Miloš Zeman si škodil svou rétorikou možná víc než nějakým jednáním, soudí ústavní právník Gerloch

„Miloš Zeman si škodil rétorikou možná více než nějakým jednáním. Ten způsob vystupování, který je mu vlastní a začal už kritikou minulého režimu v roce 1989, kdy sporně tvrdil, že ve vzdělávání zaostáváme za Nepálem,“ připomíná s tím, že exprezident si někdy předem neověřoval, co říká, a to vedlo k soudním sporům.

Čtěte také

Pánem vlády je premiér, ne prezident. Ústava k tomu dává jasná vodítka, zdůrazňuje právník Kysela

Jedním ze sporných Zemanových kroků bylo otálení se jmenováním ministra zahraničí Jana Lipavského (Piráti). Gerloch tehdy jako jeden z mála ústavních expertů tvrdil, že prezident nemá povinnost premiérovi vyhovět.

Člen vlády podle Ústavy nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce, vedle toho prý ale mohou existovat i další důvody, jako je například střet zájmů nebo bezpečnostní rizika.

Gerloch přitom argumentuje i tím, že o kandidátech na ministry často rozhodují jednotlivé koaliční strany, a pokud by prezident měl povinnost jejich nominanty jmenovat, znamenalo by to, že nerozhodují ústavní činitelé, ale vedení stran.

Ústava záměrně neříká, že Česká republika má parlamentní formu vlády, protože ji nemá.

„Myslím, že Zeman vycházel z toho, že u nás existuje systém dvojí dělby moci. Ta se dělí na moc zákonodárnou, soudní a výkonnou a prezident je sice součástí moci výkonné, ale do určité míry autonomní. Má své pravomoci a s vládou spolupracuje, současně ale představuje jakousi protiváhu, která byla posílena přímou volbou,“ míní.

Profesory měl jmenovat

Oproti častému konstatování, že Česko je parlamentní republikou, je prý třeba vnímat to, co skutečně stanovuje Ústava. Gerloch upozorňuje například na silné postavení Ústavního soudu, který v parlamentních republikách není vůbec anebo je podřízen parlamentu.

Nesouhlasil jsem s tím, že nejmenoval navržené profesory Univerzitou Karlovou. Tam má prezident velmi malý prostor.

„A stejné je to u pozice hlavy státu, prezident od začátku měl pravomoci, které nevyžadují spolupodpis předsedy vlády. A zase z druhé strany předseda vlády má v něčem silnější postavení než v klasické parlamentní republice. A mimo jiné Ústava záměrně neříká, že Česká republika má parlamentní formu vlády, protože ji nemá,“ zdůrazňuje.

Ústavní právník poukazuje na to, že prezident Petr Pavel hodlá zvažovat veto některých zákonů a stejně tak má možnost obracet se na Ústavní soud ohledně přezkoumání ústavnosti zákonů. A je jen na něm, jak často bude svého práva využívat.

Čtěte také

Ústavní soud by se kompetenční žalobou vůbec neměl zabývat, míní ústavní právník Gerloch

Podle Gerlocha je vedle normativního textu zákona, tedy v tomto případě zejména Ústavy, důležitá i ústavní praxe. Na jejím vytvoření se přitom Miloš Zeman podílel stejně jako jeho předchůdci ve funkci.

Připouští, že se exprezident snažil nejasností a nepřesných formulací v Ústavě využívat, odmítá ale, že by byl obhájcem jeho kroků, jak bývá někdy vnímán. „Vycházel jsem ze svých akademických názorů, které jsou publikovány a nebyly přizpůsobovány osobě prezidenta,“ tvrdí.

„Nesouhlasil jsem, a to je myslím celkem známo, s tím, že nejmenoval navržené profesory Univerzitou Karlovou. Tam má prezident velmi malý prostor, protože je to v režimu kontrasignace. Na rozdíl od jmenování člena vlády, to je politická funkce, tam se ani nelze soudit,“ uzavírá Gerloch.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.