Milada Horáková: Nepracovat jen pro sebe samu

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Československý prezident Edvard Beneš hovoří s předsedkyní Rady československých žen Miladou Horákovou na snímku z roku 1947 v Praze

V těchto dnech je tomu 70 let, co komunistický režim zavraždil Miladu Horákovou. A právě jako oběť totalitního systému ji většina lidí zná.

Méně už ji chápeme jako osobnost předválečného hnutí za zrovnoprávnění žen a poválečnou představitelku národně socialistické strany.

Milada Horáková se narodila v roce 1901 jako Milada Králová. Už během studií práv na Univerzitě Karlově se zapojila do ženského hnutí. Spolupracovala s Františkou Plamínkovou, poslankyní strany národně socialistické a zakladatelkou ve své době vlivné Ženské národní rady. Do této organizace i mezi národní socialisty Milada Horáková Plamínkovou následovala.

Jako právnička byla činná především v zajištění rovnosti mužů a žen před zákonem. Sama sebe počítala mezi feministky a tvrdila, že znakem feministky je, že nikdy nepracuje jen pro sebe samu. Chystala návrhy, které měly zlepšit postavení svobodných žen nebo nemanželských dětí. Zabývala se také otázkami sladění pracovní kariéry s rodinným životem.

Právě z tohoto období pochází nejstarší nahrávka s hlasem Milady Horákové, která je uložena v archivu Českého rozhlasu. Je z roku 1932 a věnuje se ženské solidaritě a spolupráci mezi ženami.

Pokusy o dohodu opozice

Milada Horáková tehdy neměla k rozhlasu daleko. Jejím manželem byl Bohuslav Horák, redaktor zemědělské redakce, později programový ředitel Československého rozhlasu. Společně se během druhé světové války zapojili do odbojové činnosti. Oba si tak vysloužili zatčení, kruté výslechy na gestapu a několikaleté věznění.

Milada Horáková byla vězněna na Pankráci, v terezínské Malé pevnosti a nakonec v Aichachu u Mnichova. Mučení na gestapu zanechalo na jejím zdraví následky. Jak například dojemně popisuje ve svých denících Jan Zábrana, měla poškozenou páteř a trpěla proto bolestmi.

Po válce se stala místopředsedkyní Svazu osvobozených politických vězňů. Právě ze setkání této organizace v červenci 1945 je druhá dochovaná nahrávka Milady Horákové. Bez zajímavosti jistě není, že po válce také založila populární ženský časopis Vlasta.

Milada Horáková jako členka národně socialistické strany byla socialistkou. Jejím ideálem byl sociálně spravedlivý svět, kde určité klíčové segmenty hospodářství drží v rukou stát. Ovšem když moc v zemi uchvátili komunisté s plánem vybudovat socialismus, Milada Horáková se postavila do řad jejich odpůrců.

Vnímala, že jejich režim je nesvobodný a nic dobrého zemi nepřinese. Snažila se proto sjednotit demokratickou opozici, aby společně postupovala proti komunistům. To se nepodařilo. Představitelé ostatních demokratických stran neměli o koordinaci zájem. Miladu Horákovou stejně jako ostatní členy opozice sledovala státní bezpečnost, která chystala velký proces se svými politickými odpůrci.

Když byla Milada Horáková a dalších dvanáct obžalovaných v červnu 1950 postavena před soud, byly tam její pokusy o dohodu opozice často zmiňovány. Z tohoto procesu se v rozhlasovém archivu uchovalo několik hodin záznamu. Ukázky z nich si můžete poslechnout v Archivu Plus.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související