl nebyl až tak velký, ale líbí se mi, jak naboural klasickou stereotypní představu pragocentrismu, podle které v Praze žijí ti nejvzdělanější, nejkritičtější lidé. A Pražáky nepřeskočili jen Brňáci, ale i obyvatelé Pardubic a Hradce Králové. Líp než v metropoli si dokonce vedli i Středočeši.“

Přesto je třeba dodat, že nejnáchylnější „uvěřit“ jsou lidé v malých a středních městech, tedy mezi 10 až 100 tisíci obyvateli. „Průzkum ukázal generační rozdíly,… ale velkou roli hraje životní zkušenost. Takže nestačí být jen mladý, internetově zdatný člověk, ale potřebujete mít, řekněme, jakousi životní moudrost, abyste fake news a hoaxům neuvěřili.“

Jak fake news nebo hoax poznáte? Proč je možné bajky a pověsti považovat za jakési předchůdce dnešních fám? Poslechněte si v záznamu pořadu Hovory Davida Šťáhlavského.