Mnichovské memento aneb Proč dohodu stále vnímáme jako zradu a ponížení
Mnichovská dohoda z 29. září 1938 znamenala surové přepsání mapy Československa a stala se symbolem státu ponechaného napospas. A předznamenala tragédii, která vypukla jen o rok později.
Čtěte také
„Mnichov“ dodnes vnímáme jako zradu, ponížení, trauma. Slouží jako příliš často používaná metafora i jako berlička pro vysvětlení národních nešvarů. Události po ruské invazi na Ukrajinu ale ukazují, že je stále důležitým mementem, které nám připomíná, proč nesmíme ustupovat zlu.
Stavíme se do role oběti oprávněně? Proč se z Mnichova stalo tak líbivé přirovnání? A nepřichází tím o svůj význam? Jak mnichovskou dohodu vnímá svět? Co pojem „mnichovanství“ znamená pro naši současnou veřejnou komunikaci?
Na tyto a další otázky odpoví třetí Názorové fórum pořádané Památníkem ticha. Inspirativní setkání významných osobností a pestrá mozaika jejich úvah.
Související
-
Mnichovská dohoda - Bylo by chybou nepřijmout ji
U příležitosti 70. výročí mnichovské dohody se loni v Praze v sídle Senátu ve Valdštejnském paláci uskutečnila vědecká konference s mezinárodní účastí. Dospěla k po...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
