Milujte se, vyzývá Mária Matejčíková. Seděla pět let za to, že ukryla pronásledovaného kněze

17. září 2017

V roce 1951 zaklepal komunisty pronásledovaný kněz Štefan Koštiaľ na dveře jednoho bytu v Bratislavě. Prosil rodinu Luptákovu o pomoc. Přijala ho a poskytla mu úkryt.

Kněze nakonec StB dopadla, u soudu dostal 15 let. Komunisté Luptákovy zničili. Maminka Margita prošla během vyšetřování mučením, odsoudili jí na 12 let vězení, její dceru Máriu drželi týdny na samotce, u soudu dostala pět let vězení za velezradu. Zbytek rodiny nuceně vystěhovali.


Příběh paní Márie Matejčíkové zdokumentovali lidé ze slovenského Post Bellum, partnera české stejnojmenné organizace. Celý záznam vyprávění naleznete na webu Paměť národa. Můžete-li této organizaci pomoci, neváhejte. Vstupte třeba do Klubu přátel Paměti národa. Více na www.postbellum.sk

O pomoc prosil kněz Koštiaľ na začátku roku 1951, protože mu agent StB - provokatér sdělil, že je na seznamu zatýkaných a měl by prchnout. V té chvíli na Slovensku vrcholilo tažení proti církvi. Probíhaly monstrprocesy s katolickými biskupy a představiteli církevních řádů.

Policejní jednotky obsadily mužské a ženské kláštery, církevní majetek zabavily a tisíce řeholníků internovaly. Po asi čtyřech měsících skrývání u Luptákových Koštiaľ beze slova zmizel. Rodina netušila, že se neúspěšně pokusil o přechod hranic.

O půlnoci v neděli 10. dubna 1951 se vypravil na čtyřicetikilometrový noční pochod přes lesy se skupinou 22 řeholníků, kněží a studentů teologie. Mířili k hraniční - v té chvíli rozvodněné - řece Moravě. Nepodařilo se jim přebrodit.

Uvidíme se za pět let

Tři salesiáni, kteří skupinu vedli, rozhodli, že se musí všichni vrátit a pokusí se o přechod později. V lese nebo na železničních stanicích je za svítání téměř všechny pochytali pohraničníci a předali StB.

Mária Matejčíková se svojí sestrou

Během výslechů farář prozradil, kde trávil týdny před nepodařeným útěkem. Policisté si došli pro Margitu Luptákovou. Při zatýkání zkoprnělé rodině suše sdělili, že se nemají čeho obávat, berou jí na stanici jen na hodinku.

U soudu maminka dostala 12 let: „Když mě později zatýkali, tvrdili, že jdu k nim jen na půl hodiny. Tak jsem si vzpomněla na maminku, které říkali, že jí berou jen na hodinku. Tak jsem se s tátou loučila se slovy, že se uvidíme asi za pět let. Odhadla jsem to správně,“ vzpomíná Mária Matejčíková.

Když se konal soud se zadrženými teology, na lavici obžalovaných Koštiaľ neseděl. Estébáci ho během vyšetřování málem utloukli, soud by prostě fyzicky nezvládl. V únoru 1952 ho umístili do bratislavské nemocnice, kde ho nepřetržitě hlídali dva dozorci.

Mučednice Zdenka

Na rentgenologickém oddělení státní nemocnice v Bratislavě pracovala Cecílie Schelingová, řeholním jménem Zdenka, jeptiška Milosrdných sester Svatého Kříže. Když ji hlídka požádala o čaj, přimíchala do něj uspávací prostředky. Zatímco pak bachaři spali, Koštiaľ se s pomocí jeptišky dostal ven.

Sestra Cecília Zdenka Schelingová

Farář ztracený v Bratislavě se vypravil na známé místo k Luptákům, kde se o něj postarala Mária. Nevěděla, co všechno se stalo. Dostal od ní nějaké peníze, oblečení, a Mária ho doprovodila na kontaktní adresu v Křížovnické ulici, kde žili sourozenci František a Marie Tomečkovi. Od nich pak pokračoval dál k jistému Michalu Gustavu Sušilovi.

Řeholnice Mária Krnáčová, známá rodiny Luptákových, knězi obstarala falešný občanský průkaz. Ze jmenovaných později vyšetřovatelé vytvořili velezrádnou skupinu a všichni u soudu dostali pět až patnáct let vězení.

Na statečnou jeptišku Zdenku čekal mučednický osud. Policii došlo, že to s tím náhlým tvrdým spánkem ostrahy není jen tak. A připravila past. Na oddělení přibyli tři další kněží. Řeholnice jim opět pomohla a chytla se do provokace. Během výslechů jí nahou tloukli do bezvědomí, topili jí, týrali nespaním a hlady. Jeptiška zatvrzele odmítala prozradit, kde se skrývá Koštiaľ, a jmenovat další lidi, kteří při útěku pomáhali.

17. června 1952 ji odsoudili k 12 letům vězení. Dozorci jí věnovali enormní pozornost a opakovaně jí vyslýchali a mučili, aby z ní dostali, kde se kněz ukrývá. Nešlo jim do hlavy, že to z ní nemůžou dostat. Možná i v souvislosti s podvýživou, mučením a celkovým zchátráním jejího těla, vážně onemocněla. Nahmatala si rakovina prsu. Jako zdravotní sestra věděla, co se musí. Žádala lékařské vyšetření a léčbu.

Dozorci měli z jejího stavu legraci. Po měsících se správa věznice rozhodla a milostivě povolila vyšetření a pak i amputaci prsu. Ovšem bez anestezie a narkózy. Takový luxus si prý měla zasloužit spoluprací. Sestra odmítla. Těžko si představit, jakou bolest při zákroku prožila. Rakovina metastázovala. Dne 16. dubna 1955 sestru Zdenku urychleně propustili na svobodu, aby nezemřela ve vězení.

Mária Matejčíková dnes

Umírající řeholnice doufala, že ji přijmou na dožití v jejím klášteře, ale úřady to sestrám zakázaly a ty poslechly. Několik dnů strávila v bytě přítelkyně, načež té se podařilo sehnat jí lůžko v řádovém ústavu v Trnavě. Představená hrozby komunistických úřadů prostě ignorovala. Tady sestra Zdenka 31. července 1955 zemřela. Proces blahořečení Zdenky Cecílie Schelingové zahájil slovenský arcibiskup Sokol v roce 2000, papež Jan Pavel II. její blahořečení potvrdil v červenci 2003.

Važte si všeho dobrého

Mária Luptáková, dnes Matejčíková, nastoupila pětiletý trest v Rimavské Sobotě, kde se potkala v pletárenské dílně se svojí utrápenou maminkou. Brzo Máriu přemístili do Banské Bystrice, kde se mezi vězni šířila planá naděje, že půjdou brzo domů. Nově dosazený komunistický prezident Zápotocký vyhlásil amnestii. Týkala se však jen kriminálních vězňů.

Máriu převezli do Gottwaldova, pak jí čekala věznice a tábor v Želiezovcích. Ve výkonu trestu pracovala v krejčovské dílně, gumárenské a tabákové továrně, jako zahradnice a nakonec se dostala, byť o to nestála, do kanceláře jednoho ze starších velitelů věznice. Po dvou a půl letech v roce 1954 jí úřady na žádost nemocného otce propustily.

Mária Matejčíková dnes

Nejspíš se za ní přimluvil i vězeňský hospodář, kterému posluhovala v kanceláři. Detaily a okolnosti předčasného a v případě politických vězňů odsouzených za velezradu výjimečné propuštění neznáme. Soudní spisy Národní archiv při dělení republiky předal slovenským kolegům. V archivu v Leopoldově nám sdělili, že spis skartovali.

Po propuštění žila s otcem a mladší sestrou. Pracovala v kanceláři v čedičových lomech v Krupině, kde se zamilovala do bývalého politického vězně Alexandra Matejčíka. Toho StB zatkla v prosinci 1949 a jako bývalého generálního tajemníka mládežnické organizace Demokratické strany odmítající spolupráci s StB ho odsoudili na 18 let. Odseděl si dvanáct.

Mária Matejčíková, nominovaná na Cenu Paměti národa v roce 2017, na závěr svého vyprávění pro Paměť národa vzkazuje: „Lidé, milujte se! Važte si všeho dobrého, co máte. Chraňte si to pro sebe, pro své děti, pro dobré i zlé sousedy. Takový je svět. Takoví jsme my. Všichni se chceme mít spokojeně, blaženě, dobře. Děkuji.“

autor: Mikuláš Kroupa
Spustit audio