Miloš Zeman se rozhodl hrát v Česku první housle. Proč Moskva přivítala Snowdena s otevřenou náručí?

02138357.jpeg
02138357.jpeg

Zahraniční tisk je přesvědčen, že prezident Zeman chce zavést prezidentský systém a posílit svou roli za každou cenu. Rusko Západ nenávidí právě tak, jako obdivuje – případ zběhlého amerického špiona však využívá spíše k protiamerické propagandě. Berlusconiho opouštějí ženské obdivovatelky, což by mohla být předzvěst volebního neúspěchu. V Německu si připomínají v těchto dnech sto let od prvního řádění šíleného střelce ve škole.

Čtvrtletní magazín New Eastern Europe na svém webu píše, že skandál Nagygate, který otřásá českou politikou, zahájil hlubokou proměnu českého politického systému. Parlamentní uspořádání se drolí, a na jeho místo se v osobě Miloše Zemana dere systém prezidentský. „O více pravomocí si říkal už během dvou předcházejících období Václav Klaus. Ten však svým podrýváním autority parlamentu především vzdaloval Česko od jeho unijních partnerů – například tím, když feministky a environmentalisty označil za nacisty jedenadvacátého století,“ míní magazín, který vychází v polském Krakově.

Miloš Zeman má v tomhle ohledu více štěstí. Prezidentská moc se mu skutálela do klína bez potřeby uchylovat se ke klausovským extrémům. Proto rád zdůrazňuje, že disponuje velmi silným mandátem z přímé volby. Od okamžiku vypuknutí Nečasova skandálu nepromarnil ani vteřinu a ihned se vtlačil do centra dění. Takticky se však nevydával za hranice prezidentského mandátu. Nedělal však ani nic pro to, aby zneklidněná česká veřejnost začala svým politikům opět důvěřovat. S určitým odstupem lze na celou nynější českou krizi pohlížet jako na pokus Zemana získat pro sebe či pro prezidentský úřad silnější pravomoci.

Úvahu o úřednické vládě potvrdil prezident Miloš Zeman po jednání tripartity - na snímku s premiérem v demisi Petrem Nečasem

Česká občanská společnost je navíc kvůli neustálým Klausovým útokům zakřiknutá, zpacifikovaná a nemá dost energie prosazovat svá stanoviska. „Bez ní si nicméně Česká republika svůj robustní parlamentní systém neudrží. Pozvolna se změní v prezidentskou republiku,“ míní magazín. Politicky aktivní veřejnost je však jen zbožným přáním. Není pravděpodobné, že by mohla rychle začít ovlivňovat politický proces. Jednání za zavřenými dveřmi, které doprovázelo nynější Zemanovo rozhodnutí, rozhodně neodpovídá politickým trendům jedenadvacátého století, míní magazín. Pravdou je, že čtyřiadvacet let po pádu komunismu by si Češi zasloužili kvalitnější politicky systém, než jaký mají.


Tisk: Zeman si chce ponechat moc ve svých rukou

Český prezident Miloš Zeman si chce ponechat moc ve svých rukou, reagoval dnes slovenský tisk na záměr hlavy státu jmenovat úřednickou vládu, která nemá podporu politických stran. „Obava, že prezident Zeman bude své představy o české politice prosazovat při každé příležitosti, se naplnila. Zatímco dosud mohl vládě či sociálním demokratům jen dělat něco na truc, dnes má situaci zcela v rukou,“ napsal list Sme. List doufá, že Zeman novou vládu neponechá v úřadu, pokud jím jmenovaný kabinet nezíská důvěru sněmovny. „I kdyby působení příští vlády prezident uměle neprotahoval, už dnes je daleko za hranicí toho, jak si při jmenování úřednických vlád počínali jeho předchůdci Václavové – Havel a Klaus,“ poznamenal list.

Deník také připomněl, že předchozí úřednické vlády Josefa Tošovského a Jana Fischera se od budoucího českého kabinetu liší minimálně v tom, že se v parlamentu opíraly o spolehlivou většinu, která byla výsledkem politické dohody. Dosluhující česká koalice prosazuje pokračování současné vlády v čele s nynější předsedkyní Sněmovny Miroslavou Němcovou. Úřednickou vládu její strany nejspíš nepodpoří. ČSSD a KSČM pak připouští kabinet úředníků jen jako krátkodobé řešení na cestě k předčasným volbám. Ty si ale podle dřívějších vyjádření nepřeje zase Zeman.

Jiří Rusnok byl na Pražském hradě prezidentem Milošem Zemanem jmenován premiérem

Německý list Frankfurter Rundschau je přesvědčen, že prezident Miloš Zeman chce očividně sám převzít opratě řešení politické krize v zemi. Rakouský deník Wiener Zeitung je toho názoru, že úřednický kabinet Zemanovi přinese více pravomocí, takže Česko bude rázem vypadat jako prezidentská republika. Prezident Zeman se podle vídeňského listu nikdy netajil, že chce být politicky aktivní hlavou státu, která se bude podílet i na všední politice. Nyní proto využívá vládní krizi k tomu, aby předvedl, co tím myslel. Rakouský deník s odkazem na české analytiky uvedl, že Zeman počítá s tím, že mu nezkušený úřednický kabinet přenechá více pravomocí.

Frankfurter Rundschau v souvislosti se Zemanovým záměrem jmenovat premiéra připomněl, že se přitom několik dní zdálo, že Česko bude mít poprvé v historii ženu v premiérském křesle. Tyto naděje však neměly dlouhého trvání, napsal německý list.


Dvojznačný postoj Ruska k Západu

Ruská státní televize nedávno odvysílala dokumentární film o loňských střetech demonstrantů s policií v Moskvě. „Nebyla nouze o dramatické situace, ale mně osobně utkvěl především jeden symbolický záběr. Ruka neviditelného agenta, vměšujícího se do ruských vnitřních záležitostí, přepočítávala tlustý balíček stodolarových bankovek,“ píše zpravodaj BBC Steve Rosenberg. Záběr podle něj mohl vzniknout kdekoli, ale jeho zařazení do dokumentu mluvilo jasnou řečí – nepokoje v ruských ulicích financují Spojené státy. Státní televize sdělila svým občanům jednoduché poselství – je na čase zakopat válečné sekery, a bránit Matku Vlast před zahraničními narušiteli. Jinými slovy: kdo demonstruje proti Kremlu, je nepřítelem státu. A když ruská tajná služba nedávno odhalila údajného špiona CIA, zamaskovaného v blond paruce, lidé se tím více utvrdili, že je třeba mít se na pozoru před věrolomným Západem.

Tento typ propagandy samozřejmě není ničím novým. V ruských médiích se například dostalo v roce 2009 velké pozornosti zprávě, že tehdejšího prezidenta Dmitrije Medveděva špehovali zahraniční špioni na summitu G20. „Lidem ze Západu jde o jediné – špehovat nás a zobrazit nás v co nejtemnějších, odporných barvách,“ řekl reportérovi BBC moderátor zmíněné show Vladimir Solovjov. Západu podle něj nejde o nic jiného, než srazit Rusko na kolena. „My Rusové jsme hluboce přesvědčeni, že nás nenávidíte. Ze všech stran slyšíme, že jsme nejhorší národ v Evropě, a že bychom se měli chovat jako poslušná, roztomilá kočička. Jenomže my jsme obrovský a strašidelný medvěd, a nechceme být pro nikoho domácím mazlíčkem. Jsme, co jsme, a vy ze Západu se s tím musíte naučit žít. Sorry, pánové,“ dodal hlasatel.

„Není pochyb, že medvědi jsou nebezpečné šelmy, ale tohle tradiční ruské uvažování je lehce paranoidní. Rusové vidí spiknutí na všech stranách,“ píše BBC. Například po letošním finále televizní písňové soutěže Eurovize se neozval nikdo menší než šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov, aby si postěžoval, že hlasy ve prospěch ruské písně byly „ukradeny“. A vlastně celá soutěž podle něj byla neregulérní. Podobné podrážděné reakce jsou velmi časté ve sportu. Stále znovu je v Rusku slyšet, že zahraniční sudí jsou podjatí a protiruští. „Když přijde na sport nebo strategický průmysl, vždycky jde o geopolitické a ekonomické zájmy,“ tvrdí Nikolaj Valujev, bývalý boxer těžké váhy, který je dnes poslancem ruské státní Dumy. „Rusko pokrývá plnou šestinu zemské plochy. Máme obrovské nerostné bohatství a zdroje pitné vody. To mnoha zemím vadí. Proto se snaží prezentovat Rusko jako zaostalou říši zla. Západ se nás bez přestání snaží poučovat a ovládat,“ dodává poslanec.

Moskva, Rusové, moskevská ulice, Rusko

Co se ovládání týče, podle BBC je na něj expertem především Vladimir Putin. Loni podepsal zákon, který omezil financování nevládních organizací, a plošně jim udělil nálepku zahraničních agentů. Podle Kremlu totiž Západ prostřednictvím nevládek hodlá destabilizovat Rusko. Častý výskyt výroků o cizích agentech však podle BBC neznamená, že bychom se vraceli do časů studené války. Ruský establishment sice na jedné straně démonizuje Západ, ale na druhé straně je jím fascinován a snaží se mu co nejvíce přiblížit. Bohaté ruské rodiny tam nakupují, posílají tam studovat své děti a ukládají si tam své peníze. Je to pokrytectví, nebo schizofrenie?

„Co se Putina týče, ten si nejspíš opravdu myslí, že nepřátelé jsou všude kolem něj. Ostatní však berou propagandu spíše jako hru,“ míní Lilia Ševcova z moskevského Carnegieho centra. Kreml je podle ní plný cyniků, kteří mají na Západě své rodiny i bankovní účty. „Do západních struktur se integrovali do té míry, že snad ani nemohou své propagandě věřit. Proč by pak posílali děti do Londýna a Oxfordu?“, podivuje se politoložka. Podle ní Rusové musejí dodržovat pravidla ideologické hry, a ta pravidla říkají, že jejich vlast je obležena. „Jinak by Kreml nemohl stíhat opozici. K tomu nutně potřebuje nepřítele,“ dodává Ševcova. Dnešní Rusko ve skutečnosti není ani medvěd, ani domácí mazlíček – ze všeho nejvíce se podobá státnímu znaku, tedy dvouhlavému orlu, jehož jedna hlava hledí na východ a druhá na západ. Jedné se Amerika a Evropa líbí, druhá naopak soudí, že na Západ lze svést všechny domácí problémy.


Snowden umožnil Moskvě zostřit protiamerickou rétoriku

Analýze BBC je blízký také komentář německého týdeníku Spiegel k útěku bývalého amerického agenta Edwarda Snowdena z Hongkongu do Moskvy. „Jen málo Američanů si dnes může být jisto srdečným uvítáním v Moskvě. Rozhodně mezi nimi nejsou americký prezident Obama nebo šéf americké diplomacie Kerry,“ míní týdeník. Rusové však o víkendu neskrývali nadšení, že muž, který informoval světovou veřejnost o americkém odposlouchávacím programu Prism, zamířil právě na jejich území. „Pane Snowdene, jste u nás srdečně vítán. Zůstaňte v Rusku,“ uvedl na tweetu ruský poslanec Robert Schlegel, který býval mluvčím prokremelské mládežnické skupiny Naši, známé tím, že se ostře vymezovala vůči zahraničním diplomatům.

I když přítomnost politického uprchlíka nebyla na dlouho, stala se manou nebeskou pro ruské antiamerické nálady. Kreml sice trvá na tom, že netušil vůbec nic o kontaktech Snowdena s ruskými úřady – ale je moc rád, že ho tam má. „Rusku se už zajídá americké peskování za potlačování svobody slova a občanských práv. Snowden nabídl Moskvě šanci otočit šachovnici a vystoupit na ochranu práv štvance před všemocnými tajnými službami USA. Doufají, že si tím přičtou globální body,“ píše Spiegel.

Bývalý technik amerických tajných služeb Edward Snowden obviněný v USA ze špionáže má odletět z Moskvy do Havany

Také předseda zahraničněpolitického výboru ruské státní Dumy Alexej Puškov potvrdil, že Moskvě přišla Snowdenova návštěva vhod. „Rusko-americké vztahy jsou značně napjaté. A jelikož se k nám Spojené státy nechovají zrovna přátelsky, nemohou čekat ani žádné velké porozumění ze strany Ruska,“ dodal. Snowden měl původně už v pondělí odletět z Moskvy před Kubu do Ekvádoru, ale pak zmizel. Rusové sice tvrdí, že o něm nic nevědí, podle Spiegelu je to však nepravděpodobné – ruská vláda pořád ještě vlastní většinový podíl v Aeroflotu. Některé zdroje spekulují, že jej vyslýchají ruské tajné služby.

Zatímco Čína se snažila Snowdena rychle zbavit, moskevský jásot nepřekvapil Dmitrije Trenina z moskevského Carnegieho centra. „Snowdenův případ ukazuje, jak moc se liší postoje Číny a Ruska ke Spojeným státům. Zatímco Peking konflikt nechce, Moskva ho vitá,“ míní analytik. Patrné to bylo už v roce 2012, kdy anglicko-jazyčná televize Russia Today pozvala do talkshow zakladatele serveru WikiLeaks Juliana Assange. Moskevská vstřícnost vůči uprchlíkům a těm, kdo vyzrazují skandální tajemství, je však omezena výhradně na kritiky Západu. Když například novinář Grigorij Pasko odhalil, že ruská tichomořská flotila hází do oceánu jaderný odpad, vyfasoval čtyři roky za zradu a špionáž.

Nejvýznamnější čínský list dnes kvůli Snowdenovi ostře zaútočil na Spojené státy. Oficiální deník čínské komunistické strany Žen-min ž'-pao odmítl obvinění, že Čína usnadnila odjezd Snowdena z Hongkongu, kde se od 20. května ukrýval. List rovněž napsal, že Snowden „strhnul Washingtonu svatouškovskou masku“. Ostře formulovaný komentář na titulní straně zahraničního vydání deníku je reakcí na rozhořčenou kritiku Washingtonu, podle nějž Peking Snowdenovi umožnil utéct z Hongkongu do Moskvy. Tato slovní přestřelka znamená zhoršení vztahů mezi USA a Čínou, experti ale míní, že se Washington neuchýlí k žádné „trestné akci“.


Konečně známe Berlusconiho, jaký doopravdy je

Milánský zpravodaj BBC Alan Johnson dnes komentuje v bleskové analýze včerejší rozhodnutí italského soudu, který uložil sedm let vězení Silviu Berlusconimu v aféře Rubygate. Italský expremiér byl obžalován z pohlavního styku s nezletilou prostitutkou, což je v Itálii trestné. Politik byl rovněž odsouzen k doživotnímu zákazu výkonu veřejné funkce. Proti rozsudku soudu prvního stupně se Berlusconiho obhájci již podle očekávání odvolali. Případ se tak nejspíš protáhne na celé roky.

„Pro Berlusconiho to byla další ostudná prohra v další soudní bitvě. Těžko však říci, jak moc ho do budoucna poškodí,“ uvažuje BBC. Oponenti expremiéra nyní tvrdí, že u soudu konečně vyšlo najevo, jaký je Berlusconi ve skutečnosti – je to korupčník a lhář, postrádající elementární mravní kvality vůdce národa. Jenomže Silvio se umí bránit velmi tvrdě – verdikt vyloží jako další důkaz o spiknutí levicového italského soudnictví proti své osobě. Bude tvrdit, že se jej temné síly snaží nedemokraticky vytlačit z politiky. „Tragické je, že těmto slovům uvěří milióny občanů Itálie,“ dodává BBC.

Silvio Berlusconi

Německý magazín Spiegel poznamenává, že Italům sice přijdou zprávy o premiérových sexuálních orgiích na takzvaných bunga-bunga večírcích zábavné, ale Italky, který byly dosud nejpočetnější skupinou, podporující Berlusconiho, se od něj ze stejného důvodu odvracejí. Pokud aféra s nezletilou Ruby oslabí Berlusconiho volební potenciál a bude jasné, že případné předčasné volby nevyhraje, mohou se Italové směle vydat k urnám, poznamenává týdeník.

Magazín připomíná, že Berlusconi s justicí zápasí dlouhodobě. V posledních měsících však pro něj skončilo hned několik kauz nepříznivě. V květnu mu například odvolací soud potvrdil čtyřletý trest vězení za daňové úniky ve společnosti Mediaset, kterou vlastní. Šestasedmdesátiletý mediální magnát však dosud nikdy nebyl odsouzen pravomocně.


„Stýčku, nestřílej na nás!“ aneb sto let od prvního školního masakru

Německý magazín Spiegel na svém webovém portálu věnovanému historii připomíná sté výročí prvního masakru šíleného střelce ve škole. Došlo k němu v pátek 20. června 1913 v Brémách. Do Marienschule vešel krátce před jedenáctou devětadvacetiletý nezaměstnaný učitel Heinz Jacob Friedrich Ernst Schmidt – a začal střílet do dívek. Historicky první známý školní masakr v dějinách je popsán velmi podrobně. Schmidt, který bydlel v Brémách teprve půl roku, na místě zastřelil dvě děvčata. Třetí dívka si zlomila vaz, když se v panickém útěku pokusila přelézt vysoké zábradlí. Pěti- a šestileté zoufale prosily o milost: „Strýčku, nestřílejte na nás!“

V chlapeckém křídle měli více štěstí – učitelé zatarasili dveře a nařídili žákům, ať vyskakují z oken na dvorek. Mezitím přiběhl školník, který uslyšel výstřely. Bez rozmýšlení se zezadu vrhl na útočníka, který se právě pokoušel dostat do zabarikádované třídy. Začala nelítostná rvačka. Schmidt nakonec školníka postřelil – kulka prošla čelistí a vyletěla tváří ven. Muž upadl do bezvědomí, zatímco šílený střelec vyběhl do patra a začal ostřelovat chlapce, prchající přes dvůr. Pět z nich zasáhl, naštěstí ne smrtelně. Jedna kulka dokonce prošla střechou blízké budovy a postřelila pokrývače. Schmidtovi se pak postavil do cesty učitel Hubert Möllmann, a i když byl postřelen do hrudi, podařilo se mu srazit vraha na zem. Pak jej ale druhá kulka zasáhla do břicha.

Mezitím se ke škole začali sbíhat vyděšení rodiče. Okolo budovy se shromáždil velký dav přihlížejících. Několik odvážlivců se však vydalo pronásledovat vraha. Jak tehdy napsal list Berliner Lokal-Anzeiger, vše rozhodl odvážný kočí, který srazil Schmidta na zem vidlemi a zasadil mu několik silných úderů. Za 15 minut bylo po všem. Obětí bylo nakonec pět – dvě dívky zemřely v následujících čtyřech týdnech v nemocnici. Policie jen taktak uchránila Schmidta lynčování na místě činu – na rozzuřený dav rodičů museli strážci pořádku dokonce vytáhnout pistole a šavle.

Truchlící chlapec v americkém Newtownu

Císařské Německo tehdy slavilo 25. výročí nastoupení Viléma II. na trůn, tragédie však pronikla na první strany všech novin a psaly o ní dokonce New York Times. Následovala ostrá veřejná debata o zákazu prodeje zbraní, protože duševně nemocný Schmidt si bez potíží opatřil tisícovku nábojů a několik revolverů Browning. Pravdou je, že už v březnu a dubnu dva prodejci zbraní kontaktovali policii a upozornili ji, že Schmidt si zakoupil podezřele mnoho zbraní a munice. Vyšetřování však nikam nevedlo.

Schmidt byl synem protestantského pastora a v roce 1911 jej propustili ze sanatoria, údajně vyléčeného z paranoidní schizofrenie. Den před masakrem mu otec zemřel, z čehož útočník obvinil jezuitský řád. Ten byl sice od roku 1872 v Německu zakázán, ale lidé se sklonem ke konspiračním teoriím jezuity společně s Židy a svobodnými zednáři nadále vinili z machinací proti Kaiserreichu. Spiegel závěrem připomíná, že Marienschule byla zničena za druhé světové války při bombardování, a také hroby pěti dívenek byly dávno zrušeny. Vrah neputoval kvůli své chorobě před soud a dožil v brémském ústavu pro duševně choré, kde zemřel v roce 1933. „Při svém zatýkání prohlásil, že tohle je jenom začátek – už to prý nikdy neskončí. V tom byla jeho slova chmurně prorocká,“ píše týdeník. Od roku 1913 totiž dochází k dalším a dalším masakrům na školách, od Erfurtu před Winnenden a Littleton až po zatím poslední americký Newtown.