Miroslav Kalousek podal rezignaci v rozpočtovém výboru
"Je to odpovědný krok politika, který chce přispět k budování politické kultury," těmito slovy zhodnotil nečekanou Kalouskovu rezignaci první místopředseda KDU-ČSL Jan Kasal. S jeho slovy lze samozřejmě souhlasit. V poměrech České republiky je skutečně velmi neobvyklé, aby nějaký politik dobrovolně rezignoval na svoji funkci.
Takže za Kalouskovo gesto by se mělo šéfovi lidovců zatleskat. Zároveň je však na místě několik připomínek a otázek. Předně o Kalouskových problémech se ví už dlouhou dobu. Dosud je odrážel tvrzením, že nejasnosti kolem jeho financí souvisejí s rodinnými záležitostmi a že o nich nechce hovořit. Pokud tedy chtěl výrazným způsobem přispět k pozitivnímu budování politické kultury, měl se z politiky stáhnout už před několika lety. Tím spíš, že jeho působení na ministerstvu obrany, některé podezřelé kontakty na podnikatele typu Štávy známého kauzou Daig Human, nebo problematické působení Kalouskova švagra na Příbramsku, rozhodně nepřispívaly k pověsti důvěryhodného politika.
Naopak ve značné části veřejnosti posilovaly pocit, že politika je svět sám pro sebe, ve kterém je morální laťka nastavena značně nízko. A nic zásadního na tom tehdy nezměnilo ani to, že Kalousek rezignoval na post místopředsedy strany a působil jako řadový poslanec. Této doby totiž nevyužil k tomu, aby definitivně rozptýlil všechny pochybnosti kolem své osoby. Kdyby tomu bylo jinak, neexistovala by nyní kauza Kalousek. Šéf lidovců se proto nemůže divit tomu, že jeho rezignace vyvolává spekulace o jejím načasování. V současné době je totiž vnímána především jako hozená rukavice Stanislavu Grossovi, aby následoval šéfa lidovců a odešel z čela vlády. Ostatně sám Kalousek se tím příliš netají.
Když už jsme u jeho výroků, pak nelze přehlédnout tento, cituji: "Cítím povinnost chránit nikoli sebe a svou ústavní funkci, ale prestiž výboru a věrohodnost KDU-ČSL." Konec citátu. Problém je v tom, že Kalousek bude i nadále působit v rozpočtovém výboru, byť jako řadový poslanec. Zároveň nehovoří o tom, že by rezignoval na post šéfa lidovců. Tím veřejnosti nabízí důkaz o podivné logice, kterou se česká politika řídí a které podle průzkumů veřejného mínění občané pramálo rozumí. Selským rozumem měřeno. Pokud by někdo nechtěl svojí osobou někoho kompromitovat, udělal by všechno proto, aby s příslušným člověkem, případně výborem či politickou stranou nemohl být nijak spojován.
Kalouskova rezignace však vůbec není takovýmto gestem. Jako člen rozpočtového výboru, byť řadový, bude mít na fungování významného výboru nezanedbatelný vliv. Není asi náhodou, že jeho vysoce postavenými členy byli dva politici, kteří nejsou dosud schopni zcela průhledným a nezpochybnitelným způsobem prokázat vlastní majetkové poměry. Vedle dnes už bývalého šéfa výboru Kalouska je řeč rovněž o místopředsedovi Tlustém.
Vraťme se ale k dalším otázkám vyvolaným Kalouskovou rezignací. Například, jakým způsobem hodlá chránit pověst lidovců? Pokud je Kalousek podle vlastního uvážení natolik nedůvěryhodný, že nemůže nadále pokračovat ve funkci šéfa sněmovního rozpočtového výboru, co mu tedy dodává důvěryhodnosti pro vedení druhé nejsilnější vládní strany? Mají snad voliči Kalouskův krok chápat tak, že pro stranický svět platí jiná morální měřítka? Pokud se Miroslav Kalousek chtěl podobným otázkám vyhnout a pokud chtěl skutečně přispět k ozdravení politického klimatu v České republice, měl rezignovat nejenom na post šéfa rozpočtového výboru, ale také na poslanecký mandát a na předsedu KDU-ČSL. V takovém případě mohl být jeho čin oceněn bouřlivým aplausem. Nyní je na místě jen vlažný potlesk. A nic na tom nemění ani Kalouskovo přesvědčení, že obvinění týkající se jeho osoby a jeho ženy jsou lživá a vykonstruovaná.
Pokud by se to prokázalo, mohl se Kalousek do vysoké politiky vrátit. Voliči by to velmi pravděpodobně ocenili a Kalousek by získal pověst průkopníka, který nasměroval českou politiku k demokratickým zásadám a k morálce běžným v civilizovaném světě. Zároveň by výrazně stoupla prestiž KDU-ČSL.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.