Milan Slezák: Trest smrti - zprávy povzbudivé i horší

¨Pojďme napřed k těm prvním. V letošní výroční zprávě o daném tématu Amnesty International konstatuje, že celosvětově sílí trend k rušení trestu smrti. Lotyšsko se loni stalo už 97. zemí, která ho zrušila. A přibývá také zemí, které trest smrti nepraktikují, byť ho nadále mají v zákonodárství. Před deseti lety se popravovalo v 28 zemích, dnes – lépe řečeno loni – to bylo již jen jedenadvacet států.

To jsou povzbudivá čísla, alespoň pro ty, kteří jsou proti trestu smrti. Ať už z jakýchkoli důvodů. Někdo totiž soudí, že nemáme právo brát život, který jsme nedali, a jiný argumentuje tím, že vězeň – na rozdíl od popraveného – má možnost se ještě polepšit, a třeba pak i někomu posloužit. Důležitým argumentem proti trestu smrti jsou i justiční omyly. Kolikrát se už zpětně přišlo na to, že byl popraven někdo nevinný! Vybavuji si příklad z Číny, kdy se v odlehlém městě náhodou natrefilo na ženu, kvůli jejíž údajné vraždě byl šestnáct let předtím popraven její tehdejší manžel.

Nejkurióznějším argumentem proti trestu smrti je ovšem ten, který se loni ozval ve Spojených státech. A ten říká, že trest smrti je ve skutečnosti dražší než doživotní vězení. Je to vůbec možné? Ve Spojených státech, jak je to v právním státě přirozené, se odsouzenec může odvolávat k stále vyšším soudním instancím až po Nejvyšší soud - a náklady na odměny pro právníky (a že je cena jejich práce ve Spojených státech opravdu vysoká) v drtivé většině případů nesou daňoví poplatníci.

Taková Kalifornie od roku 1976 do roku 2006, kdy byly tamní popravy pozastaveny - z etických důvodů, protože jeden okresní soud zpochybnil bezbolestnost exekuce prostřednictvím smrtící injekce – vydala za smrt třinácti odsouzenců čtyři miliardy dolarů. A do těchto nákladů se kromě peněz za podání smrtící injekce a poplatků za pobyt odsouzence ve věznici započítaly právě i výdaje na právníky.

Ale zpět k výroční zprávě Amnesty International a k popravám ve světě. Celosvětově jich loni bylo o dvě více než předloni, nicméně počet nově vynesených trestů meziročně klesl – 1722 oproti 1923 případů v roce 2011. K nejčastějším způsobům vykonání trestu smrti nadále patří oběšení, zastřelení popravčí četou, podání smrtící injekce a stětí. K pětici států, které loni popravovaly nejčastěji, patří Čína, Írán, Irák, Saúdská Arábie a Spojené státy. V Iráku se počet vykonaných poprav meziročně téměř zdvojnásobil – což Amnesty International označila za alarmující nárůst. Loni tam bylo popraveno 129 lidí. V sousední Saúdské Arábii to bylo 79 osob a v USA 43 – stejně tolik, kolik jich Američané popravili o rok předtím, nicméně aspoň meziročně poklesl počet států unie, v nichž byl trest vykonán. Íránci loni popravili 314 osob.

Potíž je v tom, že vyjma Spojených států jde o bilanci těch poprav, které byly skutečně ověřeny. V Íránu, Iráku i v Saúdské Arábii jich však loni mohlo být i více.Samostatnou kapitolou je Čína. V jejím případě se počet poprav vždy jen odhaduje, protože Čína příslušnou statistiku nezveřejňuje. Amnesty International oficiálně zůstává u spodního odhadu, nejméně tisíc popravených ročně, skutečný počet poprav v Číně za loňský rok je však odhadován na plus mínus 2000. Každopádně platí, že v Číně se každý rok vykoná více trestů smrti než dohromady ve všech ostatních zemích světa.

Amnesty International ve zmíněné zprávě vyjádřila rozčarování nad tím, že se k vykonávání rozsudků smrti nově vrátily Indie, Japonsko, Pákistán a Gambie. Pokud jde o Indii, nezaškodí srovnání s pásmem Gazy. Indie loni popravila jednoho člověka. Ale koho! Snad si vzpomenete, že před pěti lety zahynulo v indické Bombaji při brutálních teroristických útocích téměř dvě stě lidí. A Indie loni pověsila jediného přeživšího viníka těchto masakrů. V pásmu Gazy, ovládaném palestinským Hamásem, bylo loni popraveno šest lidí. Nepoměr o to horší, že v pásmu Gazy žijí necelé dva miliony lidí, zatímco Indie má více než miliardovou populaci.