Ďáblický hřbitov dodnes obestírá řada tajemství. Kdo je skutečně pohřbený u severní zdi?

Hřbitov v Ďáblicích byl vybudován mezi lety 1912 a 1914. Důvodem byly především obavy o to, že kapacita Olšanských hřbitovů nebude brzy stačit. Architektonického návrhu se ujal architekt Vlastislav Hofman a byl to právě on, kdo hřbitovu vtiskl výrazné kubistické prvky. Ve 20. a 30. letech ale hřbitov příliš využíván nebyl.

První temná kapitola se tady začala psát od srpna 1943, kdy sem nacisté začali přivážet popravené odbojáře a jejich těla házeli do šachtových hrobů.

„Aby si člověk představil, jak to vypadalo, tak těch šachtových hrobů je přes šedesát,“ popisuje dokumentarista Adam Drda. „Každá šachta má čtyři podlaží a v každém je deset rakví. Ale o tom, kdo tam leží, víme hrozně málo.“

Po konci druhé světové války, byly do šachtových hrobů k obětem uloženy i ostatky některých z pachatelů.

Mělo se jednat o někdejšího státního ministra pro Protektorát Čechy a Morava K. H. Franka, šéfa kladenského gestapa Haralda Wiesmanna zodpovědného za vyhlazení Lidic nebo kolaboranta a ministra školství a národní osvěty Emanuela Moravce.

Uplynulo ale jen pár let, když stejný stín jako za války dopadl na Ďáblice znovu. A znovu se tu potají ukládala těla do hromadných hrobů. Změnilo se jediné – tentokrát nešlo o oběti nacistů, ale komunistů.

Lhostejný přístup k obětem i pozůstalým zůstal stejný.

Jak se podařilo najít ostatky faráře Josefa Toufara? Co prozradil Zdeně Mašínové hrobník? A dochovaly se aspoň nějaké záznamy ze hřbitovní polohové knihy? Vydejte se na místa paměti s novinářkou Lucií Korcovou a Adamem Drdou v druhém dílu speciální letní série Hlasů paměti. Celý díl najdete v audiozáznamu.