Miloš Šenkýř: Co spojuje výši vstupného a zámecké papuče
V době rostoucích cen to byla a je pouze jedna z položek. A pro mnohé lidi ta odpustitelná. Vstupné na tuzemské památky stouplo, a to do výše, která je hlavně v rodinných rozpočtech citelná. Možná se některé vstupenky vyrovnají cenám za návštěvu lepších kin, ale vyrostly nad míru, na kterou byly v tuzemsku generace zvyklé. A lidé váhají, jestli zaplatit, jestli na hrad nebo zámek jít, či ne.
Vstup na základní okruh na hradě Pernštejn stojí od letoška 230 korun, na zkrácený okruh tamtéž dvě stovky. Na Hluboké zaplatí host 240 korun. A například na málo známých, ale neprávem opomíjených Uherčicích na Znojemsku stojí prohlídka 160 korun. K tomu samozřejmě slevy, ale i tak se rodinný výlet prodraží. Je nutné přičíst i dopravu, občerstvení, nějaký ten suvenýr.
Čtěte také
Lidé si už zvykli, že je pryč čas odborářských zájezdů, při kterých průvodce v autobusu koukal na hodinky, jestli ještě stihnou prohlídku zámku vzdáleného 50 kilometrů. Ale posunuli jsme se ještě dál.
Proti sobě stojí – řekněme – pedagogický princip, kdy seznámení s kulturou vlastní země formuje člověka. Argument pro vstupné lidové, lépe možná nulové. A na druhé straně ten argument, že památky nejsou nafukovací. A vstupné je jednou z forem regulace, ať chceme, či ne.
Jak památky chránit
Čtěte také
Hrady a zámky nejsou muzea, ve kterých když se „prošoupe“ podlaha, tak se vymění. Součástí hodnoty je v mnoha případech i ta podlaha. Každý host si teoreticky na podrážkách odnáší kousek těch slavných levotočivých schodišť z mramoru na hradě Pernštejn. To, co vydrželo staletí, nebylo stavěno na stovky a možná tisíce lidí každý týden.
Vlastně mě to napadlo při pohledu na obrázky z Drábských světniček. První zažloutlé fotografie ještě ukazují k tamnímu oltáři pod širým nebem ve skále vytesané schody. A teď je tam, po desítkách let zpřístupnění, spíše skluzavka a správci diskutují o budování nadzemních lávek.
Zavřená je roky Pravčická brána, přírodní skvost, jehož oblouk shora obrušovaly davy návštěvníků. Oblouk, který se jednou, za dlouho, prolomí i pouhým působením přírody. A sice ne za našich životů, podobně vysoce pravděpodobně zmizí i velká část slavného Braunova Betléma u Kuksu.
Čtěte také
Na hradech a zámcích není tak vidět to, co se takto děje pod širým nebem. Vyšší vstupné tak můžeme považovat za doplnění k typickým papučím, které jde na mnoha místech najít.
Minaret v Lednici by určitě unesl, kdyby obnovenými salonky v prvním patře chodili všichni, kteří jdou nahoru na věž. Ale na zemi v těch saloncích je mozaika, která by tam měla zůstat. Ne roky ani desítky, ale stovky let. Takže 180 korun za průchod osmi místnostmi zase nemusí být tak moc.
Nedávno se rozpoutala diskuse, jestli jsou skoro čtyři tisíce korun za jízdu opravenou národní kulturní památkou, vlakem Slovenská strela, moc, nebo málo. Jenže ta cena není jen znak exkluzivity. Ale vstupné nemůžeme prostě chápat už jen jako způsob, jak si na sebe památky vydělají. Je to také metoda, jak je chránit. Ale – a to podtrhněme – vše vyvažovat na lékárenských vahách.
Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
