Miloš Šenkýř: Jak nám orloj ukazuje „slovíčkaření“ z druhé strany
Když jsem kdysi začínal psát pro noviny, věnovala mi tehdejší vedoucí památkového odboru brněnského magistrátu útlou knížečku. Jmenuje se Stručný slovník památkové péče. Je z roku 1983, tedy starší než náš současný památkový zákon. Tehdy to příslušná úřednice komentovala slovy – to abyste věděl, že není tak úplně totéž kopie, faksimile, replika či multiplikát.
Vlastně jsem se k té knize vrátil teď, když vypukly diskuse o podobě, jakou má část Staroměstského orloje v Praze. K těm slovům, jako je kopie, padají v této souvislosti ještě přídavná jména jako „umělecká“. Přemýšlel jsem nad tím, kolik slov padlo v souvislosti s tím, co je teď na orloji místo Mánesových děl.
Čtěte také
Někdo by to možná označil za slovíčkaření. Co musí vzniknout původními technologiemi, kde je potřeba něco napravit, kde naopak může tvůrce pustit uzdu fantazii. A tak jsem si kvůli tomu slovíčkaření našel i pět let staré stanovisko ministerstva kultury, aktualizované naposledy letos na jaře.
Ministerstvo si hned v úvodu trošku myje ruce. Právní výklad předpisů může dávat jen soud. Ale pak se na hustě popsaných stranách pouští do výkladu, jak který předpis, slovník či odborné dílo definuje pojmy kopie, faksimile, replika.
Modernizované malby
Stojí za to si ten dokument přečíst. Hraje dokonce i s rozměry díla, materiály a dalšími faktory. V případě repliky dokonce říká, že by ji měl dělat autor, což je u starších děl vlastně nemožné.
Ale co zdůrazňuje a jednoznačně doporučuje: při objednání kopie čehokoli uvést rovněž měřítko, materiál a způsob zpracování. Moc by mne zajímalo, zda právě tohle obsahovaly písemnosti spojené s pracemi na pražském orloji.
Ono právě to „slovíčkaření“ dokázalo a dokáže mnoho věcí proměnit. Nejde jen o právní formulace a pořadí paragrafů. Jde o to, abychom slůvkem – konkrétním slůvkem – mysleli totéž, a když ne, vysvětlili ho. Vzpomeňme, jak při koronavirových omezeních politici stavěli na roveň pojmy katastr a území obce, bydliště a trvalý pobyt, karanténu a izolaci. A kolik nejasností potom z toho bylo, ať už právníci do závěrečných dokumentů napsali cokoli.
Při vší té nejednotě by se nešlo divit, kdyby spory o podobu zvěrokruhu na pražském orloji skončily raději ve ztracenu. Mohly by ukázat, že slovíčkaření má někdy – možná víc než myslíme – smysl. Nicméně nelze si myslet, že se orloj nevrátí k původnější podobě. To asi ani vzhledem k odezvě veřejnosti není možné. Ten názor máme i u nás v Brně, kde se občas na druhou stranu Průhonic rádi zasmějeme.
A co s modernizovanými malbami? Někdo by řekl, ať si je autor odnese. Ale stálo by za to je vystavit. Třeba i poblíž Mánesových originálů. Aby lidé věděli, že to slovíčkaření nemusí být až tak špatné.
Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
