Miloš Rejchrt: Na co stříbrňáky nestačí

Martin Luther - Zde stojím, a nemohu jinak (Berlínský dóm)
Martin Luther - Zde stojím, a nemohu jinak (Berlínský dóm)

Den památky zesnulých, neboli Dušičky, se blíží. V hypermarketech byla všelijaká hřbitovní svítidla spolu s květinami živými i umělými přemístěna přímo ke vchodu. Dnešní Den reformace však obchodníci do svých plánů nezapracovali, ač památné Lutherovo vystoupení 31. října v roce 1517 souvisí jak s dušičkami, tak s obchodem.

Středověký obchod s odpustky býval totiž zdůvodňován právě péčí o duše zemřelých, které v purgatoriu, neboli očistci, čekají na zmrtvýchvstání a poslední soud. Čas vyplňují očišťováním od hříchů. V očistci se však pucuje ohněm, takže dušičky našich drahých zesnulých tam ukrutně trpí. Přesto se jim dá pomoci, neboť církev svými přímluvami na nejvyšších místech dokáže pobyt duší v čistírně hříchů zkrátit. Ovšem bez jakéhosi manipulačního poplatku za zprostředkování Boží milosti se to neobejde.

Marketingová strategie obchodníků s hříchy a odpuštěním byla ve své době úspěšná: prostě „máte-li rádi své drahé zesnulé a chcete-li, aby se po smrti netrápili, kupte jim odpustek."

V jedné ze svých slavných tezí se k tomu Martin Luther postavil takto: “Pouhé lidské výmysly hlásají ti, kdo říkají, že jak stříbrňák zazvoní v pokladnici, vylétne duše z očistce… přímluvná pomoc církve závisí jen na Boží milostivé vůli“.

Ve svých důsledcích Lutherovy teze překreslily duchovní mapu Evropy. Jenže ta už je překreslená natolik, že samo sousloví „milostivá Boží vůle“ zní jako vzpomínka na časy dávno minulé.

Snad ale přece, říkám si, něčemu z Lutherových objevů rozumíme dodnes. Například ujištění, že není všechno trh a obchod, nedá se všechno zaplatit a podplatit. Však ani naše láska k těm, které pořád máme rádi, i když nás opustili a jsou teď někde jinde než my, nijak nesouvisí s nějakými těmi stříbrňáky v pokladnici.

Ty nejcennější hodnoty v životě se koupit nedají. Jsou totiž zdarma.