Mnichovanství vůči Saddámovi si svět nemůže dovolit

Přestože skutečnost, že nebezpečné spojení totalitárního diktátorského režimu a zbraní hromadného ničení představuje nepřijatelnou hrozbu pro region i svět, je všeobecně uznávána, dosažení konsensu ohledně způsobu likvidace této hrozby však není jednoduché. Nejnověji přispělo k této diskusi prohlášení poradkyně amerického prezidenta Bushe pro národní bezpečnost Condoleezzy Riceové. Ta v rozhovoru pro britský rozhlas BBC zdůraznila, že Spojené státy nemají jinou možnost než-li vojensky zasáhnout proti Saddámu Hussajnovi. "Nemůžeme si dovolit luxus nicnedělání, neboť argumenty pro nezbytnost změny režimu jsou velmi přesvědčivé", uvedla Riceová a dodala, že však prezident Bush se ještě nerozhodl, jak to konkrétně provést. Dále pak argumentovala, že už dvakrát se nynější irácký režim přiblížil vlastnictví nukleárních zbraní mnohem více než se západ domníval a že je třeba zdůraznit, že Saddám Hussajn je muž zla, který, kdyby byl ponechán na pokoji, by znovu přinesl zkázu vlastnímu národu, sousedům a kdyby získal zbraně hromadného ničení a vlastní nosné prostředky, "i nám všem". Tolik tedy poradkyně pro národní bezpečnost prezidenta Bushe Riceová.

Téměř zároveň s uvedeným prohlášením přišla z irácké tiskové kanceláře zpráva, že nejvyšší rozhodovací orgán země pod názvem Rada revolučního velení, nominoval Saddáma Hussajna na post prezidenta na další sedmileté funkční období. Nominace rady by prý měla být schválena v tzv. celonárodním referendu v říjnu. Výraz "schválena" je v této souvislosti jen dalším důkazem totalitní podstaty Saddámovy diktatury, neboť, jak známo, v minulém tzv. "referendu" o jeho nominaci na post prezidenta země na sedm let v roce 1995, zněl oficiální výsledek 99.9%. Chtělo by se dodat, že my to už ostatně známe z vlastní totalitní zkušenosti, avšak sužovaný irácký lid je v situaci, kdy režim se chová s krutostí více než stalinistickou, včetně desítek tisíců poprav, a tak se zatím většina neodváží nic namítat. Jak jsme však naznačili už v minulém vydání tohoto pořadu, tichá opozice v zemi i odhodlání v řadách iráckého exilu v poslední době vzrůstají - dodejme, že také díky aktivní podpoře Spojených států, viz nedávnou schůzku iráckých exilových vůdců, včetně Kurdů ve Washingtonu s americkými představiteli.

Pokusme se jen na chvíli představit si, jak "klíčově vlivným" státem v pozitivním slova smyslu, co do míru na Blízkém východě i boje proti mezinárodnímu terorismu, by se mohl budoucí demokratický Irák stát, jaké uklidnění by představoval po dvou válkách ohledně napětí s Iránem, nebo co do stability cen světové ropy a jaké jsou na druhé straně vyhlídky, když se svět k akci proti bez nadsázky nejnebezpečnější z totalitních diktatur neodhodlá. Chce si svět pěstovat nového Hitlera a hodlá vůči němu postupovat "mnichovansky", nebo se už snad poučil? Takto totiž problém stojí a padá!

rse@rozhlas.cz