Miloš Šenkýř: Referenda už řeší i sousedské spory. I to vlastně může být dobře
Pro některé radnice byla donedávna místní referenda spíše hrozbou. Přiznejme si to. Politici je vnímali často jako způsob, který ohrozí jejich plány a zviditelní opozici, včetně té nepolitické – názorové – za dveřmi jednacích sálů. Víkend prokázal, že radní stále častěji umějí v hlasováních najít jistotu. Například tehdy, když potřebují opřít své postoje o názory místních lidí.
Výsledek hlasování je tak stále častěji radikální argument, který dokonce může přispět k řešení názorů a sporů uvnitř obce. Buďme konkrétní.
Čtěte také
V Drnovicích na Zlínsku hlasovali o obchvatu. Tedy o tom, jestli ho zastupitelé mají podporovat, protože jako většina dopravních staveb omezí část místních. A právě v kladné odpovědi čtyř pětin hlasujících teď mají argument, proč stavbu podporovat. Ti nesouhlasící se nepodrobují jen pár lidem na radnici, ale většině obce.
Ještě jasnější jsou pro radnice referenda kolem nových projektů. A tak odmítli v Tovačově podpořit rozšíření těžby štěrkopísku, ve Velkém Beranově vybudování logistického areálu a v Drnholci větrné elektrárny.
Upravit zákon o místních referendech
Jenže tady se už dostáváme na křehkou hranici. Pokud je výsledek hlasování pro radnici závazný, může ji za čas dostat do úzkých. Drobná chybička při formulování věty pro hlasování může ovlivnit obec na dlouhé roky. Minimálně tedy na dva, po kterých jde o téže věci hlasovat znovu.
Čtěte také
Před rozhodováním může být hrozba referenda jakýmsi beranidlem vůči investorům, aby za svůj projekt přispěli více, aby ho změnili. V okamžiku, kdy ovšem referendum zaváže radnici proti projektu bojovat, už ani sebelepší nabídku přijmout nesmí. Třebaže by ji teď všichni brali.
Něco by o tom mohli vyprávět v Nových Heřminovech na Bruntálsku, kde se kdysi referendem postavili proti stavbě přehrady. Příprava projektu nádrže přesto pokračuje, ale referendum v mnoha případech obci svázalo ruce i tam, kde by dohoda byla ku prospěchu.
Chybami se ale učí nejen člověk, ale i zastupitelé a aktivisté. Je proto otázka, jestli neuvažovat dokonce o úpravě zákona o místních referendech. Pokud bude starosta například chtít stanovit, jaký objem investice do konkrétního projektu je pro obyvatele ještě přijatelný, musí dát řadu otázek. Tak, aby na každou šlo odpovědět ano či ne. Tak to žádá zákon.
Když bude chtít obec koupit zdevastovaný areál, proč by nemohla dát obyvatelům možnost stanovit – samozřejmě vhodným způsobem – i maximální sumu? A tlačit tím majitele? Proč nedat obcím možnost v takovém hlasování i variantní odpovědi? A proč neumožnit za určitých okolností (ve vybraných hlasováních) účast nejen obyvatelům, ale i těm, kdo v obci vlastní pozemky?
Právník by mohl připomenout, že nic radním nezakazuje udělat ankety, průzkumy a hlasování. Ale učíme se to. A navíc: Referenda jsou přece jenom referenda.
Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
