Mistr přidržující se prostoty

Potud závěr předmluvy knihy Pao-pch-c' (titul se volně překládá "Mistr přidržující se prostoty"), jejímž autorem je Ke Chung (kolem 280 - 340 n. l.), snad nejslavnější encyklopedista starověké čínské přírodovědy. Narážka na nesmrtelnost naznačuje, že jde o dílo zaměřené na otázky medicíny a alchymie, když právě prodloužení života, v lepším případě pak dosažení nesmrtelnosti, byly hlavním cílem čínské alchymie. Ta se formovala někdy na přelomu letopočtů, přičemž její datování je dodnes předmětem diskusí. První zmínky o ní jsou v kronikách a vztahují se přibližně k polovině 2. stol. př. n. l., kdy měl na čínském císařském dvoře působit alchymista Li Šao-ťün, a kronikář dokonce zaznamenal mistrova slova. Prý je třeba nejdřív provést patřičné oběti, a teprve potom je možné "proměnit tan ša [rumělku] ve zlato." Z něj se má vyrobit nádobí, a jestliže to slouží jídlu a pití, prodlouží lidský život. To byla zjednodušeně vyjádřená základní myšlenka čínské alchymie, jíž nešlo o výrobu zlata s cílem obohacení, ale o zhotovení umělého zlata, neboť to prý dokázalo prodloužit lidský život až po nesmrtelnost. Naše pochybnosti jsou na místě, a to nejen pro příslib nesmrtelnosti, ale již sama chemická stránka naznačeného procesu ho přesunuje do oblasti zbožných přání. Rumělka je sulfid rtuťnatý, a z toho by se žádným chemickým nebo metalurgickým postupem nikdy nedalo vyrobit zlato. Jak ještě ukážeme, Ke Chung měl jiný názor.

Tento učenec pocházel z rodiny, kde dávní předkové byli dokonce králi jednoho ze států, z nichž Čína posléze vznikla. Ještě jeho otec byl vysokým císařským úředníkem, ovšem zemřel, když bylo Ke Chungovi třináct let. Ten byl, jak o sobě napsal, třetím synem, a protože se narodil dost pozdě, rodiče zanedbávali jeho vzdělání, takže byl do značné míry samouk. Se vzděláváním měl potíže i proto, že byl povolán jako velitel do vojenské služby. Teprve později se mohl věnovat studiu klasiků, a jak napsal, hodlal se stáhnout do ústraní v horách. Nakonec však zůstalo u jediné knihy, a mistr mohl sotva tušit, jak je dnes toto dílo významné, protože shrnuje přírodovědné představy té doby. Nutno však dodat, že se nečte snadno. Není divu, když šlo o tajemství nesmrtelnosti. Ke Chung proto upozorňuje na obecnou zásadu všech návodů týkajících se nesmrtelnosti či zlata, že "i když text existuje, podstatné složky byly utajeny, a text musí být ústně vysvětlen." Dnes nemají vědci nikoho, kdo by jim posloužil ústním komentářem, a musí se sami pokoušet o rozluštění návodů.

Ty odpovídaly samozřejmě tehdejším možnostem, takže se nad nimi nejednou pousmějeme, ale neposmívejme se. Například poměrně rozsáhlá pasáž knihy je věnována právě rumělce, kterou my známe jen jednu, zatímco Ke Chung jich vyjmenoval devět, přičemž prý i ta nejmenší z nich je co do účinku na lidské zdraví efektivnější, než nejlepší preparáty vyrobené z léčivých bylin. Podívejme se na návod, jak připravit "první rumělku": "Začíná se připravením cínu a rtuti používaných k potažení tyglíku zevnitř i zevně (...) z realgaru, roztoku kaolinitu, jezerní soli, arzenolitu, mušlí ústřic (...) připrav směs..." Návod jsme záměrně zkrátili, jen doplníme, že údajná rumělka bude hotová za třicet šest dní, a "jestliže to budeš užívat sedm dní, staneš se nesmrtelným." Pochybnosti nad tímto návodem jsou zcela na místě, protože realgar je forma sulfidu arzénu, arzenolit je minerál, oxid arzenitý. Naši předkové znali tuto sloučeninu jako otrušík", v lidové mluvě "utrejch", a nepoužívali ji k dosažení nesmrtelnosti, ale k právě opačnému účelu. V Číně pak nepřekvapí, že jen v letech 820 až 859 n. l. zemřelo šest císařů v důsledku užívání elixíru nesmrtelnosti. Přitom již v osmém století napsal učenec Čeng Jin knihu, v níž se zabýval účinky elixírů, jichž připravil třicet nejznámějších a shledal, že všechny jsou jedovaté až smrtelně jedovaté.

To však neznamená, že Ke Chungův spis je travičská příručka, jen jsme vybrali zvlášť výrazný příklad toho, kam až mohla vést víra v zázrak. Na druhé straně tento učenec doporučoval k upevnění zdraví tělesná cvičení, což je názor, s nímž můžeme jen souhlasit, a také uvedl některé rostliny, které jsou dodnes používány pro své léčivé účinky. Ale žádný z těchto přístupů nevedl k nesmrtelnosti, jen prodlužoval lidský život. Nesmrtelnost byla nejčastěji spojována s preparáty na bázi anorganických sloučenin, bohužel často toxických a především s uměle vyrobeným zlatem.