Mise ExoMars – triumfální úspěch nebo katastrofa?

ExoMars - povrch Marsu pohledem z webové kamery
ExoMars - povrch Marsu pohledem z webové kamery

Výsledkům společného projektu ExoMars Evropské kosmické agentury ESA a ruské agentury Roskosmos se věnuje řada světových médií. V rámci společné mise ke čtvrté planetě naší sluneční soustavy se spojené týmy zaměřily na hledání případných stop života na Marsu.

K rudému sousedu Země se vydal modul Schiaparelli a družice TraceGasOrbiter. Za hlavní cíl mise Evropská kosmická agentura označila pátrání po výskytu metanu a dalších atmosférických plynů, které mohou být znamením přítomnosti aktivních biologických nebo geologických procesů. Dalším důležitým úkolem bylo otestovat technologie, které by ESA mohla využít při budoucích misích týkajících se Marsu a průzkumu vesmíru obecně.

Podle britského týdeníku Economist se potvrdilo, že kosmické lety jsou zčásti showbyznys a zčásti věda. Symbolem takového tvrzení jsou události doprovázející přenos z přistání modulu na povrchu Marsu. Zástupci Evropského střediska kosmických letů v německém Darmstadtu se snažili chovat statečně. Vybrali ty nejkomunikativnější z nich, aby veřejnost informovali o okolnostech společného podniku, píše Economist.

Hlavní cíl byl splněn

Pokud by věda byla jediným kritériem evropsko-ruského projektu, byli by členové týmu v sedmém nebi. Jejich družice se dostala na plánovanou oběžnou dráhu téměř přesně v místě určení. TraceGasOrbiter následně začal odesílat data a vše vypadalo ideálně připravené pro plnění jejího úkolu. Tím je mapování chemických složek atmosféry Marsu, tvořené převážně oxidem uhličitým.

Jedná se o důležitý úkol, protože jednou ze složek je metan. Právě ten může být známkou, že planeta skrývá stopy života. Vědci se ale nemohou zabývat jen vědou. Názor veřejného mínění na jejich případné úspěchy i neúspěchy je jedním z kritérií pro politickou i finanční podporu jejich budoucí práce.

Součásti mise ExoMars (zleva): Trace Gas Orbiter, vesmírný modul Schiaparelli

A tak se místo jásotu nad klíčovým úspěchem dopravení vědecké družice z řídícího střediska v německém Darmstadtu ozývaly hlasy plné sebekontroly. Další část výpravy totiž obnášela přistání modulu na planetě Mars.

Výzkumníci se po výskytu prvních problémů snažili vyrovnat se zklamáním a zároveň doufali, že se nenaplní jejich nejhorší obavy. Experimentální modul Schiaparelli se totiž pokusil přistát na Marsu, ale při sestupu na povrch se najednou přestal ozývat. Nácvik přistání byl stěžejní. Jeho jediný vědecký náklad totiž tvořila malá meteorologická stanice, které by došly baterie za čtyři dny.

ESA v pátek oznámila, že modul se během přistávacího manévru roztříštil o povrch Marsu a po dopadu zřejmě explodoval. Snímky americké vesmírné agentury NASA podle ní ukázaly, že modul se zřítil z dvou až čtyř kilometrů a náraz jej zničil.

Hlavním úkolem Schiaparelliho bylo otestovat možný způsob a technologie, které by se daly využít při budoucích sestupech na Mars a přistání na jeho povrchu. A i neúspěšný test, který vedl k destrukci modulu, se dá pokládat za úspěch. Minimálně v tom, že ukázal případnou slepou uličku. To potvrdil také šéf Evropské kosmické agentury Jan Wörner na tiskové konferenci. Podle něj bychom misi měli každopádně považovat za úspěšnou. Než se modul odmlčel, podařilo se mu odeslat velké množství dat, cituje Wörnera britský deník Guardian.

Kanály na Marsu

Shromážděná data budou využita při plánování budoucí evropské robotické mise, která se připravuje na rok 2020. „Máme data, máme výsledky testů - jsem velmi šťastný,“ řekl Wörner. Jak dodal, tepelný štít i padáky se při sestupu k Marsu úspěšně aktivovaly. Není ale zcela jisté, co se stalo v posledních sekundách před plánovaným přistáním.

Neúspěch při přistání na Marsu ale pochopitelně není první ani jediný. Před třemi lety ESA například přišla o terénní rover Beagle 2 sondy Mars Express, kterému se po přistání neotevřely solární panely. Pro Evropskou kosmickou agenturu tak bude stále těžší odůvodnit využití finančních prostředků pro další aktivity, píše server BBC.

Týdeník Economist připomíná, že výsledky výzkumu družice TraceGasOrbiter odráží také určitou naději, že lidstvo ve vesmíru není samo. Zrcadlí se i v názvu modulu, který se nyní pokusil na čtvrté oběžnici Slunce přistát. Modul Schiaparelli byl pojmenován po Giovannim Schiaparellim, italském astronomovi z devatenáctého století.

Výtvarné ztvárnění modulu Schiaparelli blížícího se k povrchu Marsu

Nakreslil první mapy Marsu a útvary, které ze Země vypadají jako víceméně rovné čáry, označil italským slovem „canali“. To slovo tedy znamená jak „kanál“ přírodní, tak umělý. Schiaparelli zvolil dvojznačný název schválně. Choval romantickou představu, že Mars byl domovem umírající civilizace, která se zoufale snaží přivádět vodu skrze potrubí z polárních čepiček planety.

Na Marsu ale neexistují žádné umělé kanály natož potrubí. A už vůbec ne umírající civilizace, píše britský týdeník Economist. Ale stále existují náznaky, které dávají za pravdu nadějím na existenci života na mikrobiální úrovni. A právě existence takových životních forem může vysvětlit stopy metanu v atmosféře planety.

Z jakého zdroje metan pochází, je jistě záhadou, protože metan se vlivem ultrafialového záření rychle rozpadá. Ultrafialové paprsky přitom dopadají na Mars od Slunce ve velkém množství, protože atmosféra planety je příliš řídlá na to, aby je blokovala. To znamená, že jakékoliv stopy metanu by v marsovském vzduchu měly rychle mizet. Ale není tomu tak. Tento fakt naznačuje, že něco musí být zdrojem neustálé přítomnosti metanu. Proces obnovy plynu může být geologický. Ale možná, jako je tomu u většiny metanu v zemské atmosféře, je původ ve skutečnosti biologický.

Pokračování za čtyři roky

Jednou z úloh družice TraceGasOrbiter je tedy zmapovat koncentraci metanu v atmosféře Marsu. Už nyní existují slibné náznaky, že na planetě existují místa soustředěné generace metanu. To může být využito při určení přistávacích míst pro druhou část projektu ExoMars. První se zhostily družice TraceGasOrbiter a modul Schiaparelli.

Druhá má odstartovat v roce 2020 vysláním robotického vozítka na povrch Marsu. Přistávací modul ruské výroby Lander a evropské vozítko mají k planetě doletět v roce 2021. Robot na vozítku bude vybavený vrtným zařízením a sadou nástrojů pro geochemický výzkum. A především také pro exobiologický výzkum, čili výzkum mimozemského života.

ExoMars_2016_liftoff (1).jpg

Prvním krokem směrem k dalšímu výzkumu na počátku příštího desetiletí ale bude schopnost úspěšně přistát na povrchu Marsu. A jak ukázal osud modulu Schiaparelli, přistání na Marsu je nadmíru obtížné.

S trochou štěstí data odeslaná sondou při sestupu technikům prozradí, co se pokazilo. A pomohou jim tak při příštím pokusu o přistání. Než se tak stane, bude družice pokračovat ve své práci na oběžné dráze planety. A údaje o výskytu metanu budou dále přicházet na Zemi, uzavírá v pozitivním duchu článek o výzkumu Marsu týdeník Economist.