Mít společný příběh je důležité pro soudržnost, říká o významu paměti historička

9. duben 2018

Lidská paměť individuální i kolektivní patří ke klíčovým tématům společenskovědních i přírodovědných oborů. Tento fenomén láká nejen mnohovrstevnatostí, ale i tajemstvím, které v sobě vždy obsahuje. O výzkumném programu nazvaným Paměť v digitálním věku hovořila v Magazínu Leonardo Radka Šustrová z Masarykova ústavu.

„Paměť se utváří v sociokulturním prostředí rodiny, komunity, náboženské skupiny, ale i etnika a národa. Každý jedinec se do ní rodí, vyrůstá v ní a více nebo méně se s ní identifikuje a do značné míry ho utváří,“ uvedla odbornice.

Ta právě zkoumá onu kolektivní paměť. „Tedy tu, kterou sdílíme. Můžeme použít i spojení státní, národní paměť. Mít jeden příběh je důležité pro udržení paměťové a sociální soudržnosti společnosti.“


„Deformace paměti se nejlépe sledují na velkých přelomových událostech. Na příkladu roku 1989, můžeme vidět, že dochází k novému určování souřadnic a každý režim se snaží popsat znova tuto paměť, přehodnotit mezníky a znovu je vykládat po svém.“

Zároveň ale můžeme sledovat procesy tzv. demokratizace paměti, který vytváří pluralitu různých pamětí. „To je důležité pro celkovou reflexi společnosti i minulosti,“ připomněla Šustrová.

Paměť také podléhá deformaci jak vnější, tak vnitřní. „A my můžeme vysvětlovat a popisovat, jak se to děje. Vzpomínání je ale proces, který se neustále vyvíjí, což je normální.“

Tak se můžeme stát i svědky záměrné manipulace s historickou nebo politickou pamětí. „Příkladem může být datum 28. října 1918 spojené se vznikem Československa. To se za komunismu vůbec neslavilo, až v čase perestrojky, a to byla spíš reakce na delegitimizaci komunistického režimu. Dnes je to jeden z největších svátků, které slavíme.“

Jiným příkladem může být vypálení obce Lidice nacisty. „Za komunismu to byl naprosto monumentální památník antifašismu, který tehdejší propaganda zneužívala, ale po roce 1989 vidíme jakýsi úpadek. Dnes je situace zase jiná, ale 90. léta 20. století byla nepochybně reakcí na to, jakým způsobem komunismus pracoval se symbolem Lidic.“


„Digitální věk je spojený s kontextem 4. průmyslové revoluce, s rozmachem internetu, chytrých technologií, elektronizace a digitalizace všech lidských činností. A to je pro humanitní vědy obrovská výzva.“

Nástup digitalizace do oblasti lidské paměti i historie může pomoci k prohloubení našeho poznání a lepší práci s daty. „Stojíme ale i před výzvou, abychom naše posluchače a čtenáře zaujali, protože takové ty pomalé činnosti jako čtení a poslech už dnešní generaci tolik nebaví, takže hledáme jiné formy, jak tyto lidi oslovit.“

Proto má důležitou roli digitalizace zdrojů informací. „Někdo vám sice může říct zkreslenou informaci nebo interpretaci nějaké skutečnosti, ale vy teoreticky můžete jít k pramenům a ověřit si je díky zpřístupnění informací, databází a archivních dokumentů.“

Digitální věk ale sebou také přináší změnu podoby samotných historických pramenů, připomněla odbornice.

„Když archivy dnes přebírají osobní pozůstalosti, součástí jsou i e-maily. Takže archiváři se musí potýkat s kvanty e-mailové korespondence, pro kterou musí mít metodiku, jak z nich vybírat, co skartovat, a co zachovat. To je obrovská výzva,“ přiblížila nové úkoly paměťových institucí Radka Šustrová.


autoři: jkl , oci
Spustit audio