Miloš Šenkýř: Síla čtyřicet let starého rychlovlaku projet i do hospod
I negativní reklama je reklama. A platí to i o cestě rychlovlaku TGV Českou republikou. Je sice hrozné, že za ty miliony mohlo jet mnoho jiných pravidelných vlaků. Ale o stavu železnic se diskutuje mnohem více než dřív, a to je úspěch.
Čtyřicet let starý rychlovlak dokázal to, co by jeho novodobá verze možná neuměla. Vyvolat diskusi. Příjezd oranžového TGV stál víc než deset milionů korun. A stálo to peníze nás všech. Protože i když Správa železnic sehnala příspěvky od svých partnerů, pomohli většinou ti, kteří dostávají od stejné státní instituce veřejné zakázky. A peníze k nim jdou z veřejných prostředků.
Čtěte také
Přesto můžeme hledat i pozitiva. Neoficiálně to přiznávají i na Správě železnic – i negativní reklama je reklama. A o takové publicitě, jakou oranžová souprava vyvolala, se může jen zdát i supermoderním vodíkovým vlakům, které jely po tuzemsku o nějaký čas dříve. Byť v tomto případě s jiným financováním. Výrobce propagoval vlak, ne stavitel infrastruktury její myšlenku.
Stačilo možná změnit slova. Nebavit se o tom, že má toto konkrétní TGV přiblížit chystané vysokorychlostní trati a sloužit k jejich propagaci. Ten vlak nepřesvědčí přesvědčené a kritiky ještě zatvrdí.
Šťastní francouzští železničáři
Čtěte také
Průjezd oranžového vlaku byl mementem – máme šanci dohnat zpoždění 50 let, pokud tedy stavba začne. Ten možná spíše muzeální kus ukázal ne na co se máme těšit, ale jaký obrovský časový úsek musíme dohnat. I tím, že on je už vyřazený – zatímco třeba v Brně přetínal tramvajové koleje, po kterých denně jezdí i soupravy vyrobené dávno před ním.
Ptal jsem se ředitele příslušného odboru Správy železnic, jestli vsadí svou funkci na to, že za deset let tady normální – ne muzejní – rychlovlaky budou jezdit. Řekl, že to tak prostě bude.
Jeho optimismus bych chtěl mít ve chvíli, kdy mnoho tuzemských lokomotiv je starších než jejich strojvedoucí a kompletně rozkopáváme na hlavních koridorech tratě opravené v polovině 90. let. To je konkrétně příklad prvního koridoru mezi Brnem a Blanskem.
Čtěte také
Jenže on ten rychlovlak vlastně ukázal, že moc jiných možností není. Že prostě kopnout musíme. Ta připomínka stála více než deset milionů v situaci, kde jinde těch deset milionů chybí. Kdy konkrétně v dopravě škrtáme kvůli úsporám další a další spoje.
Možná by bez té jízdy nebyli tak šťastní francouzští železničáři, kteří prý nepamatují takové ovace, jakých se jim dostalo minimálně v ulicích Brna, kde nadšenci o půlnoci lemovali koleje, po nichž projížděli.
Bez té jízdy by přesvědčení byli dále přesvědčenými, ti ostatní by zůstávali na svém. Ale mluvilo by se o vlacích výrazně méně, nediskutovali bychom tolik o stavu současných železnic, kde na nich chybí peníze a na co. Vlak obrazně řečeno vjel do hospod, dal námět k diskusím, ať už obdivným, kritickým, nostalgickým nebo útočným. Kdy se to jinému tématu podařilo?
Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
