Jak se žije na místě, kde byla spáchána genocida? MIR, příběhy ze Srebrenice

V červenci 1995 zde během pouhých několika dnů bylo zabito okolo 8 tisíc lidí. Většinou to byli chlapci a muži bosensko-muslimského původu. Na základě dlouhého a intenzivního vyšetřování byla událost vyhodnocena a klasifikována Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v Haagu jako genocida.

13 fotografií

Nejkrásnější i nejhrůznější

Podle Markéty Slavkové z Etnologického ústavu Akademie věd České republiky, která v Bosně a Hercegovině a zejména pak ve Srebrenici působí jako sociální antropoložka už několik let, poznává člověk v Bosně nejkrásnější i nejhrůznější momenty života.

Dvojčata Ibro a Ibrahim Begić sedí na stećku (středověký náhrobní kámen spojený především s bosenskou církví a lokální představou bogomilství) |foto:Archiv Markéty Slavkové a Violy Tokárové

Na jedné straně je tu krajina, která bere dech, dramatické hory a malebná městečka v údolí, mezi kterými se vinou jako hadi tyrkysově modré řeky. Návštěvník se zde setká se štědrostí a pohostinností místních obyvatel, přestože mnozí z nich žijí na hranici bídy. Na druhé straně zdejší lesy a řeky skrývají hrůznou minulost. Tu připomínají cedule označující lokace masových hrobů, minová pole, opuštěné a rozstřílené domy a také příběhy lidí, kteří přežili.

Hlasy srebrenických matek, které ztratily své muže, syny a otce, přenáší pravidelně mnohé světové mediální agentury. Podstatně méně se mluví o generaci mužů, kteří válku zažili jako děti a v období dospívání. Mužů, kteří ztratili rodiče a jiné blízké příbuzné, zakusili bídu uprchlických táborů a vyrostli bez otcovské autority uprostřed „poválečného chaosu“.

Mire, Ibro, Ibrahim a Ramo

Markéta Slavková a Viola Tokárová nazvaly svůj rozhlasový dokument „MIR, příběhy ze Srebrenice“. Iniciály M. I. R. připomínají jména hlavních postav: Mire, dvojčata Ibro a Ibrahim, Ramo. Jejich iniciály tvoří ve slovanských jazycích srozumitelné slovo mír.

Emin hraje na tamburu |foto:Archiv Markéty Slavkové a Violy Tokárové

Mire, Ibro, Ibrahim a Ramo jsou bosensko-muslimského původu a na základě toho byli oni i jejich rodiny vystaveni násilí a stali se předmětem etnických čistek a následné genocidy. Navzdory životním těžkostem se shodují, že společné soužití různých etnických, národnostních či náboženských skupin v míru je možné.

Nejdůležitější je sdílená zkušenost lidství a vzájemná spolupráce. Největším problémem současné Srebrenice je chudoba a regionální politické elity, které zneužívají etno-národně-náboženské identitní kategorie k dosažení svých vlastních cílů bez ohledu na ty, kteří je volili.

Poezie života ještě nezemřela

Dokument „MIR, příběhy ze Srebrenice“ zavede posluchače také na návštěvu k Eminovi Bektićovi, místnímu muzikantovi, básníkovi a hrdému majiteli stáda koní. Emin se považuje za současného pokračovatele bogomilů, doslova „lidí milých Bohu“.

Návštěva u starosty Srebrenice Mladena Grujičiće (druhý zprava) |foto:Archiv Markéty Slavkové a Violy Tokárové

Mimo jiné zazní také postoje místního novináře Marinka Sekuliće a současného starosty Srebrenice Mladena Grujičiće, kteří jsou bosensko-srbského původu. Mezinárodní kontext se zaměřením na česko-bosenskohercegovinské vztahy komentuje velvyslanec České republiky v Bosně a Hercegovině Jakub Skalník.

Vzácnost i pomíjivost lidského života je často zdůrazňována těmi, kteří přežili válečné hrůzy. Tito lidé nalézají útěchu od tíživých vzpomínek ve vztahu k rodnému kraji a v soužití s přírodou. Každodenní maličkosti jako narození jehňátek nebo projížďka na koni zasněženou krajinou dávají naději, že život zde bude pokračovat.

Současná Bosna a Hercegovina je poválečnou zemí, od které se můžeme mnohé učit o „temných“ i „světlých“ stránkách lidství. Je to země, ve které ještě nezemřela určitá poezie života.