Miroslav Lajčák: Češi a Slováci si často neuvědomují, jak moc si jsou blízcí

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Tato témata dnes proberu s ministrem zahraničí Slovenska Miroslavem Lajčákem, dobrý den.

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Dobrý den.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Pane ministře, jsou si opravdu diplomatické kurzy Česka a Slovenska tak blízké, jak se to často zmiňuje? Není to jen pouhý mýtus?

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Naopak, ono je to více než si uvědomujeme. Například i ta konference, která se dnes koná v Černínském paláci ukazuje, jak jsme si skutečně blízcí. Ale i každodenní působení v zahraničí a to já mohu podat z vlastní zkušenosti, je že jsme si jeden pro druhého nejpřirozenějším partnerem, že ty kontakty našich diplomatů jsou daleko za hranicí služebních formálních kontaktů a že naše východiska zahraničně politické jsou velmi, velmi blízké. A ty odlišnosti nejsou systémové a nebo nějakým způsobem strategické, ale spíše diktované vnitřní politikou, když mluvím například o Kosově a nebo prohlubování evropské integrace.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Měl byste nějaký konkrétní příklad, kde jsme si opravdu blízcí, kde je to nadstandardní vztah na poli diplomacie?

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Tak ty nadstandardní vztahy se projevují opravdu v tom, do jaké míry naši diplomaté komunikují, spolupracují, podporují se. Prakticky nevím, zda existují jiné země dvě, které se automaticky podporují, například při kandidaturách. U nás se vlastně vytvořila taková tradice, že když Česká republika kandiduje na nějaké mezinárodní organizace, tak už nás ani nezajímá, kdo další kandiduje, protože automaticky podporujeme vás a to samé platí z druhé strany. Takže pokud hovoříme o politikách, tak například takové politiky jako je rozšiřování Evropské unie směrem na Balkán a nebo východní partnerství Evropské unie, tak tam jsme na identických pozicích.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Na té dnešní konferenci, která se koná v Černínském paláci, kterou jste taky zmínil, se vraceli její účastníci k době dělení federace. Nezůstává přeci jen nějaká hořkost mezi oběma státy z té doby, co se týká společné tehdy a teď rozdělené diplomacie?

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Žádná hořkost nezůstává. Já jsem účastníkem zahraniční služby a diplomacie od společné země a i přes proces dělení, spíše tehdy byli někteří jednotlivci na jedné i na druhé straně, ale byla jich absolutní menšina, kteří měli pocit, že je to období vyřizování účtů, ale to nebylo ani 5%. Celý ten proces z našeho pohledu proběhl normálně, my jsme nikdy ani neuvažovali, že by měl vypadat jinak. Ale vlastně až když nám všichni začali skládat komplimenty, všichni myslím z celého světa, za způsob jak jsme to udělali, až tehdy jsme si vlastně uvědomili, že to není takové normální a běžné. Není důvod, aby byla hořkost, protože ten proces měl svoje pravidla, měl svoji kulturu, všechno bylo dohodnuté dopředu. Tím se vlastně náš proces odlišoval od toho sovětského nebo jihoslovanského. Takže prostor na to, aby byly špatné emoce nebo nějaká prostě zlá krev, prakticky ani nevznikl.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Když nám nebo vám, respektive zástupcům tehdy obou států, skládali poklony v zahraničí. Ptal se vás třeba na nějaký recept, jak se oddělit "bezbolestně"?

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Ptali se i tenkrát a ptají se dodnes.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
A řekl jste jim, jak to udělat, aby to bylo co nejlepší?

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Zásadně ne, zásadně odmítáme dávat jakýkoliv knowhow a zásadně říkáme, že každý případ je specifický a my jsme rádi, že jsme tu situaci zvládli a ustáli tak, jak jsme to udělali, protože opravdu i ten způsob našeho rozdělení pomohl i Česku i Slovensku se rychle zařadit do té společnosti demokratických zemí, do které jsme chtěli. Ale bylo by velmi kontraproduktivní a škodlivé, kdybychom měli pocit, že teď máme školit nějaké národy nebo hnutí po světě. Neděláme to a ani to nebudeme dělat.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Ano vždycky je to v první řadě celé o penězích. Co se týká dělení majetku zahraniční služby, tam s odstupem máte pocit, že to bylo spravedlivé to 2:1 nebo že se dalo vyjednat lepší, že se dal vyjednat lepší záměr z hlediska Slovenska.

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Já jsem nikdy nepřijímal argument, že to nebylo spravedlivé nebo že jsme tahali za kratší konec. První fakta mluví, že ten majetek byl rozdělen v té velké škále v poměru 2 ku 1, tak jak to i mělo být. To že to tak nebylo přesně v každé jednotlivé zemi, to je logické, protože to se ani tak nedá. A když jsem poslouchal některé kritiky, kteří říkají že tu nás doběhli, tam nás doběhli, tak já jsem vždy na to odpovídal tím, že jak se to stalo? To znamená, že my jsme se nechali doběhnout, to znamená že jsme byli nedostatečně připravení a ani to není důvod, abychom měli těžké srdce na českou stranu. Můžeme mít těžké srdce sami na sebe, ale ještě jednou, věcně ten proces proběhl objektivně tak, jak měl proběhnout a ten princip 2:1 byl zachovaný. Takže vlastně opravdu tu není důvod pro stížnosti a výhrady.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Slovensko před těmi 20 lety zhruba začínalo budovat diplomacii opravdu na zelené louce. Pane ministře, zůstal dosud až do dnešní doby nějaký handicap, který jste nedostihli podle vás, který je třeba dohnat? To co jaksi bylo devízou společné zahraniční politiky, ale Slovensko to ještě nedokázalo správně uchopit?

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Myslím si, že ne. Já jsem i dnes na konferenci řekl, že po rozdělení Slovensko nezačínalo z bodu 0, ale začínalo z bodu 2. My jsme se vlastně museli obhajovat a vysvětlovat, protože se na nás ukazovalo prstem, že to byli Slováci, kteří rozbili federaci, a stejně tak se na nás ukazovalo prstem, že údajně nerespektujeme práva národnostních menšin, takže my místo toho, abychom říkali o sobě kdo jsme, tak jsme museli vysvětlovat, že jedno či druhé není pravda a nebo že to tak není. To je první věc, druhá věc je, že když já jsem začínal svoji diplomatickou kariéru v Černínském paláci. Nás pár Slováků odešlo, ale vlastně všechno ostatní zůstalo, to se vyměnila tabulka na dveřích, obrazně řečeno, ale celá infrastruktura zůstala. Na Slovensku se ten systém budoval na zelené louce, bylo třeba dát dohromady lidi, kteří pracovali na tom slovenském ministerstvu mezinárodních vztahů, lidí kteří přišli z Prahy z federálu a lidi, kteří byli nabraní bezprostředně týdny a měsíce před vznikem Slovenska. Ty tři skupiny byly dostatečně autonomní a opravdu v těch prvních letech to bylo velmi cítit. Protože to byla jiná kultura, jiné představy o zahraniční politice. K tomu je třeba dodat, že ty Mečiarovy léta nám naši situaci skutečně neulehčily.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
V očích Evropy, myslíte?

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Ano, v očích Evropy. Ale to bych spíše řekl, že nás to nastartovalo od toho roku 98 do té míry, my jsme měli motivaci, ne všichni nám věřili a ani nám nebylo celkem jasné, co vlastně bude po prvním lednu 93 a řekl bych, že vlastně ten odchod dopředu našich sousedů v Vyšegradu, to že vy jste vstoupili do NATO a že jste o dva roky dříve začali hlasovat o členství v Evropské unii nás opravdu nastartovalo a chtěli jsme dokázat sobě i ostatním, že my nejsme nejhorší.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Že na to máte.

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Ano, takže nakonec všechny ty nevýhody bych řekl, že se proměnily na dodatečnou motivaci a myslím si, že je to jedna z odpovědí na otázku, proč dnes můžeme být spokojení s tím, kam jsme se dostali za 20 let.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Hostem dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu je slovenský ministr zahraničí Miroslav Lajčák. Pane ministře, když teď mluvíte o vztahu Slovenska k Evropské unii, jak jste se snažili dohnat určitý, určité zpoždění, tak jak sledujete vztah Česka k Bruselu, který je mírně řečeno euroskeptický, alespoň to tak vypadá ze strany mnoha českých politiků.

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Myslím, že to odráží rozložení vaší politické scéně, ta míra euroskepticismu tu je a je přítomna více než na Slovensku. Ale zase když mluvíme věcně k politikám a k tomu, co vlastně Evropa má před sebou a jaké výzvy řeší, tak naše názory jsou velmi blízké, velmi podobné teď, když mluvíme o tom, že je třeba více integrace, když mluvíme o tom, že je třeba opravovat to, co není poničené. Takže například když náš bankovní dohled je kvalitní a potvrdilo se, že je kvalitní, tak přeci nevidíme důvod, aby byl...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Aby byl ještě evropský.

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Ano, aby nám sebrali tento nástroj z rukou, když jsme ukázali, že ho umíme používat. Úplně identickou pozici máme pokud jde o vztah mateřských bank a dceřiných bank. Nechceme dovolit, abychom zase doplatili na to, že jsme byli slušní a že naše banky jsou v dobré formě a nechceme dovolit, aby z nich teď někdo odčerpával peníze, aby sanoval škody někde jinde. Jak jsme v tom roce 98 nastartovali, tak jsme se nezastavili ani v roce 2004 a pokračovali jsme dále v integraci nejen v Schengenu, ale i do eurozóny. A v tomto je naše pozice trochu odlišná. My opravdu cítíme potřebu být v tom absolutním jádru Evropské unie, evropské integrace. Ale říkám, naše pozice nejsou natolik vzdálené, jak by se mohlo zdát, když člověk sleduje tu vnitropolitickou debatu.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Já tady mám jeden konkrétní problém, který se v Česku řeší, to je váhání s podpisem fiskálního paktu, ačkoliv současná koaliční vláda chystá vlastní finanční ústavu, která je vlastně ještě přísnější co se týká vyrovnaností veřejných rozpočtů. Myslíte si pane ministře Lajčáku, že by nás to mohlo, myslím Česko, zahrnout nebo odsunout na druhou kolej v rámci Evropské unie?

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Pokud jde o tuto konkrétní otázku, já si myslím, že klíčové je, že se v České republice nevede polemika o tom, zda je nutné mít tu záchrannou brzdu, ale že ta debata je o tom, zda je to cestou ratifikace fiskálního paktu a nebo přijetí vlastního ústavního zákona. A když se u vás ten zákon přijme, tak já bych řekl, že ta ratifikace fiskálního faktu už bude logický krok, který obsahově bude už jen formalitou, jelikož vlastně jen potvrdí to, co už budete mít uzákoněné vlastními prostředky. Ta druhá liga by hrozila ve chvíli, kdybyste vedli teda debatu o tom, zda je to nutné, aby to byla disciplína při manipulaci s veřejnými financemi.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Když se ještě vrátíme k tomu fiskálnímu paktu, tak zástupci české vlády říkají, že je to vhodné a dobré udělat, tedy podepsat tento dokument, až bude mít česká republika euro. Jak by chápal podle vás Brusel, pokud bychom i po přijetí finanční ústavy, tedy našeho vlastního zákona, s podpisem váhali až do doby přijetí společné měny.

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
No neviděl bych v tom logiku. Protože ta rozpočtová disciplína je potřebná bez ohledu na to, jakou měnu používáte. Takže tam vstup do eurozóny není hlavním faktorem. Hlavním faktorem je to, že je to třeba udělat nyní a že ty instrumenty které přijímáme, je nutné aby všechny členské země ratifikovaly.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
My mluvíme o tom, v čem jsou rozdílné pohledy Česka a Slovenska na Evropskou unii. Zvlášť odcházející český prezident Václav Klaus se vůči sedmadvacítce vymezuje dost radikálně. Slovenský pozitivní přístup nazval dokonce fanatismem. Má pro vás tohle hodnocení nějaký význam?

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Vzali jsme ho na vědomí, stanovisko pana prezidenta Klause k evropské integraci je všeobecně známé. Je to jeho názor, my máme názor jiný a i většina vlád a občanů Evropské unie má názor jiný. My jsme cítili potřebu opravdu, možná i poučeni tím období Mečiarismu u nás garantovat, že se to nemůže vrátit. I proto jsme měli snahu jít teda nejhlouběji do jádra Evropské unie. Ale ten druhý důvod je velmi věcný a velmi logický a to je, že naše ekonomika podobně jako česká, ale ještě víc, je orientovaná na export. Vždyť my více než 85% našeho HDP realizujeme exportem. Takže my potřebujeme být otevření, my potřebujeme, aby tu nebyly bariéry, my vyrábíme abychom prodávali za hranicemi. Takže jakýkoliv skepticismus, izolace by nás zničily ekonomicky.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
A tedy i Českou republiku, přeneseně, čtu to tak, ten váš vzkaz.

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Logicky, ano.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
V tomhle ohledu, co se týká přístupu k Evropské unii, se prezident Václav Klaus vždy rozcházel, tedy alespoň v té poslední vládní konstelaci s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem. Je to podle vás velká komplikace, když v zahraničí reprezentují republiku dva lidé s rozdílným názorem a to dost rozdílným názorem?

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Není to v demokracii nic neobvyklého, že jsou koaliční vlády a že jsou prostě individuální politici, kteří nemají totožné názory. Samozřejmě, že je to komplikující faktor, protože v zahraničí vzniká otázka, kdo tedy hovoří ve jménu státu? Stejně tak je naprosto nevyhnutelné, aby vlády byly schopné ty závazky které na sebe vezmou v Bruselu nebo jinde, aby byly schopné doma zrealizovat, aby je tedy odhlasovaly ve svých národních parlamentech. A toto je nutné, nikdo neočekává nějakou názorovou uniformitu, ale zase aby vrcholný představitelé státu polemizovali mezi sebou vůči Evropské unii a nebo mezinárodnímu společenství, to kredibilitě žádného státu nepomáhá.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
A pane ministře, vy osobně měl jste někdy problém s tím, když se definovala Česká republika navenek co se týká své zahraniční politiky, vybrat si jestli ten názor reprezentuje Pražský hrad nebo Černínský palác?

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Tak partnerem Evropské unie jsou vlády a ústavní systém České republiky, podobně jako na Slovensku je takový, že tu exekutivní pravomoc a zodpovědnost má vláda, takže i z pohledu Bruselu mohu říci, že názory vlády, názory předsedů vlády a ministra zahraničních věcí, ministra financí jsou ty, které jsou vnímány jako relevantní.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Takže vás nikdy nezmátlo, že se názor ministra zahraničí lišil od názoru prezidenta České republiky?

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Tak já asi nejsem dobrý adresát na tuhle otázku, protože přeci jen...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Jste profesionál?

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Českou politickou scénu znám detailněji než mí kolegové z jiných zemí Evropské unie, takže umím ji číst lépe, myslím si, a tím pádem jsem méně zmatený. Ale říkám, prezidentova úloha ve vašem politickém systému, tak jako v našem je spíše reprezentativní, takže ty názory nemají zásadní vliv na politiku vlády a to je asi klíčové.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Jako dobrý pozorovatel českého prostředí, co očekáváte od nastupujícího českého prezidenta Miloše Zemana, jako člověka, který bude taky reprezentovat v zahraničí Česko?

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Tak všeobecně Evropská unie spojuje s nástupem Miloše Zemana očekávání, že ty euroskeptické tóny ustanou, že jeho názory jsou známé a jsou více pro evropské. Jako občan Slovenské republiky si samozřejmě velmi dobře pamatuji, že pro Miloše Zemana naše vztahy byly vždy nadstandardní a velmi mnoho toho pro tu nadstandardnost udělat osobně v době, kdy byl předsedou vlády a když my jsme se z toho Mečiarismu dostávali, tak nás doslova vzal za ruku a bral do dobré společnosti. My jsme na to nezapomněli a očekáváme tyto nadstandardní vztahy a očekáváme velmi racionální evropskou rétoriku a i evropskou politiku.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu, jejich dnešních hostem je slovenský ministr zahraničí Miroslav Lajčák. Tento týden se po 9 letech sešli slovenský a maďarský prezident. Dá se to považovat za významný předěl ve vztazích obou zemí podle vás?

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Bez pochyby ano. Ta návštěva se rodila dlouho. Není normální, aby dvě sousední země ve středu Evropě, které jsou členy Evropské unie a Aliance, aby se jejich prezidenti oficiálně nepotkali 9 let. Takže ta návštěva byla velmi významným předělem.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
A to jak může posunout vztahy, o kterých mluvíme a v jakém jsou stavu v současnosti. Vy jako šéf diplomacie Slovenska to určitě máte z první ruky, víte to velmi dobře.

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
My jsme si hned po nástupu naší vlády v dubnu loňského roku zadefinovali i s našimi maďarskými partnery, jak chceme vidět naše vztahy. V první řadě jsme řekli, že je nesmíme zužovat jen na ty 24 témata, kde máme odlišné východiska vůbec koncepční a filozofické. Protože to vytváří mylný dojem, nebo v 95% naše vztahy jsou velmi velmi blízké. Takže představili jsme je v celé šířce a za druhé, tam kde máme odlišné názory, nedovolme křiklounům, aby si posílali vzkazy přes média, přes Dunaj, ale sedněme si tak jak se u dvou evropských zemí čeká, k jednacímu stolu a hledejme v čem se odlišujeme, proč se odlišujeme, a jak umíme přijít ke kompromisu. Takže to jsem velmi rád, že se nám to daří naplňovat a respektovat oboustranně od nástupu naší vlády. Naši premiéři se setkali třikrát a já samozřejmě s ministrem zahraničních věcí Maďarska se setkávám minimálně jednou měsíčně, ale i častěji. No a tato návštěva prezidenta zase byla velmi důležitým signálem, ta návštěva proběhla velmi dobře a myslím si, že to bylo velmi pozitivně vnímáno především našimi občany jak na Slovensku, tak v Maďarsku, ale i širší mezinárodní veřejností. Protože nikdo nechce vidět napětí a spory mezi dvěma členskými zeměmi Evropské unie.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Je tady jeden konkrétní problém, dalo by se říci, to je zákon o dvojím občanství. Na Slovensku může přijít o slovenské občanství člověk, který jaksi zažádá o jiné a týká se to v tomto kontextu především Maďarů. Myslíte si, že ten zákon bude, nebo měl by být zrušený?

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Ten zákon je odpovědí na zákon o udělení dvojího občanství, který přijal maďarský parlament a je třeba to vnímat v tomto kontextu. My vnímáme maďarský zákon jako problematický, protože tam skutečně chybí nějaká linka mezi člověkem a občanem, který dostane dvojí občanství a státem, který mu tu odevzdává. Navíc ten zákon byl přijatý bez konzultací s naší stranou, bez toho aby se nás někdo zeptal co si o tom myslíme, což také není v souladu s dobrými evropskými mravy. Naše reakce byla taková jaká byla, ten zákon byl přijat velkou většinou hlasů v Parlamentu napříč politickým spektrem. Takže my chceme tento problém vyřešit tak, jak vznikl, to znamená jako problém dvoustranný.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Tedy s maďarskou stranou, já tomu rozumím. Spíš mi jde o to, jestli tedy čekáte, až právě ta maďarská strana udělá první krok?

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Ne, my už jsme ten první krok společně udělali. My jsme se s ministrem Jánosem Martonyim dohodli. Vytvořili jsme skupiny našich právních expertů, kteří jednali a teď na přelomu února a března se setkají se znovu. Jejich úlohou je přijít s nějakými návrhy právních řešení, kdy potom na konci bude nutné přijmout politické řešení a politické rozhodnutí. Ale důležité je zase, že filozoficky k tomu přistupujeme, jako k záležitosti, která vyžaduje dohodu dvou stran a ne jen nějaké jednostranné opatření jedné ze stran.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Poslouchali jste Dvacet minut Radiožurnálu s ministrem zahraničí Slovenska Miroslavem Lajčákem. Já děkuji pane ministře, že jste si udělal čas. Na shledanou.

Miroslav LAJČÁK, slovenský ministr zahraničí:
Děkuji pěkně a na shledanou.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Od mikrofonu se loučí Veronika Sedláčková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy zpravodajských a publicistických pořadů Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.