Místopředseda Špidla: ČSSD se musí opět stát sociální demokracií
Víkendové krajské konference ČSSD vyjádřily drtivou podporu kandidatuře prvního místopředsedy strany Vladimíra Špidly na post jejího nového předsedy. Vladimír Špidla - jak se zdá - bude na sjezdu jediným kandidátem a stane se tak člověkem, který povede stranu do voleb.
Sám však odmítá názor, že je de facto vše jasné: "Teprve sjezd o všem rozhodne, tudíž veškeré předběžné názory mohou být pouze názory novinářskými a já, i když se na sjezd připravuji, jsem samozřejmě schopen a ochoten přijmout jakýkoliv výsledek, o němž delegáti rozhodnou," říká v rozhovoru pro Český rozhlas 6 / Rádio Svobodná Evropa.
Moderátorka: Čím chcete delegáty sjezdu oslovit?
Vladimír Špidla: Samozřejmě přemýšlím o tom, co sociální demokracii předložit jako svou určitou koncepci a už jsem ji také předkládal na řadě krajských a okresních konferencí. Ta koncepce je podle mého názoru dost jednoduchá. Je třeba, aby se sociální demokracie zřetelně opět stala sociální demokracií.
Aby to místo v politickém spektru, kde jsme, nebylo takové jakési vybledlé. To za prvé. Za druhé jsem přesvědčen, že naše koncepční názory obstály, ale že naší určitou slabinou je nedostatečná bojovnost, protože to, o co jde, je důležité a musí se o to svádět boj.
Tedy, aby méně ustupovala ve snaze získat podporu nějaké další strany?
Ne, takto se to nedá říci. V každé politické taktice vždycky musíte vážit ten daný okamžik. Ale principiálně ano, jsou hodnoty, které považuji za zcela zásadní. Jestliže jsme přesvědčeni, že má být bezplatné a otevřené školství, pak pro nás školné není materiálem, o kterém by se smlouvalo a v tomto hledisku nejsou možné kompromisy.
Zmínil jste se o tom, že chcete, aby se sociální demokracie opět stala sociální demokracií. Lze tomu rozumět i tak, že nyní se sociálně-demokraticky nechová?
Sociální demokracie je skutečně svébytný politický proud, který má u nás těch 120 let, není ani odštěpkem liberalismu, ani není nějakou variantou komunismu, takovou více přijatelnou pro salony.
Je to autentický politický směr, který se vyznačuje demokracií - to nás jasně odděluje od komunistů -, a sociální citlivostí - to nás zase jasně odděluje od liberálů. Někdy si myslím, že to vymezení není dostatečně zřetelné, a právě ta zřetelnost je podle mého názoru něco, co musíme občanům ukázat.
V rozhovoru pro Lidové noviny jste mimo jiné řekl, že ze čtyřkoalice jako nejbližší možné partnery své strany vydělujete lidovce. Nemluvíte nikde o čtyřkoalici jako o jednom celku. Jak to tedy myslíte s těmi odštěpky a možnými spojenci své strany, když na druhé straně říkáte "s komunisty nikdy"? Tedy s těmi komunisty současnými...
Ano, tak je to správně. Hovořil jsem mimo jiné o tom, čemu Francouzi říkají vítězná koalice to znamená, že třeba v předvolebním období je základním úkolem vytvořit koalici s občany. Pro vytvoření koalice s občany je třeba překročit běžné hranice politických stran, tak jak jsou uzavřené v parlamentu, který se leckdy podobá spíše Versailles než skutečnému parlamentu.
Ve skutečné politice musí být schopnost ten uzavřený parlament a uzavřený politický svět překročit. A to považuji za jeden z podstatných úkolů: vytvořit vítěznou koalici, která přesvědčí tím, že s ní budeme skutečně široce debatovat, přesvědčí různé jiné prvky demokratické společnosti, které mají reprezentativní charakter, jako jsou třeba odbory, jako jsou některé nevládní organizace apod. Přesvědčí je o tom, že má smysl dát své hlasy politickému směru sociálním demokratům.
Říkáte vítězná koalice po francouzském způsobu. Situace u nás je ale od francouzské trochu jiná. Ve Francii jsou různé odborové centrály, které mají také různé politické vazby. U nás asi nelze počítat s tím, že byste v odborech našli širší politické zázemí, protože kdyby konfederace projevila takovou sociálně demokratickou inklinaci, mohlo by to pro ni být dost obtížné, protože i ona sdružuje odboráře různého politického zaměření. Je toto u nás uskutečnitelné?
Ta myšlenka není míněna tak, že by se uzavíraly nějaké koaliční dohody s odborovými centrálami. Vzhledem k tomu, že naším voličem je obyčejný český občan, což jsou převážně lidé práce, jsem přesvědčen, že v řadě programových hledisek jsme schopni být odborářům blízcí. A jestliže je toto možné, považuji za správné vést odpovídající debatu, jasně prokázat, jaká jsou stanoviska, a předpokládám, že podpora se ve volbách projeví, aniž by se uzavíraly nějaké dohody.
Vraťme se ještě ke "koaličnímu potenciálu" vaší strany. Programově je vám nejbližší strana lidová. Myslíte si, že byste byli po volbách schopni spolupracovat se čtyřkoalicí jako celkem, nebo počítáte s tím, že se toto uskupení rozpadne?
To je obtížná otázka, ale když vezmete v úvahu opoziční smlouvu, tak bych řekl, že ta je přímo příkladem politické důslednosti a jisté politické čestnosti, protože my jsme neuzavřeli koaliční dohodu, vytvořili jsme pouze formální technickou dohodu. Samozřejmě se to dá vykládat různým způsobem, ale řekl bych, že z hlediska politické etiky to nakonec je obhájitelné.
Jsem o tom dost přesvědčen, protože to bylo výhodné pro lidi, nikoliv tolik pro nás. Ale snaha ze čtyřkoalice - kde jsou liberálové, ostře konzervativní pravicové strany, ODA (což ani přesně nevím, co je), strana lidová - vytvořit jednotnou volební platformu mi připadá velmi neupřímná a z mého hlediska to je úloha, která se nedá splnit, nemá-li být naprosto prázdná.
Připustil jste, že opoziční smlouva není pro sociální demokracii v dlouhodobějším horizontu příliš výhodná, protože stranu poškodila v očích voličů. Je to správná interpretace?
Ano. Jsem přesvědčen o tom, že opoziční smlouva byla originálním řešením originální situace a že jasně prospěla českému státu, České republice jako státu. Protože se nám podařilo dostat z ekonomické krize, v otázce přibližování k Evropské unii jsme také dosáhli mnohého, a to jsou ty klady. Záporem bylo to, že jsme v očích voličů tak jaksi vybledli. Přestali jsme být věrohodnou sociální demokracií.
Pokusíte se tedy tu smlouvu vypovědět ještě před volbami? Kdy konkrétně?
Politická situace není taková, aby se muselo uvažovat o ukončení opoziční smlouvy. Já jsem také řekl, že opoziční smlouva z mého hlediska je na jedno použití. To jedno použití je jedno volební období. Pokud by se ale stalo, že se opoziční smlouva rozpadne nebo vyprázdní, tak na ní lpět nebudu.
V jedné vnitrostranické tiskovině jste si dokonce tipnul, že by taková situace mohla nastat v září, či v říjnu. Je to tak?
Je pravda, že jsem na jednání v Ústí nad Labem uvedl tato data, ale nikoliv jako nějaká technická data, ale protože předpokládám, že tak jak se blíží volební období, tak se budou politické fronty vyhraňovat. Tím vzroste politické napětí, a můj odhad je, že se to stane někdy v září. Je to jen odhad vývoje politické situace. To jádro sporu je vlastně boj o sociální stát, protože konzervativní pravice říká, že sociální stát je překonaná záležitost, že to je stará veteš a je třeba ji opustit.
My říkáme - a to si myslím, že bude jádro sporu - že sociální stát je velký civilizační zisk, že jeho schopností je právě dávat rovnost příležitostí, a pomáhat udržovat společnost sociálně sourodou. Jistě je třeba sociální stát modernizovat, protože každá instituce se mění a modernizuje, ale nelze jej odložit a opouštět. A protože to bude tvrdý boj, bude také pochopitelně o představě rozpočtů a podobně.
V poslední době, zejména s ohledem na krizi v ČT, jsme svědky jisté názorové rozpolcenosti uvnitř vaší strany. Mám teď na mysli situaci před mimořádnou schůzí Poslanecké sněmovny, kdy jste několik dní jednal se čtyřkoalicí o novele zákona o České televizi, ale kompromis se najít nepodařilo. Iniciativy se tehdy chopil Miloš Zeman, který během zhruba hodiny dokázal vyjednat podporu s Občanskou demokratickou stranou v rámci opoziční smlouvy. Působí na vás čtyřkoalice na základě těchto nejnovějších zkušeností dojmem silného koaličního potenciálu vůči sociální demokracii?
Čtyřkoalice má sporný koaliční potenciál. Ty záležitosti v ČT skutečně nesouvisely s nějakou zásadní reorientací. Šlo spíše o to, že vznikla krize, která měla své příčiny, nebyla bezvýznamná a naším cílem bylo tu krizi dostat do ústavní kontroly, tak aby proběhla jako produktivní konflikt, a myslím si, že se to nakonec podařilo.
Takže nešlo o žádný střet mezi dvěma křídly sociální demokracie?
Ne, nešlo o střet. Šlo skutečně o debatu ve vztahu k jednotlivým případným spojencům pro tento jediný účel.
Připouštíte aspoň existenci takových křídel uvnitř strany?
Myslím, že uvnitř strany nejsou křídla tak jak je popisujete takovým nějakým zřetelně zformovaným způsobem. Existují lidé, kteří jsou osobnostně silní, a kolem kterých v případě nějakých vypjatějších situací, kdy se řeší otázky politicky vážné, s politickým napětím, vznikají příležitostné koalice. A v některých okamžicích si myslím, že jádra takových koalic existují, trochu stáleji, než aby to vzniklo jenom v tom daném okamžiku. Ale v žádném případě se nejedná o soustavný politický proud. Je to spíš situační záležitost.
Víkendové konference sociální demokracie vynesly na světlo i další otázku. Ústecká organizace ČSSD vyzvala ústy svého předsedy Foldyny sociální demokracii k silnějšímu posunu doleva. Jak tomu rozumíte vy, a jak na tento návrh pohlížíte? Ze slov pana Foldyny víceméně vyplynulo, že má zájem o spolupráci s komunisty, což vy vylučujete. Nicméně levicová politika je vám jistě blízká.
Sociální demokracie je principiálně stranou, která je zakotvená v levé části spektra. To prostě tak je a nemůže zapírat svoje kořeny a své přístupy, protože jak už jsem se zmínil, základem levicové politiky je kombinace demokracie a sociální odpovědnosti a citlivosti. Protože demokracie je jiným slovem pro solidaritu. Protože tím, koho respektuji jako demokratického partnera, nemohu pohrdat, s tím musím solidarizovat. To je jedna věc. Sociální citlivost, to je také zřejmé. Sociální demokracie má ovšem tu výhodu, že je stranou, která nikdy nezaujímala extrémní pozice, a je tudíž schopna oslovit levicovou i středovou i pravou část spektra a také se konvenčně říká - zřejmě to je nejvýstižnější - že je stranou levého středu. Ztotožňujete se tedy s výrokem pana Foldyny?
Ne. Já se neztotožňuji s tím, že bychom se měli pohybovat doleva nebo doprava. Řekl jsem, že když se posuneme doprava, tzn. někam ke čtyřkoalici, tak se staneme pátým kolem u vozu, bezvýznamným doplňkem určitého politického uskupení. Kdybychom se na druhou stranu posouvali k úzké spolupráci s komunisty, tak bychom ohrozili svou politickou existenci jako takovou, protože zatímco liberálové nás jako ozdobu možná mohou akceptovat, komunisté chtějí zaujmout místo sociální demokracie. Tam žádný prostor pohybu není. Prostor je pro prohloubení vlastní sociálně demokratické pozice.
Zvítězí podle vašeho názoru sociální demokracie v příštích parlamentních volbách?
Já jsem přesvědčen, že sociální demokracie je schopna zvítězit v příštích parlamentních volbách. Hovoří pro to jednak výsledky, které za sebou má, a jednak i to, o co jde, protože to střetnutí je skutečně o sociální stát. O to, zda bude zavedeno školné, zda bude důchodové spoření, zda se sníží mandatorní výdaje, zda bude zdravotnictví otevřené a přístupné každému. To jsou ta základní střetnutí. Čili to střetnutí je vážné, my máme sílu dostatečnou, myslím si, že můžeme vyhrát.
Studio Stop Připravili: Jana Blažková a Petr Nováček ČRo 6 / RSE 13. února 2001
Napište nám: rse@cro.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.